Nové ELEFERNO

Web pro ty, kterým je život příliš těsný

Iževsk je velké město, o kterém se toho až do doby nedávno minulé mnoho nevědělo. Není divu, tamní zbrojovka patří k největším na světě a o její existenci se příliš vědět nemělo. Tato reportáž ale nebude o zbrojovce - autorovi se podařilo navštívit exkluzivní sm klub, patřící jednomu ze členů městského magistrátu. Hned v úvodu ale buďtež učiněna některá konstatování a výstrahy:

 

Obsah této reportáže není určen pro jedince se slabší psychikou. Popisovány budou praktiky a postupy, na hony vzdálené zásadám bezpečnosti a oboustranného souhlasu, ke kterým se bdsm komunita hlásí. K jejich zveřejnění jsem se rozhodl až po delší úvaze - mělo by jít o varování před unáhleným postupem při přijímání nabídek spolupráce či zaměstnání v rizikových oblastech.

Jména osob, pokud jsou použita, jsou změněna a jejich rozkrytí je vyloučeno. Stejně jsou změněny i reálie, umožňující lokalizaci místa, které je popisováno. Článek byl ruským partnerem autorizován a schválen pro uveřejnění výlučně na BDSM.CZ při zachování shora uvedeného krytí - v případě jeho zveřejnění v jiných zdrojích není vyloučena právní či jiná sankce. Pořizování kopií pro jiné než studijní účely je zakázáno - to se týká zejména vydavatelství Gehenna Publishing v Petřvaldě a pana K. Maška, k jejichž bojkotu tímto veřejně vyzývám.

Speciálně pro orgány státní správy a vnitra podotýkám, že vše zde uvedené je čistá fikce, nemající žádné opodstatnění v realitě a že k popisovaným skutečnostem nejsem schopen poskytnout vysvětlení ani svědeckou výpověď. Jakékoliv využití zde uvedených informací pro interní potřebu těchto orgánů je vyloučeno.

Majiteli je něco přes čtyřicet, má ke dvěma metrům a přes metrák. Byl a možná ještě je poručíkem Specnaz. Razvědčik, říká. Nosí černé manšestráky a roláky všech barev. Nikdy jsem ho neviděl jinak. Na magistrátu odpovídá za municipální policii, to je něco jako městští strážnící. Jezdí tmavozeleným džípem Cherokee. Klub si pořídil proto, že za peníze od města a členství ve správní radě jednoho z velkých podniků ve městě by nemohl žít tak, jak si předsevzal. Jmenuje se Dmitrij, ale říká se mi Dima, boss nebo Dmitrij Andrejevič, podle toho, kdo s ním mluví.

Klub je umístěn skoro uprostřed města. Z oken kanceláře je vidět ohromný betonový památník, natřený a pravidelně natíraný bronzovou barvou. Tu dodává místní podnikatel, vykupující špony ze zbrojovky. Klub má název Netradičně strávený čas a v přízemí je sál pro zhruba 30 lidí s pódiem, na kterém probíhá od 17 do 23 show - striptýz, TV, simulované sadomaso, lesbičky, prostě to, na co chodí noví Rusové. Pije se pivo Baltika a vodka z místní palírny. Pro movitější je k mání Heineken (v plechovkách) , nějaké bourbony, tequilla, gin. Na jídelním lístku nějaké minutky, pelmeně, karský šašlik, dvě polévky. Vše relativně drahé, cílem není lidi přilákat, ale ani odradit. Dima říká, že poloprázdný sál je přesně to, co potřebuje. Lidi udělají nějakou útratu, která vydělá na režii a víc nepotřebuje. U vchodu stojí Achmed nebo Ruslan, oba přes dva metry mají a ti dovnitř nepustí nikoho, kdo se jim nezdá. V patře je pár pokojů, o kterých Dima tvrdí, že představují jeho legální ilegální byznys. Za ně taky platí výpalné, i když by nemusel. Děvčata pravidelně oblažují úředníky magistrátu, policie i reketýry a Dima má pokoj.

S Dimou jsem se seznámil při jednání na městě. Působil naprosto korektním dojmem, mezi novými Rusy velmi vyjímečným. Neměl ani zlatý řetěz na prst tlustý, ani malinové sako s pagerem za pasem. Po jednání mne pozval na pivo, všichni Češi přece pijí pivo, ne? Pivo dalo pivo a řeč zašla na záliby. Dima celkem budil důvěru a řeč zašla na můj poněkud netradiční koníček. Dimovi se zaleskly oči, ale zamluvil to a začal vykládat o tom, jak to vypadalo v Karabachu a jací jsou horalé tvrdí lidé. Nedalo mi to a zeptal jsem se na horalky. Ano, i ty vyslýchal. Po dalším pivu s vodkou Radiks jsme si potykali a na druhý den se pro mne stavěl s džípem v hotelu, že prý pojedeme do klubu a takový že v Čechách nemáme. U dveří mne ukázal Achmedovi se slovy "Čech je chozjajin, rozumíš? A řekni to Ruslanovi!" Sedli jsme si do lokálu a Dima přinesl Baltiku. Na pódiu mladík, oblečený jako biker smýkal s dívkou, oblečenou jako školačka s mašlí. Nakonec ji přivázal k trámu, roztrhnul jí šaty na zádech a začal ji šlehat důtkami. Moc mu to nešlo. Chvíli jsem se zdvořile nudil a upíjel pivo. Pak se Dima zeptal, jak se mi to líbí. Po pravdě jsem mu řekl, že je to slaboučké. Dima se rozesmál a k mému jistému údivu prohlásil, že přesně tak to je správně a že se podíváme, jak je to doopravdy. Odemknul dveře s nápisem Sklad masa a uzenin.

Do opravdových klubových prostor se projde skladem masa a uzenin (opravdu, nekecám) , odemknou se další dveře, na které se kouká kamera průmyslové televize a PIR čidlo a po schodech dolů se sejde do bývalého protiatomového krytu. Dolů se jde v jen v doprovodu bosse, Ruslana nebo Achmeda, nikdo jiný nemá klíče. Personál chodí jinudy, vchod pro personál je z jiné budovy, nevím, které.

