Menu
Spokojeni?
Úchylná škola očima Torma a Darkness
Očima Torma
Myšlenka realizovat předjarní Podraz coby parodii na školu vznikla velmi spontánně na Lopuchu ihned po vcelku úspěšně proběhnuvší Pohádce. Předrealizační nadšení sice již začalo přerůstat do realizačního vystřízlivění, scénáře ale přesto získaly vcelku realizovatelné obrysy a ani periodické epidemie onemocnění zúčastněných tentokráte neměly nikterak dramatické obrysy, za oběť tak padla jenom finální zkouška špatné hodiny a několik málo epizodních záležitostí. Organizace se ujala osvědčená dvojice Elanorka/Mountbatten a Podraz s nejistým pořadovým číslem a oficiálním názvem St. Deviant School třetího března skutečně vypuknul. Akci tentokrát navíc předcházela i bannerová kampaň na předních úchylných webech a samostatné webové stránky, věnované projektu.
V diskusi realizačního týmu byla určena kombinace relativně pevného rámce organizovaného programu a určité rozvolnění registračních pravidel, s cílem zatáhnout do dění i pasivnější část publika. S tímto cílem byly některé scénky modifikovány tak, aby skýtaly větší možnost interaktivity a vytvářely prostor pro osmělení těch akčněji založených návštěvníků, kteří by jinak měli se zapojením problém. Úmysl chvályhodný, nicméně pokud jsem stihnul zaregistrovat,zabralo pouze několik latentních elektroúchylů, přičemž v posledním případě byl úmysl zmařen absencí vhodných prostor k blbnutí, jak bude popsáno dále.
Realizační tým se začal scházet již kolem čtvrté odpolední, aby stihnul alespoň minimálně secvičit klíčová vystoupení, projednat logistiku a rozmyslet organizační záležitosti. Prostor zůstal rozdělen dle již obvyklého schématu (tedy s akční částí na a pod pódiem, komunikační částí vzadu u baru, novinkou bylo pouze výrazné označení stolů v akční části nápisy, upozorňujícími na fakt, že stoly se nacházejí v místech, zasažených působením fotografů (jako důsledek proběhnuvší Pohádky, kde přítel Frodo se Silver Blue a mně neznámou kamarádkou způsobili nemálo vrásek na Tymurově tváři, když je pracně vymazával z několika desítek snímků akční části). Akční části vévodila školní tabul, stolek s třídnicí a demonstrační stůl, pokrytý pomůckami na hodinu úchylné fyziky. Zrak vešedších přitahoval zejména obří Van der Graafův generátor, zapůjčený v kabinetu jistého zde nejmenovaného pražského gymnázia pro vlastní potřebu Fronémou.
Dresscode byl stanoven ve školním duchu a všem dressnutým byl přislíben drobný dárek - ikonické kalhotky s medvídkem, s neskutečným úsilím zajištěné realizačním týmem. Mnohé z přítomných dívek si je okamžitě hrdě zasunuly coby vyznamenání do kapsiček a jiných vhodných míst :-) Dle počtu dressnutých lze soudit, že téma tentokrát oslovilo - k vidění bylo krom celé řady více či méně zdařilých žáčků a žákyněk i několik opravdových skvostů, kromě klasického bakaláře s kvadrátem na hlavě je nutno zmínit žáka Donatiena (ocení zejména znalci), Maxův harémek či Muflonku. Samostanou kapitolou pak tvořila Fronéma s tartanové pidisukénce, bílých podkolenkách a čemsi, jako blůzička, s mašlemi v culíčcích. Analogický look&feel zvolila i Bitchinka, takže na větší vzdálenost obě dívky působily, jako dvojčátka. Fronéma se navíc hned zkraje zmocnila Křižíkova pracovního pláště a její odhalovací etuda na téma úchyl v parku šokovala prakticky všechny nově příchozí. Na straně pedagogů převládlo formální odění a zvěřinec vhodně doplňovalo i stádečko školníků v různém stupni zpustnutí a úchylnosti.
