Menu
Spokojeni?
Úterý.
Sedím v autě na Kříženeckého náměstí a přemýšlím, kudy dovnitř. Nápad se nedostavuje, beru telefon a dělám dobře, vjezd pro vozidla onoho druhu, s jakým jedu je zhruba 90° proti směru hodinových ručiček kolem areálu. Dojíždím k bráně s desetiminutovou rezervou, zajíždím k fundusu a využívám pěti minut neplánované pauzy k vyhřívání na sluníčku. Ještě netuším, že plánování na čtvrthodiny je pro dané účely přespříliš jemné ... Krátce po jedenácté jedenácté se spouštím do sklepů fundusu a navlékám na sebe Křižíka - bílá košile s vyztuženou náprsenkou, plandající kalhoty, ještě dobře sedící v pase, vestička, sako s dlouhými cípy, perka a cylindr, který si nakonec nezahraje. Ujasnění pár detailů, pohled do zrcadla a návrat Křižíka zpět na ramínka. Za čtvrt hodinky zase sedím v autě a přemýšlím, stihnu-li navštívit problémovou dívku. Kostýmová zkouška je odbytá.
O čem je tento text.
O filmech Lupus Pictures obvykle píšu recenze, toto je výjimka - výsledkem by mohla být reportáž, pohled zevnitř. Po déletrvajícím vzájemném špičkování s Pavlem Šťastným došlo na realizaci dávného záměru vypustit do některého z dílů Ředitelny komickou postavu přítele Křižíka, nadšence pro elektřinu a zdatného odborníka v inženýrské oblasti. Františku Křižíku, český Edisone, promiň nám to, co jsme z tebe učinili. Je pochopitelné, že po spáchání tohoto hanebného skutku nemám sebemenší morální oprávnění psát recenzi na dílo, takto hanebně si utahující z velikána české techniky. Křižíkově postavě zde věnuji mnoho pozornosti, leč považuji za nezbytné zdůraznit, že v rámci filmu jde o postavu vedlejší. Ehm, v textu budu používat obecně známých nicků, případně filmových jmen.
Středa.
Modřany, ateliér. Několik tváří, známých z úchylné scény, jiné tváře známé z premiér, něco váří zcela neznámých. Věren plánování na čtvrthodiny, dorážím jako jeden z prvních. Nevadí, porozhlédnu se - první dojmy bývají nejlepší. Proboha, ta scéna je mrňavá, sem se má vejít osm lidí, vehement a rekvizity ? Dveře ke slečně Muhlsteinové jsou těsně vedle vypínače, u kterého mám trávit většinu filmového času, hned pod vypínačem stojí kamna, která budou hrát v sobotu. Křižíku, kam si dáš kufr, vercajk a šmírák scénáře na černý den ? Český Edison netuší, snad to ví režisér. Doráží Kacíř, rozbaluje si světla a nenuceně postupně fotí jednotlivé herečky na smlouvu. Dívky vypadají klidně, popíjejí kolu a listují si ve scénáři, dohadují se, která bude za kterou studentku. Docházi Bitchinka, její role slečny Náprstkové je jednoznačná. Zkouška začíná s půlhodinovým skluzem, zkouší se masové scény s nástupem studentek, řeší se, kam vlastně dívky nastoupí a jak je co nejpřirozeněji prostřídat s Křižíkem, postupujícím proti proudu. Křižík zaujímá své místo u vypínače a režisér zkouší jednotlivé studentky pro rozdělení rolí. Dívky stále vypadají klidně, Pavel si zálibně kroutí knír. Výřad studentek je nepoužitelný, studentky budou nastupovat za Křižíka, který se po nich bude "otáčet s nevěřícím pohledem". Zatím se otáčím s nevěřícím pohledem na hodinky, předběžně extrapolovaná délka zkoušky vychází na deset hodin. Křižík by asi měl mít logaritmické pravítko. Jdu se vyfotit na smlouvu a vbrzku podepisuji papír, nadepsaný Smlouva o provedení rizikového uměleckého výkonu a jeho užití. Namátkou - Účelem této smlouvy je realizace a šíření umělecko-dramatického záměru producenta, spočívajícícho v uměleckém ztvárnění společensky citlivých a tabuizovaných oblastí lidské sexuální intimity. Na place je k vidění mnoho věcí, jenom tu sexuální intimitu nenacházím, jakpak ji asi budu umělecky ztvárňovat. Mám problém - pokud čtu ze scénáře, nemůžu hrát, pokud hraju, zapomínám text, naštěstí je to, co jsem považoval za přehrávání naprosto normální a je mi vytýkán spíše civilní projev, zaplaťpánbůh. Chvílemi si připadám jako blbec, chvílemi tomu přicházím na chuť, zejména ve chvílích, kdy pozoruju Pavla - profesionalita z něj jen čiší. Zkouška plyne vcelku pohodově, bez nervů a pokřikování, amerikánský vynález je nasimulován k potěše všech úspěšně. Krátce po osmé je kupodivu odzkoušeno vše související s Křižíkem a Ehrlichem, dopíjím kávu a mizím.