Dole je to o něčem jiném. Pódium je mnohem větší a do sálu se velmi pohodlně vejde stovka lidí. Pod stromem jsou zavěšeny televizory, nyní vypnuté. Zprava je řada asi dva metry širokých kobek, hlubokých něco kolem tří metrů. První dojem - zoologická zahrada, přední stěnu tvoří mříž s dveřmi. Přes mříž se dá zatáhnout těžký závěs. Některé kobky jsou obydlené, některé ne. V kobce je pryčna, umyvadlo, záchod, ondřejský kříž a sada kruhů na zdi, na stropě a v podlaze. Do boční stěny kobky je vestavěna zamčená 19" průmyslová skříň. Přes prosklené dveře jsou vidět ventily, svorky, ovladače. Uvnitř matně červeně svítí světélka. Kobky jsou osvětleny jen světlem ze sálu, do stropu zapuštěná svítidla jsou zhasnutá a odlesk na dveřích skříní brání lepšímu pohledu dovnitř.

Z jedné kobky je slyšet nářek. Asi dvacetiletá tmavovláska leží připoutaná na pryčně, ruce zafixované po bocích, skříň je otevřená a vede z ní dvojice hadic. Na konci každé hadice jsou průhledné plastové přísavky, umístěné na dívčiných bradavkách. Bradavky i s dvorci jsou zataženy hluboko do přísavek, mají temně rudou barvu, z jedné bradavky prosakuje krev. Ručička tlakoměru ve skříni mírně poskakuje. Ve vedlejší kobce spí další tmavovláska, se šikmými asijskými lícními kostmi. Na zádech, hýždích a stehnech má otevřené zanícené rány od biče.

Pódium při bližším pohledu ani pódiem není - jeho prostor je jen málo vyvýšen nad zbytek sálu a po obou stranách má široké šikmé rampy. Strop je ale o hodně vyšší, než ve zbytku sálu, možná šest metrů. Dima říká, že v této části probourali podlahu do přízemí. Asi v třímetrové výšce je natažena traverza s kočkou jeřábu. Kolem spleť trámů, výztuh, divadelní provaziště, reflektorová rampa. Dima si pochvaluje, že na zvláštní přání umí udělat středověk, návštěvníky z vesmíru, gestapo, cokoliv... Najal si prý nezaměstnaného scénografa Iževského divadla, který do práce nejdřív chodil jenom brzy ráno, zavíral oči a pak si zvyknul. Na výplatnici je veden jako bytový architekt. Dima má velmi svérázný smysl pro humor. Na levé straně pódia stojí gynekologické křeslo německého typu s opěrami pro nohy ve tvaru korýtek a vedle podobný rack, jako v kobkách. "Ty mi dělají na zakázku v bývalém jaščiku", říká Dima, "myslí si, že mám laboratoř na testování kosmetiky. Říkám jim, že v Evropě je testování na dobrovolnících a zvířatech zakázané a oni tomu věří. A pak mám šikovného inžu na elektroniku." Po pravé straně pódia je natažen těžký závěs, za který nevidím. Podlaha je dřevěná, s pravidelně rozmístěnými čtvercovými jímkami z lesklého kovu, střídajícími se se zapuštěnými oky.

Podél levé strany místnosti je několik boxů s vlastním osvětlením, stolky a koženými křesly. Boxy jsou umístěny šikmo, jako divadelní lóže. Ze strany sálu se dají odstínit tmavým sklem, uvnitř jsou úzká dvířka. Do jednoho z boxů si s Dimou sedáme.

-"Tyhle boxy jsou pro smetánku", říká Dima "neumíš si představit, jak se někteří bojí killerů nebo vydírání. Těmi dvířky se dá odejít, kdyby se něco dělo. Pokud tu mám opravdu vysoké šišky, tak z druhé strany stojí ochranka a venku pancéřovaný mercedes. Ale zatím, tfuj, tfuj, tfuj jsem neměl problémy."

Ptám se na chod podniku.

-"Podívej, tady jsi v Rusku a ne ve změkčilé Evropě. Vy to markýrujete a já to dělám doopravdy, mí klienti si to žádají a platí za to opravdu velké peníze. Já to točím na video a za to taky beru velké peníze, třeba od Holanďanů. U vás je problém sehnat holku a ještě jí musíš zaplatit, já si dám inzerát o tom, že přijmu vysokoškolačku se znalostí angličtiny a němčiny pro práci se zahraničními partnery a můžu si vybírat. Hele, já jí zařídím vízum do Belgie, pomůžu jí s vyřízením pasu a ona opravdu vycestuje, bude mít registrovanou letenku, palubní vstupenku, záznam o průchodu celnicí, jenom holka bude tady. Všichni berou, všichni. A to, že nedorazila do Belgie? To éro má mezipřistání v Kyjevě a letenka je s přestupem v Berlíně. Jo, je to drahý, náklady jsou tak dva, tři tisíce dolarů. Ale když mi tu vydrží půl roku, je to mnohokrát zpátky, prostě ji budu víc šetřit, zruším ji, až se okouká. Spotřebák kupuju jinak - mám v Moskvě úklidovou firmu - úklid. mytí oken, mytí aut a tak. Pro ni občas dělám nábor v provincii, podle toho, jaké typy zrovna potřebuju. V Moskvě pár týdnů pracují, napíšou domů, jak se mají fajn, kolik berou - no, a pak přestanou psát a přemístí se do krásného Iževska. A cizinky? Kamaráde, to jsou slepice, víš, kolik si jich nechá vnutit průvodce po krásách Zlatého kruhu? V hotelu nic neřeknou a občas vezmou i kamarádku. Někdy se ten zájezd opravdu uskuteční a ony pak vykládají, jak levně a perfektně se podívaly do Zagorska a jak je tam mniši hostili medovinou a ruskými jídly v hliněných hrníčcích." Dimu přerušil vrchní v kosovorotce, který před nás položil oříšky a další orosenou Baltiku. "A já tady jednou týdně pořádám večírek pro zvané. Mám katalog, mám nějaké připravené scénáře, ale jsem schopen i improvizovat nebo dělat na zakázku. Někdo ji chce mít doma - dobře, já mu ji dodám na klíč. Někdo chce pomoc s výchovou - není problém. Občas někdo z brášků potřebuje vědět něco, co někdo ví a nechce říct, to taky umím. Samozřejmě, že to nedělám zadarmo, že. A ještě něco mám - soutěž, sázkovou kancelář. A to hned ve dvou kategoriích, pro spotřebák a pro domácí miláčky. U spotřebáku přežije jedna ze tří, mazlíčka zákazníkovi zrušit nemůžu, tak hrajeme na stopku."