Celou akci zahájil jeden ze školníků brutálním zahnáním zúčastněných do lavic a s mírným časovým skluzem vystoupivší Pavel Šťastný promluvou k shromážděným rodičům a přátelům školy, jakož i jiné verbeži. Zaznělo něco dobových hitů a po krátkém tanečku nastal čas na hodinu fyziky. Po krátkém nedorozumnění učitelky francouzštiny a náboženství Potemníkové se zvlčilou třídou, dožadující se tajů elektřiny a magnetismu se dostavil z Bechyně opozdivší se profesor Křižík, aby, zděšen úrovní neznalosti základních faktů přistoupil k opakování základních schémotechnických záležitostí. Věřím, že fotodokumentace z celé akce řekne víc, než slova, proto jen ve stručnosti - studentky Montpáková a Vikuňová byly použity coby živé demonstrační pomůcky pro názorné předvedení rozdílu v paralelním a sériovém zapojení spotřebičů. Speciálně pro některé notoricky známé pruditele pak dodávám, že dráty nebyly tentokrát zastrkovány do pipin. Celou scénku pak v duchu hesla "Všichni mají kamarády, jen já mám vás, úchylové" zaříznul školník Darksword, který mne namísto očekávaného zvonku nechal marinovat ve vlastní šťávě s důstojným ukončením scénky, aby nakonec sdělil publiku, že "zvonek nebude, neboť profesor Křižík všechnu elektřinu spotřeboval pro své experimenty s nezletilými studentkami." No, opovažte se mi ještě někdo říct Kulínský :-)
V rámci další vyučovací hodiny předvedla profesorka Ňufalová v hodině ručních prací a sebeobrany (nekecám) správné metody znehybnění útočícího úchyla a po mléčné přestávce, spojené s korsováním po hlavní chodbě profesorka H. A. Suizová přistoupila k hodině výtvarné výchovy. Poté, co bylo zjištěno, jakými technikami se bude malovat se do dění zapojil školní inspektor s jednou ze studentek a postupně i několik dalších, exhibicionisticky založených úchylek a úchylů. Za zmínku stojí Tygrička s Drackulou, kteří si malování na tělo užili opravdu zplna, Kačka s Achnatonem (pokud jsem nick nezapamatoval správně, omlouvám se) a dlaší. Přiznám se, že jsme s Darki neodolali a s omezenými prostředky se nám podařilo spáchat malůvku dosud nevídanou - schéma blokujícího oscilátoru, umístěné do dostupného prostoru mezi prsy, sloužící coby vybíječe - v praxi se ukázalo, že tělové barvy a štětec se pro tvorbu schémat hodí výrazně hůř, než OrCAD. Ano, vyfukováním cigaretového dýmu do vody zlato nevznikne :-)
V rychlém sledu nato proběhla hodina tělesné výchovy a drilu, vedená brilantním Maxem v jeho oblíbené poloze šikovatele studentek - doufám, že scénku zachytilo povolanější oko či objektiv, neboť díky Křižíkovým konzultačním aktivitám jsem z ní mnoho nepochytil, snad kromě stylově bezchybných cvičebních úborů cvičenek (bílá tílka, modré trenýrky) a jejich stejně tak bezchybných figur.
Finálním (a jako jediným alespoň trochu secvičeným) vystoupením byla Špatná hodina - vyprávění o přestupcích, trestech a nepotrestaném grázlíkovi s komickými elementy a nemravoučným závěrem. Jak se dalo očekávat, dostalo se všem, kdo projevili zájem, v časovém sledu Mount, Tim, a paralelně Muflonka rákoskou a Rajče (projevující před rákoskou nelíčenou hrůzu) řemenem. Scéna rozepínání řemenu mezi přítomnými úchyly vyvolala jisté oživení, zdá se, že až do posledního okamžiku nebylo zcela jasné, jakým způsobem bude studentka Rajčatová vlastně potrestána.
O dalším dění již příliš referovat nemohu, neboť během hodiny civilní obrany jsme se s Darkness vzdálili - náš program se s děním na BH rozcházel. Dle slov očitých svědků ale program pokračoval s neztenčenou intenzitou až do druhé hodiny noční a příjezd core úchylů do domu, postaveného kolem mučírny v půl třetí dával tušit, že i zdravé jádro se dobře bavilo. Předpokládám, že popis okolopůlnočního dění bude k dispozici z jiného pera, případně v rámci fotodokumentace.
