Menu
Spokojeni?
Tato povídka vznikla na základě skutečné události. Ona hospoda je v Praze, akorát následující rozhovor byl podstatně kratší a ona dívčina pouze vyprávěla jak si kecla na ohradník, jak se z té šlupky pochcala a jak ji potom ještě dva dny svědila číča a jak si ji musela každou chvíli nahonit. Ale to by nebylo tak zajímavé… A bylo by to krátké. :o) Takže podobnost se skutečným místem a postavami nejsou náhodné!
Káva pomalu stydla. Cigaretový kouř se pomalu rozplýval v ovzduší… Číšnice před chvíli odnesla zbytky z mého pozdního oběda a já vychutnával poslední chvilky před naplánovaným jednáním… Byla to zvláštní hospoda, vlastně dvojhospodí. Z hlavního vchodu mohl člověk buď doprava, do Staročeské hospody, nebo doleva do Plzeňské. Na chvíli mě to u příchodu zmátlo, ale prostudování obou vyvěšených jídelníčků mi rozhodování značně usnadnilo. Pečené koleno rozhodlo… Bohužel už pomalu upadalo do zapomnění, jen příjemný pocit plnosti dokazoval, že bylo faktem. Najednou jsem zaslechl tichý rozhovor. Halucinace?! Byl jsem v celém lokálu, až na servírku a dvou dědků s pivem u nálevního pultu, sám! Tichý dívčí smích a tlumené hlasy jsem ale slyšel naprosto zřetelně. Pootočil jsem se a objevil „záhadu“. Sádrokartonová příčka u které jsem sedel, končila asi deset centimetrů od okna a hlasy bylo slyšet odvedle.
Koukl jsem na hodinky, zapálil si ještě jednu cigaretu a zaposlouchal jsem se do tlumeného rozhovoru…
— To mi nepovídej, že si vstávala ve čtyři!
— No někdy i později, ale bylo to nádherné. Chodívala jsem se hned po probuzení koupat do dědova rybníku. Vycházející slunce, ptáci řvou jak o život, jemný opar nad rybníkem. Lada by se blahem udělal. Nejlepší bylo, že jsem se mohla koupat bez plavek.
— To si se nebála že tě někdo uvidí?
— Proč? Ani na vesnici už nikdo tak brzo nevstává a pak, je to skoro čtyři kiláky od vesnice… A stejně jsem většinu prázdnin chodila naostro…
— To jako úplně bez? A nebylo ti vidět houští?
— Blázníš? Samo že jsem úplně vyholená! Je to velice příjemné zvláště v létě. I když…
— Co i když?
— Je to takové trapné a ani nevím co si o tom mám myslet…
— Někdo tě šmíroval, nebo snad znásilnil?
— Blázínku, kdepak, nic takového, jen mi je trapné o tom mluvit, bylo to velice… no… neobvyklé a nějak jsem to ještě nepřežvejkala…
— Tak povídej co se ti stalo…
— Když…
— Hele, jsem tvoje nejlepší kámoška a beru to jako největší tajemství a nikde ani neceknu…
— O to mi nejde. To se rozumí samo sebou, spíš je to takové velice intimní a týká se to vlastně jenom mně a já… Víš, nevím zda se pak na ně nebudeš koukat jako na nějakou úchylku nebo tak… A ani bych ti to neměla za zlý, protože si taky tak někdy připadám…
— Fajn, tak já ti vyprávím s čím vším masturbuju, co si u toho představuji…
— Já vím, nezlob se, já jen že nevím ani jak se mám na sebe koukat sama…
— Tak nenapínej a mluv!
— Tak jo… Ale slib mi, že to zůstane jenom mezi náma!
— To víš že jo! Tak už konečně spusť!
— Stalo se to asi týden před tím, co jsem odjela od dědečka. Šla jsem se koupat. V ruce taška s osuškou. Na sobě lehké plátěné šaty a pod těmi samozřejmě už nic. Na nohou takové ty vyšší sandály s jedním páskem, jak jsem je kupovali spolu. Děda pěstuje kozy, no a nejkratší cesta k rybníku vede přímo přes jejich louku. Děda tam nainstaloval elektrický ohradník, protože nic jiného ty mrchy pohromadě neudrží…
Horní vodič není vysoko, asi tak deset - patnáct čísel pod rozkrok. Pár ran jsem schytala a nebylo to nic příjemného, tak jsem to nechtěla riskovat. Vyhrnula jsem si šaty. Překročila jsem drát, došlápla a tehdy se to stalo…
— Povídej… Přežila si to, jak je vidět, takže to nemohlo být tak zlé…
— No právě… Někdy mám pocit, že bych radši nežila… Je to skutečně hodně divné…
— Z tebe to leze jak z chlupatý deky…
— Nevím přesně jak se to stalo. Byla rosa a celkem hodně to klouzalo. Jakmile jsem došlápla uklouzly mi nohy. Ucítila jsem strašnou ránu přímo na kudničku. Když jsem dostala od ohradníku šlupku předtím a jinam, bylo nepříjemné, asi jako když tě někdo praští silným klackem. Hlavně bylo to krátké a jenom jedna rána. Tohle bylo ale úplně jiné. Ta první rána byla děsná. Měla jsem pocit, že mi to kundu utrhne. Stehna se mi stáhly v křeči, v krku jako bych měla bouli, nemohla jsem křičet, nemohla jsem se pohnout, nemohla jsem nic. Podklesla mi kolena a popruh elektrického ohradníku se mi zaryl mezi pysky. Když se tkanina začala třít o poštěváček, uvědomila jsem si, že mi trčí tak, až se z něj svlíkla kůžička. Kunda mi brněla a já se modlila, aby se mi drátek vpletený do popruhu nedotkl poštěváku. Cítila jsem jak se mi prudce nalévají pysky a že začínám být strašně mokrá… Najednou se popruh pootočil, nebo co a já měla kontakt připláclej přímo na fazolce. Myslela jsem že se zblázním. Jako by mně někdo propaloval žhavým drátem zevnitř. Pak mi najednou povolil svěrač močáku a já začala čůrat. Myslela jsem že zešílím. Jak se moč dotkla drátků, dostala jsem další ránu, na chvilku se mi svěrač křečí uzavřel, ale jen proto, aby znovu povolil a abych dostala další výboj. Bylo to jako by mně někdo bičoval přes kundu, ale ne na povrchu, spíš tak nějak zevnitř. Do toho proud, který mi protékal poštěváčkem… Najednou jsem zjistila, že to sice pekelně bolí, ale že se mi to strašně líbí. Byla jsem mokrá, pysky naběhlé, poštevák mi trčel, že jsem měla pocit že tam mám kámen, strašně citlivý kámen. No a pak…
— Někdo přišel!?