-"Dimo, ty jsi hovado", říkám.

-"Takže se zítra nepřijdeš podívat na finále mazlíčků? Platí to ... prrr, platí to jeden pán, velmi vážený."

Přiznám se, že jsem zaváhal. Je jasné, že Dimovo podnikání nemá s legalitou skoro nic společného, nicméně ruské zákony jsou v tomto ohledu děravé natolik, že případné spolupachatelství by se prokazovalo docela obtížně, tím spíš, že v horním salónu se docela dobře bavil úředník pasové služby, který mi vypisoval registrační kartu. Dima si mého zaváhání asi všiml.

-"S mentama (familiární název pro milici, tedy policii) si starosti nedělej, jeden mi dělá externistu. Tak v devět večer před hotelem."

Kývnul jsem. Dima dopil pivo, otevřel kobku s plačící černovláskou a pootočil ventil ve skříni. Nářek zesílil. Dima zamknul klec a pokynul mi směrem ke skladu masa a uzenin.

Nazítří nepřijel Dima, ale Achmed. "Boss říkal, že vy jedete se mnou do klubu", prohlásil dost špatnou ruštinou a otevřel mi zadní dveře. Klika zevnitř tam byla, takže jsem nasednul. Jako řidič je Achmed mnohem schopnější, než jako lingvista, za pět minut cesty promluvil čtyři slova - "Vpjerjod" při odjezdu a "Vot, chazjajin, klub" při příjezdu. Dveře mi otevřel Ruslan. "Boss je dole, prosím, pojďte za mnou." Vůz nestál před klubem, ale před prosklenou vrátnicí. Vedle dveří visela černá skleněná tabulka se zlatými písmeny UPRAVLENIE VNUTRENNICH DEL, ARCHIV, ale bez státního znaku. Vrátný také neměl oficiální uniformu, jen oblek uniformě velmi podobný. Vyšel z kukaně a beze slova kličkem odemknul dveře výtahu na pravé straně haly. Ruslan mi pokynul k výtahu: "Pane. Dole to už znáte. Boss vás čeká. Přeji příjemnou zábavu a šťastnou ruku ."

Dima opravdu čekal dole. Přátelsky mne odvedl k rohovému stolku, částečně skrytému za zástěnou a sedl si se mnou. Vrchní (tentokrát ve fraku) přinesl pivo a světe zboř se, turka. Mému údivu se Dima jenom zasmál se slovy "Myslíš si, že tě v hotelu nikdo nevidí? Můžeš mi věřit, že sem nepozvu nikoho, koho si předem neprověřím." Na tomto místě musím podotknout, že turka si vařím na pokoji, kde bydlím sám... . Dima pil pivo a mezi opravdu bohatýrskými doušky vykládal.

Soutěž domácích mazlíčků probíhá vyřazovacím způsobem na deset kol. Deset mazlíčků dodávají členové klubu, jednoho přímo klub. Ze seznamu disciplín se před zahájením losuje deset disciplín, pro každé kolo jedna a jejich pořadí. V každém kole vypadá ten mazlíček, který jako první použije stopku. Aby byli mazlíčci motivováni k nejlepším výkonům, neznamená vyřazení klid - vyřazený mazlíček vždy podstupuje všechny zbývající disciplíny, ale bez možnosti použít stopku, k jeho stopce se prostě nepřihlíží. Navíc se z deseti vyřazených mazlíčků losem určí jeden k převedení do spotřeby, jeho hodnota je majiteli uhrazena peněžně nebo naturálním plněním - majitel utraceného mazlíčka má právo výběru nového ze zdrojů klubu. Na mazlíčka si lze vsadit libovolně vysokou částku, třeba i na pořadí. Klub funguje jako sázková kancelář, ale s tím rozdílem, že třetina výhry majitele je příjmem klubu. Tabule s kursy je vyvěšena na zadní stěně vedle dveří - mazlíčci jsou vedeni pod svými jmény, majitelé mají tradiční nicky jako Markýz Sad, Mistr Úd, Pán žhavých pout - další mi v mysli neutkvěla. Na vedlejší tabuli jsem objevil seznam jmen pro příští kolo spotřební soutěže. Jak mi Dima vysvětlil, soutěž spotřebáku probíhá po dvojicích, soutěží se v různých kategoriích - novicky, zaběhnuté, semifinalistky či finalistky. Síťka postupu je jasná dvě novicky (novjeňkije) nastoupí a jsou synchronně mučeny dvojicí zkušených vykonavatelů (palačej) úkony, které jsou losovány před každým kolem. Přeživší se stává "zaběhnutou" (obrabotannoj) a postupuje do dalšího kola. Tak se postupně stávají semifinalistkami (polufinalistki - zde jsou disciplíny náročnější) či nakonec finalistkami s nejnáročnějším programem. Zvítězivší finalistka se nakonec podívá do Holandska nebo Japonska a naposledy si zahraje ve filmu. Dima mávnul rukou. Z pódia seskočil drobný obrýlený Korejec a popošel k našemu stolku.

"To je Jogan", představil ho Dima, "má na starosti metodiku výběru a zpracování disciplín. Jogi, pověz hostovi z dalekého Československa, jaká překvapení máme pro naše miláčky."

