Menu
Spokojeni?
Je to tak, dne 21.4. opět došlo k dlouho očekávanému redakčnímu srazu redakce bdsm.cz, jakožto i jiných úchylů. Nechybělo mnoho a napsal jsem „i jiného lidu úchylného", nicméně cítím se zavázán slibem Njalovi, El-Sidovi a dalším, proto si od archaického stylu nějakou dobu odpočinete, případně jej budete nacházet jinde na Elefernu. Myšlenka některých, abych psal paralelní verze (v jazyce obecném a archaickém), se u mne nesetkala s pražádným pochopením a byla mnou jednomyslně zavržena z pozice řídící autority.
Sraz na Staré poště ve Zdibech nebyl premiérový pro valnou část zúčastněných, pro mne však ano, neb v účasti na předchozí sešlosti mi zabránila kombinace sněhu a jistého telekomunikačního zařízení, jejichž spojením došlo k dialektickému přechodu kvantity v kvalitu. Mohl jsem si proto vychutnat poměrně masochistický zážitek přimrzání k parabole, který mi ale nepůsobil pražádné potěšení. V dubnu lze podobné riziko vyloučit, proto hlavní nepříjemností srazu z pohledu počasí byl spíše odporný deštík, místy přecházející do průtrže. Tolik na úvod.
Stará pošta poskytuje poměrně vyvážený sortiment výhod a nevýhod, přičemž u některých aspektů nelze s určitostí stanovit, jsou-li v konečném důsledku výhodné, či nikoliv. Do Zdib je to po výpadovce zhruba pět kilometrů, což pro nemotorizované jedince jistě představuje stresující faktor. Pro motorizované jedince naopak představují stresující faktor nemotorizovaní, s chutí popíjející chmelový kompot a jiné lahůdkové výrobky kvasného průmyslu. Prostory Staré pošty jsou výhodně členěny do navazující řady místností (z pohledu zvenku a zleva – restaurace, kulečníkový salónek, salónek, hala, herna), což umožňuje vznik nejrůznějších komunit a potřebné oddělení akční, komunikační a servisní části. S ohledem na čilý proud přelévajících se jedinců je ale jistým problémem zejména průchod mezi oběma salónky. Servis v oblasti kulinářských požitků by jednoznačně zasluhoval zlepšení, nejlépe podpořené motivačním výpraskem. Po otřesné zkušenosti s postmixovou kolou jsem raději přešel na turka, který byl podáván v (daném měřítku) uspokojivé kvalitě „vaříme sedmigramovou kávu" nechvalně proslulých Restaurací a jídelen Praha 1. Lenka je s Renatou v Drážďanech a rodinná lednice ráno zela prázdnotou, zachránila mne až gulášová polévka z pytlíku Kňour.
Jak je u redakčních srazů zvykem, před zahájením nechyběly chybějící předměty. Tentokrát nebyla k dispozici pouzdra na jmenovky, z nichž zjevně někteří učinili předmět sběratelského zájmu. Narychlo zakoupené obří kancelářské svorky sice potěšily oko sadistovo, jejich funkčnost ale nelze s pouzdérky srovnávat, proto jmenovky byly tentokrát poněkud hůře čitelné. Zajímavé a oku lahodící bylo proto spíše jejich nekonvenční osazení na některých subjektech (namátkou jmenujme Bitchinku se jmenovkou na zádech). Z dalších chybějích rekvizit lze jmenovat již tradiční kabely (tentokrát prodlužovačka 2x cinch-cinch) nebo žíněnku, jak bude popsáno dále. Naopak je třeba ocenit pomalu se usazující registrační systém, který již byl tentokát online, s druhým stupněm zaregistrování na místě. Snad se tak podaří zformovat seznam „nepřijížděčů", tedy zaregistrovaných, nedorazivších, leč neodhlásivších se jedinců, kteří pro jiné zájemce blokují možnost účasti. Dále je třeba VYSOCE ocenit odezvu na redakční prosbu o spolupráci při organizaci. Tak se podařilo zajistit (těžce nelukrativní a nezábavnou) službu v recepci při registraci, výdeji jmenovek a průchodu do patra. Všem, kdo se přihlásili a fungovali (namátkou Eva Braun, Čertovo Oči, Lenka Praha neno Krakatau) patří redakční ohromný dík, který ještě zmaterializuji do formy cédéčka Elektroda.