K tomu co zajímá elektroúchylnou obec - díky hodině fyziky bylo jisté elektrozaměření avízováno značnou dobu dopředu, což u mnohým návštěvníků vzbudilo zájem o téma spojený s pocitem, že bya se mohli dozvědět i více, případně si nějaké hračky vyzkoušet. Fronéma zajistila veliký van der Graaf, já dovezl nějaké další pomůcky a i sama hodina fyziky byla pojednána tak, aby vzbudila zájem. Zájemců se skutečně dostavilo několik sad, s Kačkou a Achnatonem jsme realizovali ukázku, nejprve naplánovanou jako krátkou, ta se ovšem za asistence elektrické kočky Darkness, neméně elektrické kočky Šklíby a několika dalších přihlížejících poněkud protáhla (pokud dostaneme od Kačky souhlas, bude fotodokumentace). Další ukázky s méně exhibicionisticky založenými úchylkami jsme se pokusili realizovat v ústraní, problematické se ale ukázaly jak teplota prostor, tak jejich kompozice spolu s nedostačujícím soukromím. Největší úspěch tak měl paradoxně obří van der Graaf, na kterém si spousta přítomných vyzkoušela nabíjení Muflona na 800 kV, přenos náboje řetězem úchylů či vliv nárůstu kapacity proti zemi na délku jiskry. Bylo provedeno i několik zajímavých experimentů se závislostí hrotitosti bradavky a přeskokové vzdálenosti. Samostatnou kapitolou je pak Masterhellova modifikace trestné kozy na elektrifikované bipolární provedení, které se u všech zúčastněných setkalo s živou odezvou.
Tradiční obchůdek jednoho z předních úchylných výrobců potěšil oko jednak sadou pasteveckých bičů v různých délkách, jednak hypertenkým bičíkem poštěváčníkem - konstrukce je svým autorem vylaďována k absolutní dokonalosti a troufám si tvrdit, že by se měla stát nedílnou součástí kufru jednoho každého z úchylů, dbalého své pověsti. Krámek byl prakticky stále obležen zájemci.
Resumé by mohlo vyznít mimořádně pozitivně, kdyby nebylo několika radost kalících faktů. Považuji za potřebné zmínit se o nich, zejména ve vazbě na diskusi, probíhající k tomuto tématu na Lopuchu. Prvním, objektivním faktem je zhoršující se atmosféra na BH, a to i ve vztahu provozovatel/hosté. Nejsem sám, komu začínají místní ceny (zejména jídla) připadat přemrštěné - bez ohledu na vynikající kvalitu kuchyně - a sortiment nápojů redukovaný. Podíl řidičů mezi úchyly je na srazech značný a prostě nevěřím, že by bylo problémem objednat pro ně dvě tři basy Clausthaleru. Turek do skla se nepodává v porcelánu a měl by na dně zanechat alespoň o tu trochu více lógru, než tvoří rozdíl mezi špinavým šálkem a sedmigramovou kávou. Mám - a nejsem sám - čím dál tím intenzivnější pocit, že na BH obtěžujeme. Mrzí mne to, ten projekt jsem od samého začátku propagoval //link na editoriál// a měl jsem pocit, že se konečně podařilo nalézt důstojnou náhradu SP. BH jsem bral jako místo, kam si můžu klidně nasměrovat i rande, setkání s novými elektroúchyly, seminář nebo které můžu doporučit známým. Mám ale stále intenzivnější problém brát k Markýzovi kamarádky, když personál kouká nevrle i na normální oboječek, o možnosti nějakého akčnějšího dění (s výjimkou čtvrtků) nemluvě. Škoda.