Mládenec se zamyslel: "No, kromě toho, co se dělá v Evropě by mohlo stát za zmínku bičování knutou, ta má skoro dvě kila a tři metry, akorát se to palači špatně učí a je tu málo místa. Pak je celkem zajímavá španělská bota na prs, hroty jsou dlouhé podle kategorie, to se ale dá zařadit jenom v případě, že se sejdou soutěžící se zhruba stejnými prsy, aby to bylo regulérní. Vodní zátěž na pysky se u vás asi taky dělá, ale asi ne až do ruptury, to samé na klitoris. Snímání kůže z prsu po segmentech, to je teď docela módní záležitost ale mezi koly se to dlouho hojí, boss to nezařazuje rád. Branding prsu je lepší. Z elektriky - z elektriky jsem teď udělal metodiku na stimulaci cervixu, to bude dnes poprvé, mám na to takové jako tyče. Zkouším taky hot rod, to je vysokonapěťové udělátko pro sebeobranu, ale rychle kolabují a dlouho se křísí, to jsem zatím nezařadil. Co dál - zavěšení za kozy, to je běžné, histamin do bradavek a labií, to se taky dělá, skřipec znali už ve středověku, elektrolýza, to je docela novinka, to by se mohlo líbit. Vyhřívané svorky na bradavku, to je vlastní nápad. Jednak se člověk nepopálí, když je nandává nebo sundává, jednak je to kvantifikovatelné. Obrušování kůže skelnou vatou, to asi jinde nedělají. Tahle, šéfe, ono je toho spousta, ale člověk si hned nevzpomene, ale omluvte mne, za chvíli začnem." Jogan odběhl a Dima se omluvil, osaměl jsem se svým pivem.

Ne ale nadlouho, vedle stolu vzniknul pán v modrém saku se slovy: "Promiňte mou opovážlivost, jsem Abú Abíb, pán Fatimy, má číslo dvě. Viděl jsem vás s Dmitrijem Andejevičem. Pokud si vsadíte na mého mazlíčka, připojím se k vám dvojnásobkem vaší částky. Výhru samozřejmě dělíme napůl, prohru vám vykompenzuji." Představil jsem se svým ruským nickem a pozval pána ke stolu. Jeho tvář mi byla podivně povědomá, ale zaboha jsem ho nemohl nikam zařadit. Pán se usmál: "Ověřoval jsem váš šek, když jste si v bance měnil hotovost." Dohodli jsme se na sto dolarech z mé strany a rukou společnou vsadili u baru na Fatimu třista zelených dolarů při kursu jedna ke dvěma a půl.

Zahájení soutěže předchází losování disciplín. Míčky s názvy disciplín jsou umístěny do měděného kotle a jednotliví majitelé mazlíčků postupně losují pořadí disciplín. Klub disciplínu nelosuje, zato má právo nahradit jednu vylosovanou disciplínu jinou dle svého uvážení. Musí ovšem jít o disciplínu schválenou. Tabule s názvy vylosovaných disciplín jsou vyvěšovány na velké desky po stranách pódia. Po představení deseti pánů a losování deseti míčků se na tabuli skvěly následující disciplíny:

1. Mrskání vulvy - rákoska

2. Napínání na skřipec

3. Ozubená koza se zátěží

4. Závěs za prsy na čas

5. Bičování prsu - kožené důtky

6. Elektrokuce dělohy

7. Svorka na bradavky tupý břit-plocha

8. Kroucení prsu ve španělské obruči

9. Elektrokuce klitoris - pochva

10. Zátěž na malé labie

Po ohlášení výsledků losování rozhodl Dima využít svého práva a zaměnil první disciplínu, tedy mrskání za aplikaci podtlaku na klitoris. Úder na poměrně nevkusný mosazný gong zahájil první kolo.

Za oponou, zakrývající pravou část podia stála připravená řada jedenácti očíslovaných gynekologických křesel s domácími mazlíčky. Křesla byla ukotvena do jímek v podlaze šikmo, takže mazlíčkům bylo celkem dobře vidět do tváře. Fatima s číslem dvě, na kterou jsem si vsadil byla navzdory svému jménu ryzečka, docela hezká v obličeji a hezky rostlá, pobaltský typ. Vykonavatelé v černých kožených kalhotách, svlečení do pasu, s černou páskou na čele stáli po levé straně křesel. Typově mezi nimi převládaly zarostlé bradaté jihoruské tváře, asi dva z nich ale měli skoro mongolský výraz s mrožími kníry a jeden by mohl hned na místě přijmout angažmá do filmu o vyšetřovatelích gestapa. Dima oznámil, že stopkou pro dnešní večer bude slovo MAKULATURA a vykonavatelé přistoupili k práci.

Rozvaděč vakuového zařízení je na manipulačním vozíku. Jde o skleněný válec se sadou nátrubků, každý nátrubek má svůj ventil. V ose je odlučovač tekutin a přípojka v vývěvě, umístěné někde za průmyslovou skříní v levé části pódia. Ve skříni jsou ovládací prvky vývěvy a sada přípojek s redukčními ventily a manometry. Rozvaděč byl zapojen do jedné přípojky o Dima osobně nastavil základní podtlak. Vykonavatelé si rozebrali přísavky, připojené k jednotlivým nátrubkům, natřeli je vazelínou, otevřeli ventily a na znamení gongem přiložili přísavky mazlíčkům ke klitorisu. Současně se rozběhly velké červené digitální stopky nad pódiem. Po půlminutě pootočil Dima ventilem. Jedna z dívek zaúpěla. Dusání vývěvy se trochu zesílilo. Po další půlminutě a zesílení podtlaku už začaly kňučet všichni mazlíčci. Na pódium vystoupil mladík s ruční kamerou a pomalu procházel mezi křesly. Obraz byl přenášen na televizory, umístěné pod stropem. U ženy s číslem 6 se obraz zastavil - mimořádně dobře vyvinutý poštěváček zaplňoval celý objem přísavky, část tkáně byla vtažena až do připojovací olivky. Dima mezitím ještě zvýšil podtlak a jedna z hadiček se zbarvila do červena. Mazlíčci neměli roubíky a sklepením se nyní ozýval už docela hlasitý řev, promísený vzlyky a sténáním. Díval jsem se na Fatimu - na čele a mezi prsy jí perlil pot, naříkala, ale vypadala odolně. Kameraman se přesunul ke krvácející dívce číslo 3. Její klitoris byl jen obtížně rozeznatelný v okolní tkáni a přísavka svou hranou natrhla sliznici. Po dalším zesílení podtlaku vyslovila dívka číslo jedna stopku. Displej se zastavil na 129 sekundách. Vykonavatel u prvního křesla navlékl jedničce řemení s roubíkem a další zaměstnanec klubu přesunul tabulku s číslem jedna na výsledkovou tabuli do desátého řádku. Dima si přinesl pivo k mému stolu. "První disciplínu řídím osobně, to je tradice. Teď se ti můžu věnovat." Z boxu po levé straně sálu vyšel pán a se slovy "Vždyť jsem říkal, že je to zdechlina" se odebral k baru vyinkasovat výhru. Smutný majitel jedničky se o něčem bavil se společností u svého stolu. Výherce pořadí (dle všeho tučné sumy) si k nim přisedl s lahví šampaňského. Vykonavatel u trojky mezitím postříkal dívce rozkrok něčím, v čem jsem při pozornějším pohledu poznal český Akutol ve spreji.