Pro akční část byla vyhrazena místnost, stylově nazývaná Herna. Xdomem zajištěné lešení (Argenta, Stará pošta 1) se již stává tradicí a lze očekávat jeho další rozšíření či doplnění. Prostoru před zvukařovým pracovištěm tentokrát dominovalo promítací plátno a jeden ze stolů byl osazen projektorem. Jako doplněk akční části posloužil i kulečníkový salónek s nabídkou kožené (a kovové) bdsm výbavy Rebel-kůže s tradičně úhlednými děvami (mimo nabídku) a Pavel Šťastný s rozsáhlou nabídkou rákosek, které si nakonec přemnozí pořídili. Atributiku s postupem doby doplňovaly provazy všemožných délek a konfigurací, vodítka, řetízky, lahvičky se Septonexem a jehly. Poněkud hůře bylo zastoupeno tématické odění zúčastněných, v tomto směru bude zřejmě nutno vypracovat nějaký pobídkový mechanismus pro stylově oblečené jedince či týmy. Opticky převládala tradiční černá, žádných nových modelů jsem si tentokráte nevšiml.
K ději. Pro značnou členitost prostor nelze tentokrát provést chronologický popis, děj bude proto líčen z pohledu účastníka, snažícího se promluvit s lidmi, které dosud zná je z mailů a shlédnout i něco nového z oboru. Akčnímu dění dominoval silný tým z Pandoří konference o bdsm (namátkou Štír s Čarodějkou, Grimm, El-Sid, Ďábel Medvědovitý či Myro), na straně druhé pak výsadková jednotka Rigid-East, vedená Marcem a vizuálně reprezentovaná Pavlem Šťastným a velmi úhlednou, leč docela nenápadnou slečnou Dočekalovou (tentokrát už je to snad správně) a Aradia, křtící svoji novou knížku. Štír s Čarodějkou předvedli na samém počátku večera fantastický závěs (v podstatě svislý kozelec, vyvázaný k lešení za prsní úvazek a na konec vylepšený přesunem váhy na jediný provaz), podbarvený výborně vybranou scénickou hudbou. Čarodějka si opravdu užívala a celé vystoupení nasadilo laťku večera hodně vysoko, což potvrdil i aplaus přihlížejích.
Dalším z hvězdných bodů večera byla prezentace nového projektu Rig-East Ředitelna. Projektu se podrobněji věnuji v recenzích, proto se zde zmíním spíše o margináliích. Videoprezentace dosud na redakčních srazech nebyla (s jistou vyjímkou May-Day), proto panovaly jisté obavy o přijetí této formy. Marco se role předjezdce zhostil se vší noblesou a udělal všechno pro to, aby čerstvě natočený materiál dodal během večera. Přítomní tak mohli shlédnou opravdu premiérovou verzi dvou filmů, které ještě hodinu před zahájením celé akce dlely v počítačích střižny. Vzhledem k tomu, že prezentován byl digitální master záznam, mohli diváci filmy shlédnout v kvalitě, v jaké je již nikdy neuvidí, a v podobě ještě obsahující některé milé kamerové i střihačské lapsusy. Oko přítomných během prezentace mnohokráte spočinulo na obou hlavních protagonistech prvého dílu (Omluvenka), přítomných v sále. Pavel Štastný pro tuto příležitost dorazil, oděn v kostým pana ředitele, slečna Dočekalová přišla v odění občanském a její líc během prezentace mnohdy zdobil výrazný ruměnec, o jehož důvodu je možno jen spekulovat. Budeme proto předpokládat, že jde o projev skromnosti a rozpaků nad dlouhotrvajícím potleskem a chválou publika. Stejného uznání se dostalo i druhému prezentovanému dílu, kde ovšem děj (celkem 51 ran v jedné seanci) ve spojení s uměním scénaristovým, režisérovým, kameramanovým a střihačovým přinutil některé z méně otrlých diváků k opuštění sálu.
Sator v tradiční roli konferenciéra uvedl Lenku Blažejovou a její novou knihu. Křest se tentokrát odbýval poněkud netradiční formou – svá přání knize kmotři stvrzovali rákoskou na hýždě otrokyně. Pro obohacení děje byl původní záměr jedné rány od každého z kmotrů poupraven na postupně rostoucí počet úderů, oslyšena bohužel zůstala podnětná Satorova myšlenka, aby se kmotry nového Aradiina díla stali postupně všichni přítomní.
