Menu
Spokojeni?
aneb Torm pastevcem mláďat
A ze sluchátka se ozvalo ... "... ale jo, to nějak uděláme."
No, tak to nebyl dvakrát zdařilý úvod do reportáže, utržené sluchátko je v době mobilů věcí nezajímavou a každodenní. Takže znovu a lépěji.
Na provázkovací seminář na Tvrz jsem se původně vlastně ani nechystal - má vlastní oblast zájmů leží sice blízko (nepodceňujte fixaci), ale s koníčkem mistra Štíra se protíná jenom v nevýznamných bodech. Proto jsem ocenil, že Štír se navrátil na úchylnou scénu ve své staré a osvědčené roli lektora kumštu vazačského a věnoval se dále práci na recenzi generátoru, shodou okolností též původem z Tvrze. Můj pohled na celou akci změnila Darkness, které se podařilo přesvědčit další dvě údajně nevinná mláďata, že provázkovací seminář je přesně to pravé ořechové. Vzhledem k dobíhající registraci, prostorovým kapacitám Tvrze a pozdní době bylo tedy třeba jednat okamžitě. Zvednul jsem mobil...
... a ze sluchátka se ozvalo "KOLIK ? Ses zbláznil, néééé ? "
Taky ne. Ze sluchátka se ozvalo "Jo, to nějak uděláme, přerovnáme postele." Je vidět, že řešení podobných rébusů mají Kahofer s Anet nacvičené i na méně kompatibilních skupinách, než byla ta, která se nakonec k českomoravskému pomezí vydala. Bohužel, volby a jisté povinnosti s tím spojené mi zabránily vyrazit již v pátek, takže na Tvrz dorazila eleferní výsadková jednotka, posílená o Eurica a Joanu až v půli odpoledne, tedy v době, kdy část pátečního osazenstva již odjela domů. Po krátkém a rychlém očenichání prostor a přítomného úchylstva (které zrovna vyráželo budit pohoršení do okolních luk) a doplnění kalorií se část mláďat vydala na sběr léčivých bylinek, druhá polovina pak chvíli zvažovala návštěvu historických památek, aby nakonec skončila v osvědčené Olomouci.
Stmívá se brzy, takže jsme se vrátili už za tmy. Výčep zel prázdnotou. Darkness vyrazila na pokoj zjistit stav mláďat a odít vhodnější roucho, já si ulovil pivo a přesunul jsem se do salónku, kde již byly orgie v plném proudu. V mihotavém světle smolných loučí úpěly za nohy přivázané oběti pod svištivými údery karabáče ...
Taky ne. Akční část vypadala zcela stejně, jako kterýkoliv jiný úchylný sraz - Xamík vytvářel na Salomé jakýsi neskutečně komplikovaný červenozelený diamant, Kahofer fotil, kolem stolku posedávalo několik úchylů se sklenicemi a prostorem se pohybovalo pár antropomorfních zvířat, promísených s jinými úchyly, omotanými provázky v různém stupni utažení. Protilehlému konci stolu vévodil Wehrwolf s pronajatým (či snad, lépe řečeno, zapůjčeným) tvorem, v němž se pod maskáči a provázky dala odhadnout BMX. Pán ze Štíru na veliké tabuli vysvětloval schéma vázání diamantového Vzoru Velikého Mysteria Tří Japonských Panovníků a přítomní úchylové živě diskutovali problém vázání Uzlu Třetí Čakry ...
Tak takhle taky ne, přítomní úchylové živě upíjeli z vynikajícího Budvaru a neméně živě diskutovali své problémy s uživateli IT technologií. Nelze říct, že by akční část zela prázdnotou (množství provázků, namotaných na Salomé a Alduriela by stačilo na lanoví menšího čajového clipperu a BMX se zřejmě rozhodla vyzkoušet si všechny dostupné spankové nástroje z přebohatého inventáře Tvrze), těžiště zábavy ale vytrvale oscilovalo kolem stolu. O dorazivší mláďata se postarala Darkness, která na sebe vzala nelehký úkol spolu s Euricem ukázat a vysvětlit novicce Joan kdo je kdo, co je co a k čemu se, probůh, všechny ty podivné předměty dají použít. Mláďata se ukázala jako učenlivá a ponechána sama sobě, relativně rychle nalezla pro ony podivné předměty adekvátní použití a později, pod odborným vedením mistra Štíra vykouzlila i mnohé ze základních i pokročilejších figur umění vazačského.