Skřipec pro jedenáct lidí jsem ještě neviděl - to je jako autobus mezi skřipci. V podstatě jde o dřevěnou desku, kterou palači vyvezli do levé poloviny jeviště a ukotvili do jímek. Deska je pokryta nýty s jehlanovou hlavou a svírá s podlahou úhel asi 30 stupňů. V horní části má řadu klasických kládových zámků, ve spodní části je posuvná lišta s poutacími oky. Lišta je opatřena válcovými maticemi, běhajícími na dvou robustních šroubovicích, poháněných motorem. Palači odpoutali dívky z křesel a zamkli jim nohy do klády skřipce. Ruce jim sepnuli pouty a přes napínací mezikus a pružinový mincíř připevnili k okům posuvné lišty. Otáčením napínacích matic nastavili všem mazlíčkům stejné výchozí podmínky. Všiml jsem si, že vykonavatelé si vyměnili místa, posunuli se o jedno místo vlevo. Jeden z vykonavatelů pak přestavil koncový spínač na ukazateli polohy lišty o asi dva centimetry. Zabzučel motor s šroubovice se několikrát pootočily, dokud ukazatel nedoběhnul ke spínači. Po třicíti vteřinách se celý proces opakoval. "Není to úplně fér", přiznal Dima, "ty vyšší mají výhodu. Nenapadlo mne, jak to udělat jinak. Ale jinak jim to musí dělat dobře, když si vezmeš, jak jsou celý den skrčené... " Skutečně, dívky se nijak hlasitě neprojevovaly, občas se ozvalo lupnutí kloubu, zapraskání dřeva, zaúpění, v pravidelných intervalech zapředl motor skřipce. "Makulatura", vykřikla naprosto nečekaně dívka číslo 11. "Bljaď!", zasyčel její majitel, "ubju! Dima, beri jejo obratno na mjaso ili na što chočeš, svinju nějobanuju!" Sálem se rozlehl smích.

Jedenáctimístná koza mne už nepřekvapila. Na pódim ji postavili šikmo, upevnili do jímek a zafixovali lany. Do hřbetu byl zapuštěn ozubený hřeben s asi půlcentimetrovými trojúhelníkovými zuby. Při vysazování mazlíčků si palači pomáhali jeřábem. Každá z dívek byla vysazena, levou nohu jim vykonavatelé připoutali k oku v podlaze, pak zkontrolovali umístění hřebenu do stydké štěrbiny, upravili rozložení labií na obě strany hřebene a pravou nohu připoutali k tyči, uchycené do identického mechanismu jako lišta skřipce. Číslo 11 mezitím dostalo roubík a palači se posunuli o jedno místo.

Na rozdíl od skřipce se nářek ozýval již při posazování. Zejména trojka, již krvácející po první disciplíně při posazování křičela "ně nááádo, snimitě meňá, ně chačůůů", čemuž ovšem nikdo nevěnoval pozornost. Na znamení gongem se lana napjala a dívky chórem vyjekly. Stopky ještě neodměřily ani dvacet sekund, když dívka s číslem tři vykřikla "Abandon!". Nikdo nereagoval. "To je stopka z minulého týdne", vysvětlil mi Dima. Motor zavrčel. "MUSKULATURA!!", vykřikla trojka. Nic. "MAKULATURA!!!" Stopky se zastavily na 42 sekundách a sálem to nespokojeně zahučelo. Trojka dostala roubík a všimnul jsem si, že vykonavatelé ji nechali na koze jako poslední.

Přípravy ke čtvrté disciplíně pozorovaly dívky s netajenou hrůzou v očích. Vykonavatelé přinesli očíslované pytlíky s pískem, které mazlíčkům přivázali ke kotníku. Jak mi Dima vysvětlil, zátěží se vyrovnává hmotnost těla, aby soutěžící měli stejné podmínky (měkké i mi prosím neopravujte, je správně) . Palači mezitím dívkám na prsy nasadili dvojici dřevěných skřipců, potažených na vnitřní ploše hrubou plstí. Skřipce řetízkem připevnili k tyči, spuštěné od stropu. Ruce dívkám spoutali za zády. Stopky byly vynulována a na znamení gongu se tyč pomalu začala zvedat. Stopky se rozběhly v okamžiku, kdy se napnuté špičky žen odlepily od země. I přes troje ústa, již opatřená roubíkem byl tentokrát křik ohlušující. V jeho intenzitě se odlišovalo číslo 7, blondýna s prsy velikosti snad pět. Vykonavatel jí prs uchytil zhruba v polovině výšky a jeho zaškrcená část nyní groteskně otékala. Moje favoritka Fatima se pokoušela natáhnout špičky a přenést na ně část své váhy. Marně. Již vyřazené číslo jedna se zmítalo ze strany na stranu, rozhoupávajíc závěs. Přes roubík se draly ven jenom zdušené zvuky, o hloubce prožitku svědčil proud slz, řinoucích se z jejích očí. Číslo 6, dívka vypadající jako Laponka se pomočilo bolestí. Jeden z biřiců mlčky zasypal louži vapexem, nebo něčím vapexu velmi podobným. Po osmdesáti sekundách dostala dívka číslo 5 hysterický záchvat a rozesmála se strašidelným smíchem. Její palač na ni vychrstnul sklenici ledové vody. Na začátku třetí minuty Fatima omdlela. Stopky byly zastaveny a tyč spuštěna tak, aby mazlíčci mohli došlápnout na plná chodidla. Fatimě dali čichnout čpavku, zazněl gong a tyč se začala zvedat. Ještě předtím, než se rozeběhla časomíra, vyslovila sedmička stopku. Biřici si vyměnili místa, sejmuli dívkám skřipce a pouta a ruce jim připoutali k tyči nad hlavou. Sedmička dostala roubík.