Po desáté hodině předvedla skupina z Pandory rozsáhlou kompozici, založenou na závěsu do sítě. Dobře navržené a vizuálně zajímavé vystoupení bylo poněkud narušeno ošklivě vypadajícím přepadnutím Čarodějky (v této chvíli již fixované) na nejištěnou stranu lešení, tedy ke zdi. Pád se obešel bez následků a vystoupení proběhlo až do konce bez problémů. Zdůraznění si zaslouží ohromná důvěra submisivní partnerky ve svého dominanta – Čarodějce by jistě nikdo neměl za zlé, kdyby ve scénce odmítla pokračovat. Dále zaslouží ocenění výborný scénický pohyb a milá stylově ladící hudba. Vše bylo po zásluze oceněno předlouhým potleskem. Nemohu se nezmínit i o roli publika, které při této na redakčních srazech dosud nenastavší situaci zachovalo potřebný klid a bez paniky přenechalo hlavní část řešení problému zúčastněným. Přiznám se ale (a jistě nejsem sám), že jsem přemýšlel o tom, co znám z první pomoci a zda by bylo výhodnější volat záchranku nebo jet do Modřan na pohotovost. Opět se ukazuje, že bezpečnosti není nikdy dost, i když podobná věc se stala nebo brzy stane každému praktikovi. Zkusím sehnat žíněnku nebo kaskadérský molitan :-) a pro příští sraz se poučíme. Oběma hlavním protagonistům chci ale poděkovat, protože (byť nechtěně) poskytli ostatním dobrou lekci s ukázkovým řešením.
Dalším horkým tématem je fyzická ochrana akcí. Tento problém obvykle řeší Xdom, ve Zdibech jsme se ale setkali s novými fenomény, danými zřejmě odlehlostí místa. Jde jednak o nevítanou přítomnost lidí zvenčí, a to v jejich nejburanštější podobě, jednak o výskyt osob z polokriminální či kriminální sféry v okolí. Je na zvážení, zda fyzickou ochranu nezlepšit. Prakticky ji od akce v MayDay zajišťuje osvědčený Hrouda, který má její vykonávání všechny předpoklady (od robustní konstrukce až po nutný intelekt), nicméně pro vyřešení jednoho možného vývoje situace s nájezdem většího množství lopaťáků by byla zapotřebí hrubší fyzická síla, než jeden vytrénovaný jedinec. Podobné problémy je třeba řešit v zárodku, masová rvačka je to poslední, co bychom potřebovali. Tématu se (mimo jiné) věnuje i velká anketa o srazech, sestavená Honzou Bondym a Myshí umístěna na Bestijku. Vyjádřete se.
Dění kolem půlnoci již bylo plně ve znamení hovoru. Přes veškerou snahu se mi ale nepodařilo promluvit se všemi, jak jsem si předsevzal. Jako pozitivní trend vidím postupné slévání dříve hodně izolovaných skupin a přelévání lidí mezi nimi, zdá se, že po pěti srazech se počáteční ostych vytrácí. Pro ilustraci budiž uvedeno, že plkací centrum v herně musel Štír požádat o uvolnění prostoru pro piercingovou seanci (!!!). Debaty pak s různou intenzitou pokračovaky až do druhé hodiny ranní, kdy se přítomní začali ve větším množství rozcházet. Zpestření večera pro odjíždějící pak zajistili příslušníci Policie České republiky, kteří se po celé Praze v množství větším než malém snažili v dechu či krvi řidičů nalézt alkohol. Zpestření pro sebe jsem si zajistil sám, když jsem si na R11 za Mladou Boleslaví vzpomněl na svůj příruční kufřík s generátorem, kabely a elektrodami, osaměle ležící na Staré poště v recepci pod pultíkem.