Poslední připomínka se týká samotného formátu akce - v diskusi zaznělo mnoho názorů o tom, že stávající formát dosáhnul hranice svých možností. Je možné, že svoji roli sehrál i rozvolněnější způsob registrace, přesto jsme opět po delší době narazili na problém obtěžování a divného pocitu z nebavících se okounilů, očekávajících bůhvíco. Odpočítáme-li ty, kteří tam byli služebně, byl jejich počet i tak nebývale vysoký :-) K diskusi a na zváženou proto dávám možnost reanimace pravidel, která se osvědčila na SP.
Resumé
Bez ohledu na závěrečné připomínky celou akci považuji za zdařilou a přínosnou - dík, kromě všech dressnutých a zúčastnivších se patří zejména oběma organizátorkám, tedy Mountbatten a Elanorce, dále pak Tymurovi a Kacířovi, kteří se kvůli pořizování dokumentace pořádně ani neposadili a v neposlední řadě jednomu každému, kdo přiložil ruku k dílu skutkem, věcí nebo alespoň morální podporou.
Očima Darkness
Na školní sraz jsem dorazila ve stavu zcela doraženém, ale když se zábava rozproudila, nějak mě duševní opruzení přešlo, aby se poté ozvalo opět v pozdně-nočních hodinách. Ale to sem nepatří. Ráno poté bylo krušné :-)
Večer jsem strávila v úchylném kostýmu slečny učitelky, později nahrazeným opět civilem, který šel rychle dolů pro účely umění - nebo lépe řečeno Komenského zásady "školy hrou". Profesor Křižík, nechtěje se pouštet do abstraktního umění (rozuměj: kreslit umí asi jako zpívat, tj. špatně) na mojem popředí vyvedl hermetický obrazec, který měl patrně odpuzovat zlé síly. Jinak si ty značky vysvětlit nedovedu. Dohromady už bych nedala ani schéma žárovky zapojené do sítě - hodiny fyziky jsem ve škole utěšeně prospala.
Studentky na tom ostatně nebyly o moc lépe. Při zkoušení se uchýlily toliko k lascivním dívčím trikům, učenému "éééhmmm" a poznámkám o "tření ocasu" (liščího, ebonitovou tyčí). Zato v hodině sebeobrany názorně předvedly na své spolužačce, jak by znehybnily dopadnutého zloděje :-)
V hodině výtvarné výchovy se ti odvážnější z nás, po příkladu Tygřičky a Drackuly proměnili v "pláténka" a nechali na sobě ožít výjevům z domorodé Afriky, naivnímu umění a geometrické abstrakci, nebo, ehm, se dali zohavit schématem blokujícího oscilátoru. Mou výhrou bylo dřevěné pravítko, bohužel příliš křehké na demonstrativní bití nedbalých studentů a růžové kalhotky s medvídkem. Užila jsem si svých 15 minut slávy, jak se říká, tolikrát mě ještě nikdo nefotil. Je vidět, co přitáhne pozornost fotografů - zda-li vychytaný kostým, charisma, a nebo odhalená kůže...
Velkým nenápadným plusem srazu byla hudba, ketrou kdosi pečlivě poskládal ze slavných hitovek na téma "škola", zaznělo uši a obličeje trhající "Už odbyla pátá" a "Když se podaří, co se dařit má" - přítomní nováčci museli koukat na taneční rej úchylů, který zahájily školačky, koukat dost vyděšeně.
Dalším světlým bodem večera bylo seznámení se s párem Kačka a Achnaton, kteří byli zvědaví na elektřinu a já jsem u toho podpůrně přihlížela, a v duchu jsem si říkala něco o "exhibicionistkách" "to já bych nikdy nemohla" na druhou stranu za chvíli mě nejvíc mrzelo, že si z jistých důvodů musím na sobě nechat sukni a umění bude tudíž okráceno...
Resumé
Zatím nejlepší Podraz, který pamatuju; scénáře byly plné tvůrčí improvizace, která byla vtipná, kdo se chtěl vyblbnout, výborné byly dodané ceny, mnohé kostýmy a hudba byla vskutku školní.
Jediným kazem je nevymýtitelné obtěžování subíků a subinek a problematické hostování v objektu. A ačkoliv nejsem gurmán ani kuchařka, smažený sýr bez přílohy za 97,- Kč...