Vzhledem k tomu, že je mi často (zejména ze stran paní a dívek) vytýkáno, že se v reportážích málo zaměřuji na módní záležitosti, využiji rád této příležitosti k nápravě. Módním trendem pro tyto měsíce jsou povrchově kadmiované elektrody s finální vrstvou z tvrdého chromu ve štíhlejší, u báze rozšířené linii ...
Tak takhle taky ne. Odění přítomného úchylstva se již několik (desítek) let nemění, jinými slovy, naprostá většina úchylů dorazila v tom, v čem se cítí pohodlně a submisivní jedinci přiměřeně cudně. Míra přiměřenosti je v daném případě neskutečně variabilní, nicméně excesy nebyly ku spatření prakticky žádné, už proto, že vázání nejlépe vyniká na černé trikotáži. Nahé kůže tedy nebylo ku spatření více, než na jiných akcích podobného charakteru, čímž pravděpodobně opět zklamu chtivce senzací a notorické honiče :-) Z módních doplňků měly ovšem nevídaný úspěch teplé bílé ponožky antropomorfní kočky Darkness a osvědčená lethergay kožená kšiltovka, se kterou jsem si s nemalým potěšením zapózoval.
S postupujícím časem a únavou zúčastněných se složení osob ve sklepě měnilo a charakter dění nabýval obskurnějších podob. Finále tak bylo tvořeno vystoupením skupiny Petrůvka Úchyl Spanking Bandu (jeden z variantních názvů), prezentujícíciho svoji hudbu na pozadích tří upoutaných subinek za doprovodu ryčné tuby, basy, trubky a dvou valch. Rytmická sekce (ve složení flapper, bacátko a paddle) pak zaslouží obdiv zejména za sladěnost výrazu ve tváři, neb hudební stránka vystoupení poněkud utrpěla záchvaty nezvladatelného smíchu. Nejotrlejší úchylové se do brlohů rozlézali až se čtvrtou hodinou ranní.
Ranní vylézání z děr odpovídalo pořadím zhruba postupu, v jakém úchylové zalézali do děr, takže jsem měl to potěšení pohovořit za snídaněni (to není překlep, množné číslo je na místě) postupně téměř se všemi zúčastněnými. Mohu-li se tedy dopustit resumé, akce se líbila všem, by´t každému jeho vlastním, specifickým způsobem. Přestože se tentokrát sešly osoby mezi úchylnou komunitou relativně nové, tabákovým dýmem a důtkami neošlehané, k třenicím či nepochopení dění nedošlo, za což ovšem patří nemalý dík i organizátorům. Naprostá většina přítomných úchylů se rozjížděla kolem poledního s příjemnou náladou a pocitem z dobře stráveného víkendu.
V mém interním žebříčku akcí je Tvrz velmi vysoko, už kvůli příjemným hostitelům, vstřícnému přístupu a útulnému prostředí. Jedinou drobnou skvrnou na kráse tak zůstává problém kouření - uvítal bych, kdyby mohl být některý prostor (ideálně mučírna) označen jako nekuřácký. Ač jsem sám příležitostný kuřák, pobyt v zakouřeném a kvůli charakteru dění i vyhřátém prostoru mi příliš nesedí. Přítomným dlouhovláskám pak trvá vcelku dlouho, než dehet a kouř ze srsti vymyjí :-) Pokud by se tento problém podařilo vyřešit, budu vážně uvažovat o přesunu trvalého bydliště blíž k již zmíněnému českomoravskému pomezí.
Ohodnocení akce ? Jednoznačné *****