— Ne, naštěstí ne. Pak jsem se najednou udělala. Hele, byl to ten nejbouřlivější a nejfantastičtější orgasmus v mém živote. Měla jsem co dělat, abych se držela na nohou. Tkanina popruhu mi dřela obnaženou hlavičku poštěváčku a zařezávala se do kundy. Do toho ta elektrika… První orgasmus ještě neodezněl a řítil se na mně druhý a hned po něm třetí… Myslela jsem že z té přemíry rozkoše a bolesti snad zešílím… Každý další orgasmus mi připadal ještě mohutnější a ještě fantastičtější než ten předchozí. Orgastické křeče spojené s křeči elektrickými, mi dělaly nádherně bolestivé vlny rozkoše, které mně rozpalovaly do běla… Poslední zbytky rozumu mi říkaly, že to musím ukončit. Dřív než omdlím s dráty v kundě… A ta jakoby se těšila na další a další orgasmus. S vypětím všech sil jsem vzala tašku s ručníkem, připlácla si ji na břicho a sesunula dolů. Drát chvilku nechtěl povolit, ale nakonec ze štěrbinky vyklouzl a mé utrpení přestalo. Ještě chvíli se mi spodek zmítal v doznívajícím orgasmu. Pak jsem se překulila na bok a chvíli se snažila polapit dech. Sáhla jsem si mezi nohy. Měla jsem ji neuvěřitelně naběhlou, horkou a když jsem si chtěla šáhout dovnitř, tak se z ní vyhrnulo tolik šťáv, že jsem si chvíli myslela, že jsem se zase počůrala… Nejhůř jsem cítila poštěváka. Byl extremně tvrdý, hlavička byla svlečena a trčel tak, že jsem cítila jak se prodírá mezi velkými pysky. Byl tak rozcitlivělý, že jsem cítila i chlad ranního vánku. Nešlo se ho pomalu ani dotknout, ale byla jsem neuvěřitelně vydrážděná. Tak jsem se ještě dvakrát udělala prsty a rukou. Při posledním orgasmu asi i omdlela, protože když jsem začala vnímat bylo slunce už dost vysoko.
— Ty moje chudinko. To muselo být strašné,jak sis mohla myslet že tě budu za něco takového odsuzovat…???
— Víš, ono to tím neskončilo…Za dva dny jsem na ohradníku seděla znova.
— Taková smůla! To jsi to nemohla obejít?
— Tentokrát jsem se na to posadila schválně. Další den pak s úplně plným močákem, a pak až do konce i několikrát za den. Výsledek byl pokaždé stejný. Spousta nádherných orgasmů spojených s ještě krásnější bolestí. Dokonce jsem si udělala i odbočku se spínačem, který jsem držela v ruce až do té doby, než jsem skutečně bolestí a rozkoší omdlela…
— Chceš tím říci…
— Jo. Mám pocit, že dokonalý orgasmus mám jen když si trápím kundu…
— Počkej, já myslela, že jen elektřina…
— Ne. Zkusila jsem si jí naplácat páskem, vyšlehat kopřivama a tak…Výsledek byl pokaždé stejný…
— Ty jsi se sama naplácala…
— Páskem i vařečkou. Byla jsem zoufalá… Byla jsem už měsíc doma a normální orgasmus byla jen taková nedokonalá náhražka. Strašně moc mi to chybělo…
— Vstávej. Zaplatíme a jdem ke mně!
— Proč? Nechápu…
— Jsi od dědy doma skoro čtyři měsíce a takovou věc mi řekneš až teď! Víš jak mám ten pásek z proužků kůže. No ten koroptváč! Myslím že by se rád seznámil s tvojí nadrženou kundou.
— Ty bys… jako mně… přes ni… vyplatila?
— Jo, jestli budeš chtít…
— Chci a pořádně… A můžu cestou natrhat i kopřivy?
Pak už jen zavrzání zasouvaných židlí a bylo ticho… Seděl jsem jako opařený. Já je chci! Obě!!! Ale nemohl jsem se hnout. Na ulici před hospodou se objevily dvě holky. Zrzka a bruneta. Krátce, jakoby nesměle se políbily a pak se držíce za ruce rozeběhly a já věděl, že ty, už nedohoním…