V řetezci redakčních srazů představuje Stará pošta 2 akci z čela tabulky. Učíme se všichni za pochodu a výsledky asi začínají být vidět, začínáme totiž narážet na stejné problémy, jako v Německu. Týká se to již zmíněné fyzické ochrany a dále pak dosud neventilovaného problému fotografování a filmování na akcích, nepřímo spojeného s tím, co je vlastně scénka a co je scénář. To by mělo být dalším tématem do diskuse, k němuž se lze v anketě nebo jinou formou vyjádřit. Na serveru jsou k dispozici diskusní fóra a příspěvek zaslaný mailem kterémukoliv z redaktorů bude bez problémů zveřejněn. Redakce není uzavřený systém a pokud snesete Mysh jako šéfredaktorku, nic nebrání tomu stát se členem redakčního týmu :-)
Sraz na Staré poště ve Zdibech nebyl premiérový pro valnou část zúčastněných, pro mne však ano, neb v účasti na předchozí sešlosti mi zabránila kombinace sněhu a jistého telekomunikačního zařízení, jejichž spojením došlo k dialektickému přechodu kvantity v kvalitu. Mohl jsem si proto vychutnat poměrně masochistický zážitek přimrzání k parabole, který mi ale nepůsobil pražádné potěšení. V dubnu lze podobné riziko vyloučit, proto hlavní nepříjemností srazu z pohledu počasí byl spíše odporný deštík, místy přecházející do průtrže. Tolik na úvod.
Stará pošta poskytuje poměrně vyvážený sortiment výhod a nevýhod, přičemž u některých aspektů nelze s určitostí stanovit, jsou-li v konečném důsledku výhodné, či nikoliv. Do Zdib je to po výpadovce zhruba pět kilometrů, což pro nemotorizované jedince jistě představuje stresující faktor. Pro motorizované jedince naopak představují stresující faktor nemotorizovaní, s chutí popíjející chmelový kompot a jiné lahůdkové výrobky kvasného průmyslu. Prostory Staré pošty jsou výhodně členěny do navazující řady místností (z pohledu zvenku a zleva – restaurace, kulečníkový salónek, salónek, hala, herna), což umožňuje vznik nejrůznějších komunit a potřebné oddělení akční, komunikační a servisní části. S ohledem na čilý proud přelévajících se jedinců je ale jistým problémem zejména průchod mezi oběma salónky. Servis v oblasti kulinářských požitků by jednoznačně zasluhoval zlepšení, nejlépe podpořené motivačním výpraskem. Po otřesné zkušenosti s postmixovou kolou jsem raději přešel na turka, který byl podáván v (daném měřítku) uspokojivé kvalitě „vaříme sedmigramovou kávu" nechvalně proslulých Restaurací a jídelen Praha 1. Lenka je s Renatou v Drážďanech a rodinná lednice ráno zela prázdnotou, zachránila mne až gulášová polévka z pytlíku Kňour.
Jak je u redakčních srazů zvykem, před zahájením nechyběly chybějící předměty. Tentokrát nebyla k dispozici pouzdra na jmenovky, z nichž zjevně někteří učinili předmět sběratelského zájmu. Narychlo zakoupené obří kancelářské svorky sice potěšily oko sadistovo, jejich funkčnost ale nelze s pouzdérky srovnávat, proto jmenovky byly tentokrát poněkud hůře čitelné. Zajímavé a oku lahodící bylo proto spíše jejich nekonvenční osazení na některých subjektech (namátkou jmenujme Bitchinku se jmenovkou na zádech). Z dalších chybějích rekvizit lze jmenovat již tradiční kabely (tentokrát prodlužovačka 2x cinch-cinch) nebo žíněnku, jak bude popsáno dále. Naopak je třeba ocenit pomalu se usazující registrační systém, který již byl tentokát online, s druhým stupněm zaregistrování na místě. Snad se tak podaří zformovat seznam „nepřijížděčů", tedy zaregistrovaných, nedorazivších, leč neodhlásivších se jedinců, kteří pro jiné zájemce blokují možnost účasti. Dále je třeba VYSOCE ocenit odezvu na redakční prosbu o spolupráci při organizaci. Tak se podařilo zajistit (těžce nelukrativní a nezábavnou) službu v recepci při registraci, výdeji jmenovek a průchodu do patra. Všem, kdo se přihlásili a fungovali (namátkou Eva Braun, Čertovo Oči, Lenka Praha neno Krakatau) patří redakční ohromný dík, který ještě zmaterializuji do formy cédéčka Elektroda.