Pátek, dopoledne.
V dohodnutých osm hodin zeje plac prázdnotou, jen pomalu se zaplňující stativy, kamerami, světly a kabely. Aktéři dění se schází beze spěchu - začíná mi být jasné, že i plánování na půlhodiny bude příliš hrubé. Sedíme s Bitchinkou a Maxem (hrajícím suplenta Koťátka) a projíždíme změny ve scénáři - některé dialogy Náprstkové a Křižíka zní velmi absurdně. Cvičně rozebírám a skládám vypínač a hledám nápad, jak nechat zahrát onen krásný rekvizářkou sehnaný detonátor. Nápad se nedostavuje. Nevadí, hrát bude alespoň galvanoskop, byť pod napětí bych ho nikdy nedal. Ať tady stojí vedle kamen. Natáčet se začíná po deváté. "Měl jsi veliké štěstí", vece Křižík polohlasem, "tohle tě mohlo i zabít", otáčí se přes rameno k řediteli. Ano, natáčí se od poloviny, z organizačně biologických důvodů. Postel s panenkou a klekátko v druhé polovině ateliéru si zahraje až v sobotu. Na scéně je horko a Křižík se brzy pro kameru nepřijatelně leskne. Ještě náročnější je ředitelova pleš - pudr a ubrousky jsou častými hosty v pauzách. Racker je perfekcionista a spousta replik se točí z obou pohledů tak dlouho, dokud nejsou precizní. Dívky již ve filmových šatečkách posedávají v chodbě, kouří, upíjejí tekutiny, třetí studentka si kreslí, zabalena do deky. Ještě stále vypadají klidně. Dokonale padnoucí Křižíkovy kalhoty se stávají s vypocenými tekutinami stále volnější v pase. Úvod je dotočen, nastal čas pro nástup studentek. "Ale to je přece slečna Náprstková, jaké milé setkání. Shodou okolností jsem dnes objednán k paní matce na čaj" dí Křižík s přátelským úsměvem k Bitchince. "Tak prosím vyřiďte mamince, že se asi opozdím", zní replika, pronesená s pukrletem. Křižík zaujímá své místo u vypínače, studentky se svlékají a Pavel rozehrává celý ředitelův koncert. Do oběda je hotova jedna scéna. Plánování na hodiny začíná vypadat příliš hrubě a pomalu se loučím s představou příjemného večera ve sklepě. K obědu je guláš vynikající kvality v plastovém nádobí té nejohavnější Makro kvality. Doplňuju kafe a přemýšlím, jak si zorganizovat kofein do kapačky tak, aby nebyla vidět. Odpar je neuvěřitelný, kalhoty začínají padat. Asistentka režie upozorňuje na nesoulad scénářového předpisu kostýmu a reality.
Pátek odpoledne.
Schyluje se ke ztvárnění společensky citlivých a tabuizovaných oblastí. Křižík se po několika neúspěšných pokusech odejít vtahuje do děje, nastupuje suplent Koťátko a na scéně přestává být k hnutí - k iluzi davu chybí jen zvonění klíči. Křižík má konečně pauzu, odchází za doprovodu sborového "Nashledanou, pane vynálezče". Z úst Bitchinky, upoutané v této chvíli na vehement zní text velmi absurdně a prorocky, jak se ukáže za chvíli. Využívám pauzy a jdu si nechat podchytit kalhoty sichrhajckami, abych českému Edisonovi nepůsobil ještě větší posmrtnou morální újmu. Pavel mezitím na scéně zaučuje suplenta v práci s rákoskou. Druhá studentka je ještě v celku v pohodě, byť se jí na vehementu dvakrát nelíbí. Začátek výprasku bere jako vysvobození z nepohodlné pozice a vcelku stoicky si odpočítává své provinění. Beru si amerikánský vynález - bohužel není ve slibovaném sametovém pouzdře.