Poté, co jsem v Moskvě viděl Car-pušku a Car-kolokol mne už ruská záliba ve velikosti neudivuje, nicméně metronom, který jeden vykonavatel přivezl na vozíku zjevně patří k největším na světě - půldruhého metru do výšky. Palači si rozebrali kožené důtky, ležící u metronomu a rozestavili se před své oběti. Zazněl gong a metronom se dal do pohybu. Po každém klapnutí kati jako jeden muž šlehli oběť přes prs. Pět ran přes jeden, pět ran přes druhý. Nezbývalo, než obdivovat jejich výcvik a pořadovou přípravu. Na prsou, naběhlých po předchozí disciplíně, rychle naskakovaly rudé pruhy. Sledoval jsem Fatimu, zkoušející uhýbat hrudníkem před ranami. Vykonavatel si toho zřejmě také všimnul, protože nyní směřoval šlehy tak, aby zasahovaly bradavky. Fatima skučela přes zaťaté zuby a zmítala hlavou ze strany na stranu. Drobná Laponka s číslem 6 visela za ruce, nohy jí vypověděly poslušnost a její tělo se zhouplo pod každým úderem důtek. Po úderu na gong vykonavatelé změnili směr pohybu - rány nyní byly vedeny zdola nahoru, na citlivější spodní plochu prsů. Vřískání mazlíčků dosáhlo hranice, při které již bylo obtížné rozmlouvat, aniž by člověk zvyšoval hlas.Několik pánů vstalo od stolku a popošli blíže k pódiu tak, aby měli lepší výhled. Jejich pozornost zjevně upoutala dívka číslo 9, projevující zatím obdivuhodnou odolnost. Dívka měla pevné, úhledně formované prsy, skýtající pro řemeny důtek dostatek plochy, nicméně její nářek byl o hodně tišší, než projevy jejích kolegyň. Vedle stojící divka s číslem 10 zoufale vykřikla při každém úderu a její děsem rozšířené oči s nepříčetným výrazem sledovaly pohyb kyvadla metronomu. Po dalším úderu na gong změnili vykonavatelé způsob bití tak, že vedli důtky vodorovně přes hroty obou prsů. Již po několika úderech, následovaných nelidským řevem, dívka 10 vyslovila stopku a dostala roubík.

Na další disciplínu opět vykonavatelé převedli mazlíčky na pravou polovinu pódia a připoutali je ke křeslům. Číslo pět kladno při poutání odpor a pokusilo se svinout pod křeslem. Vedle stojící biřic skončil připoutávání svého čísla 4 a přispěl kolegovi na pomoc. Společnými silami odtrhli zmítající se pětku od podstavce, vysadili ji do křesla a připoutali jí nohy do opěrek. Silným řemenem jí zafixovali pánev a připoutali její zápěstí ke křeslu. Další zaměstnanec klubu přivezl na vozíku velkou nádobu, naplněnou drceným ledem. Z ní vyjmuli vykonavatelé specula, která svou velikostí snad nemohla být určena pro lidské bytosti (jak mi Dima později potvrdil, nástroj je skutečně vyráběn pro zvěrolékaře) . Potřeli nástroje vazelínou a přistoupili k jejich zavádění. Ačkoliv již skoro polovina mazlíčků byla opatřena roubíky, neobešlo se zavádění dilatátorů bez nářku a proseb o smilování. O soucit zjevně prosilo i číslo 3, opatřené roubíkem, snažící se i přes roubík pronést srozumitelné slovo. Biřic u jejího křesla měl se zavedením specula problémy, poševní vchod dívky stáhnul spasmus a nástroj nebylo možno zasunout. Biřic zvedl ruku a přivolal Dimu, který nechal vyhlásit technickou přestávku. Během ní se k poradě sešla jury - ta se po krátké poradě shodla na tom, že regulérnost soutěže neutrpí, jestliže nástroj nebude vložen současně s ostatními, ale použije se nejprve tenšího rektálního specula a až poté bude zaveden předepsaný instrument. Během několika málo minut byla příčina zdržení odstraněna a nástroje rozevřeny. K opěrkám nohou byly z rozvaděče přivedeny silné modré kabely, které biřici zapojili do zdířek. Ze stojánků pak sejmuli dlouhé, lesklé, na konci mírně zaoblené tyčové elektrody s červenými připojenými vodiči, které přes široce rozevřené speculum zavedli dívkám do vagíny a cervixem dále do dělohy. Mladík s kamerou nyní rozsvítil reflektor a přecházeje od jednoho křesla k druhému, pořizoval detailní záběry zavedených elektrod. Všimnul jsem si, že každá tyč je opatřena barevným proužkem, ukazujícím hloubku zavedení.

