Menu
Spokojeni?
Tohle jednou prostě muselo přijít, musím se z toho vypsat. Něco je už v mém představení na stránce s autory a týmem, sem zkusím svou zkušenost popsat ve víc větách. Jmenuju se Gábina, (no, Gabriela, dobře, když jinak nedáte) a nechci, aby mi někdo říkal jinak, dával mi svá jména ani nic jiného, mé jméno se mi líbí a to, že mám ráda, když můžu být subinka na tom nic nemění. Možná je to tím, že tak úplně sub nejsem, že se mi víc líbí bolest, než ovládání a ponížení, ta masochistická stránka mé osobnosti bere navrch. Tohle všechno ale vím až teď, bohužel, po pěti letech manželství s přenáramně hodným člověkem, kterej mi ale nemůže poskytnout to, co potřebuju. Je to smutný, ale je to tak. Takže jsem mu defakto nevěrná, s člověkem, který táhne tenhle projekt a stará se o stádo podobně potrefených subin. No, nevěrná - je to nevěra, když se mnou nešoustá ? Mám v tom blok a on to respektuje, navíc mě umí udělat na tisíc jinejch způsobů a za každej jsem mu neskonale vděčná. Tohle ale nemá být o Tormovi, ale o mě.
Holka se vdává s tím, že je to na celý život, doopravdy a nic lepšího už nikdy nebude, že je to dokonalý a bezchybný. Sex je krásná věc a že se pokaždý neudělá, no, není vždycky posvícení. Pak je to ale nějak tak furt čím dál tím stejnější a to posvícení je taky čím dál tím vzácnější a pak jsou častějc Vánoce ... Mezitím se narodilo děcko, povolilo bříško - cvičit se nechce, proč taky - a pinda taky už tak nedrží. Z milování je šoustání v sobotu po telce před spaním. Nuda, slepice maminy s kočárkama, kvokající o třech věcech kolem dokola a snažící se půjčovat mi svý slepičí žurnály s módama a receptama na skvělej sex a žrádýlko, po kterým se netloustne. Holka trochu odrostla - do školky a já si našla práci, muž moc nevydělává, tam, co žiju je to s prací nevalný ale statička se uživí vždycky a objevila jsem web. Ne, Web, tak to bude lepší. Úplně čirou náhodou jsem narazila na bdsm.cz a tam na věci, který mě dokázaly našponovat - mezi spoustou písmenek, dobrejch tak na autoerotiku se sem tam objevil text, popisující jak působit bolest tak, aby přinášela potěšení. Četla jsem si to, nejdřív chaoticky, pak jsem přišla na to, že lze hledat podle autora a po nějaký době jsem začala hledat i autora fyzicky, strašně moc se mi chtělo to zkusit a strašně moc jsem se bála. Napsala jsem mu a když přišla odpověď, lekla jsem se tak příšerně, že jsem ji smazala bez čtení. Z odstraněný pošty taky. Fakt. To ale není všechno. Napsala jsem podruhý, přišla odpověď a když jsem se ji chystala otevřít, šel se muž napít. Smázla jsem ji podruhý, ta naštěstí šla obnovit. Klepaly se mi kolena, ale dala jsem si tu práci a zodpověděla všechno, nač se Torm ptal, takovej docela studenej dopis plnej otázek to byl. Až později mi došlo, kolik že jich vlastně dostává a když teď dělám registrace do Eleferna, dost se divím, jaký že jsem vlastně měla štěstí. Dohodli jsme si místo a čas v kafírně, ve městě na půli cesty, pro sichr, seděl tam a četl si v jakýsi ruský knížce o Unixu, upíjel kafe úplně v pohodě, ani jednou se nepodíval na hodinky a já si dala drahnou chvíli načas a pozorovala ho přes dveře. Nějak mi nepřišlo, že tohle je člověk, který tolik ví o bolesti, představovala jsem si - co já vím - asi něco démoničtějšího. Zdání klame, není všechno plyš, co plyšově vypadá, něco podobnýho - tuším - psala už renča. Sedíš, povídáš, dotkneš se nějakýho tématu a ten milej, účastnej pohled v půlvteřině ztěžkne do olověna a uvědomíš si, že ty oči nejsou modrý ale spíš studeně šedivý. Jindy zase zmodraj a ani to nečekáš, to ale odbíhám. Seděli jsme u toho kafe, já jsem povídala, nemohla jsem se zastavit a připadala jsem si úplně blbě, on chápavě přikyvoval, sem tam vložil slovíčko a převážně mlčel. Řekla jsem mu na sebe úplně všechno, bez jeho jediné otázky. Když pak tu jedinou otázku konečně položil, řekla jsem, že to chci zkusit. Možná to nebyl dobrej nápad, do tý doby jsem svý orgasmy považovala za pěkný, i když vzácný a že bych u toho měla vřískat by mě v životě nenapadlo. Až pak mi plně došlo, že k tomu potřebuju i notnej kus bolesti - ale jak to říct manželovi ?