Pro akční část byla vyhrazena místnost, stylově nazývaná Herna. Xdomem zajištěné lešení (Argenta, Stará pošta 1) se již stává tradicí a lze očekávat jeho další rozšíření či doplnění. Prostoru před zvukařovým pracovištěm tentokrát dominovalo promítací plátno a jeden ze stolů byl osazen projektorem. Jako doplněk akční části posloužil i kulečníkový salónek s nabídkou kožené (a kovové) bdsm výbavy Rebel-kůže s tradičně úhlednými děvami (mimo nabídku) a Pavel Šťastný s rozsáhlou nabídkou rákosek, které si nakonec přemnozí pořídili. Atributiku s postupem doby doplňovaly provazy všemožných délek a konfigurací, vodítka, řetízky, lahvičky se Septonexem a jehly. Poněkud hůře bylo zastoupeno tématické odění zúčastněných, v tomto směru bude zřejmě nutno vypracovat nějaký pobídkový mechanismus pro stylově oblečené jedince či týmy. Opticky převládala tradiční černá, žádných nových modelů jsem si tentokráte nevšiml.
K ději. Pro značnou členitost prostor nelze tentokrát provést chronologický popis, děj bude proto líčen z pohledu účastníka, snažícího se promluvit s lidmi, které dosud zná je z mailů a shlédnout i něco nového z oboru. Akčnímu dění dominoval silný tým z Pandoří konference o bdsm (namátkou Štír s Čarodějkou, Grimm, El-Sid, Ďábel Medvědovitý či Myro), na straně druhé pak výsadková jednotka Rigid-East, vedená Marcem a vizuálně reprezentovaná Pavlem Šťastným a velmi úhlednou, leč docela nenápadnou slečnou Dočekalovou (tentokrát už je to snad správně) a Aradia, křtící svoji novou knížku. Štír s Čarodějkou předvedli na samém počátku večera fantastický závěs (v podstatě svislý kozelec, vyvázaný k lešení za prsní úvazek a na konec vylepšený přesunem váhy na jediný provaz), podbarvený výborně vybranou scénickou hudbou. Čarodějka si opravdu užívala a celé vystoupení nasadilo laťku večera hodně vysoko, což potvrdil i aplaus přihlížejích.
Dalším z hvězdných bodů večera byla prezentace nového projektu Rig-East Ředitelna. Projektu se podrobněji věnuji v recenzích, proto se zde zmíním spíše o margináliích. Videoprezentace dosud na redakčních srazech nebyla (s jistou vyjímkou May-Day), proto panovaly jisté obavy o přijetí této formy. Marco se role předjezdce zhostil se vší noblesou a udělal všechno pro to, aby čerstvě natočený materiál dodal během večera. Přítomní tak mohli shlédnou opravdu premiérovou verzi dvou filmů, které ještě hodinu před zahájením celé akce dlely v počítačích střižny. Vzhledem k tomu, že prezentován byl digitální master záznam, mohli diváci filmy shlédnout v kvalitě, v jaké je již nikdy neuvidí, a v podobě ještě obsahující některé milé kamerové i střihačské lapsusy. Oko přítomných během prezentace mnohokráte spočinulo na obou hlavních protagonistech prvého dílu (Omluvenka), přítomných v sále. Pavel Štastný pro tuto příležitost dorazil, oděn v kostým pana ředitele, slečna Dočekalová přišla v odění občanském a její líc během prezentace mnohdy zdobil výrazný ruměnec, o jehož důvodu je možno jen spekulovat. Budeme proto předpokládat, že jde o projev skromnosti a rozpaků nad dlouhotrvajícím potleskem a chválou publika. Stejného uznání se dostalo i druhému prezentovanému dílu, kde ovšem děj (celkem 51 ran v jedné seanci) ve spojení s uměním scénaristovým, režisérovým, kameramanovým a střihačovým přinutil některé z méně otrlých diváků k opuštění sálu.
Sator v tradiční roli konferenciéra uvedl Lenku Blažejovou a její novou knihu. Křest se tentokrát odbýval poněkud netradiční formou – svá přání knize kmotři stvrzovali rákoskou na hýždě otrokyně. Pro obohacení děje byl původní záměr jedné rány od každého z kmotrů poupraven na postupně rostoucí počet úderů, oslyšena bohužel zůstala podnětná Satorova myšlenka, aby se kmotry nového Aradiina díla stali postupně všichni přítomní.