Křížík se s amerikánským vynálezem hrne do dveří, ředitel vynález potěšeně zkoumá a předává jej Koťátkovi k vyzkoušení. Ten se ho chápe, jako dragoun šavle a znechucený Křižík mu ho vytrhává z ruky, aby podal potřebné vysvětlení. V zápalu vysvětlování padnou tři rány, jejichž účinek překvapí i k mnohému přivyknuvší Bitchinku a značnou část štábu. Tuto scénu není třeba opakovat. Amerikánského vynálezu se chápe Max a pokračuje v započatém díle, které Pavel s Křižíkem zálibně komentují. Plynulý děj je přerušen vzrušenou gestikulací od monitorů, odkud vidí to, co dobře nevidí Koťátko ani ředitel s Křižíkem - až neskutečný účinek amerikánského vynálezu. V pauze se štáb rychle rozhoduje, co dále - situaci řeší Bitchinka, která s neskutečnou profesionalitou a sebeovládáním kýve na dalších dvacet ran. Ředitel s lupou a Křižík s šuplérou úspěšně předstírají nadšení z výchovného účinku nástroje, Bitchinka tichounce kňučí a v následujícím obrazu se hroutí na kolena vedle kamen. Následuje debata o finálním návdavku Náprstkové, který nejde vyškrtnout - po krátké poradě je rozhodnuto, že musí proběhnout amerikánským vynálezem, protože rákoska by v tomto případě byla vražednou zbraní. Na vehement mezitím nastupuje poslední studentka - její klid je po celé sérii předchozích výprasků tentam a dívka si zjevně přeje, aby už bylo po všem. Není to tak lehké, tento výprask je zjevně to nejhorší, co dívku dosud v životě potkalo - poslední sérii snáší jen s největším sebezapřením. Naplánovaný sklep v příjemné společnosti vzal mezitím za své přirozenou cestou - odvolávám dění a s pocitem vděku si čtu sms, ať se kvůli tomu nenervuji. No, kdybych vyrazil do sklepa, nevykradli by mi za hodinu auto. To ale netuším a připravuji se na závěrečnou scénu s radou Ehrlichem. Čas mne přestává tlačit, takže si vychutnávám všechny aspekty monologu o sufražetkách obecně a o Náprstkové starší zvlášť. Obdivuji Bitchinku, jak je schopna hrát mladší Náprstkovou i po obdrženém výprasku. Natáčení končí kolem deváté, fotíme ještě Křižíka pro promocional účely a když se převlékám do civilu, dozvídám se, že mi vykradli vůz. Ateliér opouštím v Křižíkových perkách.
Sobota.
Dopoledne padá na vracení perek a shánění servisu, schopného zasklít zadní okno. Kolem oběda telefonuji problémové dívce a tahám ji do cukrárny na kafe. Mezitím volá Racker, že bude zapotřebí dotočit několik vět. Organizuji krátký výlet do Jílového, vracím problémovou dívku k úklidu a ve čtyři jedu do Modřan navléct na sebe Křižíka. V ateliéru se natáčí sny v atmosféře všeobecného a nakažlivého nadšení z práce, která se zjevně daří. Sen s bičováním - Bitchinka visí na kříži a zoufale se zmítá, Pavel s ďábelským úsměvem práská bičem. Režijní poznámka: "Utřete ji někdo, ať není vidět, jak se jí to líbí." Od režisérské lavice zní potlesk. Následuje scéna se zarážením kůlu - filmová krev se chová zcela stejně jako opravdová a scéna vypadá věrohodně i při pohledu prostým okem, natož pak v pečlivě vybraném pohledu kamery. Přichází technicky nejsložitější sen - rozpálený pohrabáč. Ten pohrabáč je opravdu rozpálený doruda plynovým hořákem a Pavel s ním musí provést tři věci - nespálit kameru ani Bitchinku, ale zajistit vytvoření sloupu dýmu způsobem, který zde nebudu popisovat. Dle scénáře leží Náprstková na vehementu na zádech s doširoka roztaženými stehny - to bylo jednoduché při zkoušení, nyní má ale zadek poznamenán amerikánským vynálezem a nemůže se o něj opřít. Za chodu vzniká podivná konstrukce, založená z valné části na Marcovi coby prodloužení vehementu, na jehož zádech Bitchinka leží a její vlasy Marca zakrývají. Nohy jsou na vehement fixovány v kotnících a vzniká obava, že se Bitchinka lekne a cukne stehny - zkouší se odlehčovací tahy z pomocných provázků, ty ale vidí kamera. Ve štábu roste nervozita, která se očividně přenáší i na Bitchinku. Jako ochranné opatření je navrhována mokrá plena, chybí ale Max, aby ji kvalifikovaně osadil. Racker odlehčuje atmosféru: "Tak jí někdo to okno přikrejte a budeme točit film." Pohrabáč je rozpálen a sloup dýmu za několik sekund korunuje výsledek. Kamera dobíhá, dobrotivý pánbůh filmařů nepustil žádnou další tramvaj a záběr je shledán naprosto bezchybným. Max konejší Bitchinku, která má evidentně nervy na hranici. Jdu do auta pro glukózu.
V následujícím snu jde o to, kvůli čemu jsme se s radou Ehrlichem vrátili na plac - ze tmy vyskakující výhružné obličeje, přednášející nová pravidla. Docela se těším, až tuto scénu uvidím ve filmu, dle slov přihlížejích jde o dosud nejhrůzostrašnější věc, zplozenou v Bubákově. Zařval jsem své pravidlo a s nemalým ulehčením vrátil Křižíka kostymérce. O půl hodiny později jsem již byl na cestě k dobrému Chardonay a příjemné společnosti.
Závěr ? Psát recenzi na film a vidět natáčení filmu zevnitř jsou dvě naprosto odlišné věci. Koťátko rozhodně nebude "film, kde si dívka svlékne kalhotky a dostane naplácáno" - Lupus Pictures pokračují v nastoupené cestě k dějově bohatším filmům s nemalou dávkou komična, které jim zřejmě sedí nejlépe. Recenzi ale bude muset napsat někdo jiný.