Po prvním impulsu proudu číslo tři přetrhlo řemen, poutající její levou nohu do opěrky. Řemen byl nahrazen novým a disciplína pokračovala. Impulsy následovaly ve stále se zkracujícím intervalu, neprve zhuba jeden impuls za deset sekund, ke konci disciplíny zhruba dva impulsy za sekundu. Jednotlivé výkřiky se po krátké době změnily v souvislý řev, modulovaný každým pulsem. Většina dívek měla oči obrácené v sloup, dívky bez roubíku slyšitelně skřípaly zuby, číslu 1 se mezi řemením roubíku objevila pěna. Má favoritka Fatima měla hlavu zvrácenu dozadu, světlé vlasy slepené potem a při každém elektrickém šoku hlasitě vyjekla. Její pánev a stehna sebou škubala ve stejném rytmu. Stopku vyjekl mazlíček číslo 9 po 210 sekundách tortury. Z jednoho boxu vyšla dáma, oblečená do norkového manto, přistoupila ke křeslu s devítkou a krátkým bičíkem dívku šlehla přes tvář. "Suka, těbje ne pazdarovitsja, ja s taboj rasčitajus po-bolšomu", zasyčela. Její partner se otočil od baru : "Slušaj, Dima, pusti jejo na mylo, što s něj ješčo dělať." Dima se jen zasmál.

Pro další disciplínu biřici dívky opět připoutali zvednutýma rukama k tyči. Bez roubíku už zůstali jen mazlíčci s čísly 2, 4, 5, 6 a 8. Nyní jim vykonavatelé na bradavku levého prsu nasadili svorku nevídané konstrukce - dvojice kovových pásků byla na jedné straně spojena čepem, na druhé byl provlečen stahovací šroub s křídlovou maticí. Pod maticí byla upevněna šestizubá rohatka se západkou. Jeden z pásků měl plochý profil, na druhém byla vytvořena hrana. K okům na spodním pásku byly krátkým řetízkem přichyceny očividně těžké koule o průměru zhruba tří centimetrů, pokryté ostny. Vykonavatelé svorky utáhli tak, aby na bradavce držely i při zatížení ostnatými koulemi. Byly spuštěny stopky a po každých třiceti vteřinách palači přitáhli matice o tři zuby na rohatce. Na prsech zmítajících se dívek se objevila krev od hrotů divoce tančících závažíček. Při detailním pohledu, zprostředkovaném kamerou bylo vidět, že hrana svorky je nasazena až za bradavku, aby sevřeno bylo nejcitlivější místo. Překrvené bradavky se se stupňujícím sevřením stáčely nahoru. Číslo 6 s výrazně formovanými bradavkami ve vystupujících dvorcích pod svorkou krvácelo. Bolestí neartikulovaně křičelo i číslo 4 a vyvinuté číslo 7, jehož nářek ale zdušoval roubík. Když palač v dalším taktu přitahoval matici svorky čísla 6, zalil jeho ruce proud krve. Stopky byly zastaveny a jury sejmula svorku z nastřižené bradavky - po krátké poradě bylo číslo 6 kontumováno, k zející ráně přiložil biřic rozpálenou nerezovou destičku a dívce byl v bezvědomí navlečen roubík. Po několika pokusech přivést mazlíčka k vědomí poléváním vodou, čpavkem a elektrickými šoky do poštěváčku odnesli dva biřici dívku do zákulisí.

Ostatní dívky byly mezitím připravovány k další disciplíně. Svorky na bradavce levého prsu byly ponechány a na pravý prs byla dívkám nasazena manžeta či obruč, široká tři centimetry a opatřená na vnitřní straně přibližně centimetrovými hroty. Manžetu stáhli biřici tak, aby hroty nebyly viditelné a manžeta prs výrazně sevřela. Manžeta byla na protilehlých stranách opatřena dvojicí krátkých výstupků. Vykonavatelé nyní před každou dívku umístili zvláštní zařízení, opatřené volantovým kolem, úhloměrem a rohatkou. Vidlice, vyčnívající z přední strany zařízení pak nasadili na dvojici výstupků na obručích a heverovým mechanismem zhruba srovnali osu volantu s osou obruče. Rozeběhly se stopky. Po třiceti sekundách pootočili biřici koly o 15 stupňů. O stejný úhel se pootočily i španělské boty na prsech mazlíčků a s nimi i tkáň prsu. Po dobu prvních tří kol se nedělo relativně nic, nicméně šedesátistupňové zkroucení prsu bylo zjevně mnoho na infantilně vyhlížející mladičkou dívku 3, opatřenou roubíkem již od třetí disciplíny. Omdlela a stejně jako v předchozí disciplíně dívku 6 se ji nepodařilo přivést k životu. Disciplína tedy pokračovala bez ní. Při devadesáti stupních se bolestí pomočila Fatima, což vyvolalo další technickou přestávku. Na sto dvacíti stupních pronesla dívka s číslem 5 stopku a dostala roubík. Biřici odpojili kroutící mechanismus, ponechali ale obruče i svorky nasazené.

Pro další disciplínu byli mazlíčci opět umístěni do křesel. K žádným excesům tentokrát nedošlo, bylo vidět, že dívkám už mnoho sil k odporu nezbývá. Biřici z nádoby s ledem vyjmuli vyleštěné elektrody, opatřené na konci zúženým límcem proti vytlačení a zavedli je mazlíčkům do vagíny. Elektrody spojili s modrými vodiči, dosud připevněnými ke kolenním opěrkám. Konce červených vodičů připojili k plochým svorkám, které dívkám nasadili na obnažený žalud klitorisu. Již samo nasazování svorek vyvolalo další vlnu zoufalého nářku, který ještě zesílil, když asistent zapojil proud. Na rozdíl od elektrokuce dělohy byl v tomto případě použit stejnosměrný proud, jehož intenzita se každých třicet sekund zvyšovala o desetinu miliampéru. Nářek, rychle přecházející ve vytí se ozýval od samého počátku exekuce. V detailu kamery bylo dobře patrné překrvení klitorisu a malých labií, vyvolané průchodem proudu. Podle pohybu vaginálek se dalo usoudit i na sílu spasmu svalů v pochvě. Při šesti miliampérech Fatima, dosud neartikulovaně hýkající, vykoktala stop-slovo. Na tváři Abú Abíba se nehnul ani sval, jenom klouby prstů mu zbělely. Přisednul k mému stolu se slovy :"Špatně jsem vám poradil. Můžu vám vrátit vaši sázku, půjčit vám tu mrchu, zorganizovat vám baňu? V každém případě jste v pátek zván ke mně na přátelské posezení."