Po desáté hodině předvedla skupina z Pandory rozsáhlou kompozici, založenou na závěsu do sítě. Dobře navržené a vizuálně zajímavé vystoupení bylo poněkud narušeno ošklivě vypadajícím přepadnutím Čarodějky (v této chvíli již fixované) na nejištěnou stranu lešení, tedy ke zdi. Pád se obešel bez následků a vystoupení proběhlo až do konce bez problémů. Zdůraznění si zaslouží ohromná důvěra submisivní partnerky ve svého dominanta – Čarodějce by jistě nikdo neměl za zlé, kdyby ve scénce odmítla pokračovat. Dále zaslouží ocenění výborný scénický pohyb a milá stylově ladící hudba. Vše bylo po zásluze oceněno předlouhým potleskem. Nemohu se nezmínit i o roli publika, které při této na redakčních srazech dosud nenastavší situaci zachovalo potřebný klid a bez paniky přenechalo hlavní část řešení problému zúčastněným. Přiznám se ale (a jistě nejsem sám), že jsem přemýšlel o tom, co znám z první pomoci a zda by bylo výhodnější volat záchranku nebo jet do Modřan na pohotovost. Opět se ukazuje, že bezpečnosti není nikdy dost, i když podobná věc se stala nebo brzy stane každému praktikovi. Zkusím sehnat žíněnku nebo kaskadérský molitan :-) a pro příští sraz se poučíme. Oběma hlavním protagonistům chci ale poděkovat, protože (byť nechtěně) poskytli ostatním dobrou lekci s ukázkovým řešením.
Dalším horkým tématem je fyzická ochrana akcí. Tento problém obvykle řeší Xdom, ve Zdibech jsme se ale setkali s novými fenomény, danými zřejmě odlehlostí místa. Jde jednak o nevítanou přítomnost lidí zvenčí, a to v jejich nejburanštější podobě, jednak o výskyt osob z polokriminální či kriminální sféry v okolí. Je na zvážení, zda fyzickou ochranu nezlepšit. Prakticky ji od akce v MayDay zajišťuje osvědčený Hrouda, který má její vykonávání všechny předpoklady (od robustní konstrukce až po nutný intelekt), nicméně pro vyřešení jednoho možného vývoje situace s nájezdem většího množství lopaťáků by byla zapotřebí hrubší fyzická síla, než jeden vytrénovaný jedinec. Podobné problémy je třeba řešit v zárodku, masová rvačka je to poslední, co bychom potřebovali. Tématu se (mimo jiné) věnuje i velká anketa o srazech, sestavená Honzou Bondym a Myshí umístěna na Bestijku. Vyjádřete se.
Dění kolem půlnoci již bylo plně ve znamení hovoru. Přes veškerou snahu se mi ale nepodařilo promluvit se všemi, jak jsem si předsevzal. Jako pozitivní trend vidím postupné slévání dříve hodně izolovaných skupin a přelévání lidí mezi nimi, zdá se, že po pěti srazech se počáteční ostych vytrácí. Pro ilustraci budiž uvedeno, že plkací centrum v herně musel Štír požádat o uvolnění prostoru pro piercingovou seanci (!!!). Debaty pak s různou intenzitou pokračovaky až do druhé hodiny ranní, kdy se přítomní začali ve větším množství rozcházet. Zpestření večera pro odjíždějící pak zajistili příslušníci Policie České republiky, kteří se po celé Praze v množství větším než malém snažili v dechu či krvi řidičů nalézt alkohol. Zpestření pro sebe jsem si zajistil sám, když jsem si na R11 za Mladou Boleslaví vzpomněl na svůj příruční kufřík s generátorem, kabely a elektrodami, osaměle ležící na Staré poště v recepci pod pultíkem.
V řetezci redakčních srazů představuje Stará pošta 2 akci z čela tabulky. Učíme se všichni za pochodu a výsledky asi začínají být vidět, začínáme totiž narážet na stejné problémy, jako v Německu. Týká se to již zmíněné fyzické ochrany a dále pak dosud neventilovaného problému fotografování a filmování na akcích, nepřímo spojeného s tím, co je vlastně scénka a co je scénář. To by mělo být dalším tématem do diskuse, k němuž se lze v anketě nebo jinou formou vyjádřit. Na serveru jsou k dispozici diskusní fóra a příspěvek zaslaný mailem kterémukoliv z redaktorů bude bez problémů zveřejněn. Redakce není uzavřený systém a pokud snesete Mysh jako šéfredaktorku, nic nebrání tomu stát se členem redakčního týmu :-)