"Bude mi ctí", odpověděl jsem, "kompenzace ale rozhodně není nutná - na koníčky sázky také nevrací."

"Máte sportovního ducha. V pátek pro vás pošlu vůz. Skleničku?"

"Dík, rád." Přešli jsme k baru. "Co to bude - mám tu uloženou rozpitou láhev koňaku z Gruzie - ochutnáte?"

"Neodmítnu. Povězte mi, Abú Abíbe, tady přece nemá sadismus v téhle podobě žádnou tradici, odkud se vzala tahle klientela?"

"Víte, Tormansi, co je to nový Rus? A znáte výraz soriť děňgami? Promiňte, já zapomněl, jak mluvíte rusky. Tihle lidé hledali příležitost, jak utratit své peníze a Dmitrijj Andrejevič s několika přáteli a mou maličkostí jsme jim k tomu vytvořili podmínky. Já nejsem žádný velký boss, mám dva mazlíčky, které cvičím a na které si pro potěchu sázím, ale jsou tady páni, třeba tamhle Nikita Strašlivý, kteří mají celou stáj a vydělávají dost velké peníze. A potom, to v civilizované Evropě nemáte - tady je silná kozácká a asijská tradice a věřte mi, Tormansi, Asiaté umějí to vznešené slovo bolest naplnit obsahem! Dnes se třeba sešly celkem běžné disciplíny a taky mazlíčci to mají jednodušší, ale u spotřebáku se dělají třeba krysí závody, znáte to? Ženským se na břicho přiloží měděná roura, na jednom konci zapájená, uvnitř je krysa. Ten zapájený konec se pak ohřívá letlampou. Sází se na krysy, samozřejmě."

Do finále byly dívky opět připoutány k tyči, tentokrát s nohama, roztaženýma rozporkou, uchycenou k podlaze řetezy. Tyč byla vyzvednuta tak, aby se mazlíčci nedotýkali podlahy. Finalistkami, které jediné zůstaly bez roubíku byly dívky 4 a 8. Lépe vypadalo číslo 8, urostlá blondýnka odkudsi od Volhy, se dvěma plavými copy otočenými kolem hlavy a chrpově modrýma očima. Číslo 4 naopak zjevně pocházelo ze Střední Asie, mělo plochý kazašský obličej, černé vlasy, hrající do modra a černé pichlavé oči. Levou tvář jí hyzdila zpola zahojená jizva po ráně těžkým bičem, prsty na pravé ruce byly bez nehtů, malíček zdeformovaný zjevně neléčenými zlomeninami. Její pán (kterého Dima v úvodu představil jako Pána Džigita) nebyl ovšem o nic příjemnější na pohled. Žlutá pleť, mastné vlasy, malého vzrůstu na křivých nohách. Na ruce měl navlečenu ostnatou rukavici, kterou mával svému mazlíčkovi před očima se slovy: "Té rukavici tě dám, všem psům ve psinci tě dám, všem oslům tě dám, všem koňům, všem velbloudům, celému služebnictvu, dokud nezhebneš tě budou jebat." Pán čísla osm se tvářil flegmaticky. Jeho jméno jsem si nezapamatoval. Pán měl vyšívanou košili, seděl se společností v jednom z boxů a popíjel vodku. Zdálo se, že dění v sále velkou pozornost nevěnuje.

Biřici mezitím dívkám na malé labie nasadili široké nůžkové svorky, stahující se při zátěži a na ně řetízky zavěsili železný disk. Všiml jsem si, že svorky mají na vnitřních plochách frézované rýhování. Mezi nohy každé z dívek byl umístěn velký elektromagnet. Mezi jeho jádrem a cívkou zůstávala mezera o šířce asi půl metru, kterou biřici vyrovnali posunem elektromagnetů.. Ozval se gong a hosté ztichli. Operátor zapnul proud do elektromagnetů. Závaží se pohnula k cívkám a pysky dívek se očividně protáhly. Dívky vyjekly, jak zvýšený tah stlačil čelisti svorek k sobě. Po třetím zesílení tahu se svorka na levé labii čísla sedm uvolnila i s kusem tkáně a disk s hlasitým úderem přiskočil k jádru. Biřic na zastavení krvácení použil již osvědčenou rozpálenou destičku a jury po poradě rozhodla zavěsit i druhý řetízek na zbývající pysk. V následujícím kole se dívka 1 pokálela. Sladěnost činnosti personálu mne přesvědčila, že podobné případy nejsou ničím vyjímečným. V následujícím kole se opět objevil mládenec s kamerou. V detailu bylo vidět, do jaké míry jsou již labie protažené - většině mazlíčků přes ně prosvítalo světlo. Ani roubíky příliš netlumily jejich skučení. V okamžiku, kdy kameraman došel k číslu 5, vyslovila osmička stopku. Vítězem večera se tak stal pán čísla 4, který již přijímal blahopřání ostatních. Deset míčků bylo vhozeno do kotle a Pán Džigit vytáhl míček s číslem mazlíčka, určeného k převedení do spotřeby. Zvedl míček nad hlavou - na míčku stálo číslo 6. Malou Laponku připoutali k šikmému kříži.

Převedení do spotřeby se skutečně provádí tak, jak je napsáno. Mám ale za to, že jeho podrobnější vylíčení je mimo profil tohoto serveru a navíc jsem odešel před koncem. Některé věci prostě nemusím mít ani vidět. Podotýkám, že jsem neodešel sám, úplného konce vyčkalo odhadem deset procent lidí, účastnících se soutěže mazlíčků. Zbytek večera jsem strávil ve zcela normální restauraci ve společnosti několika pánů z klubu, přičemž hovor nad nejednou vypitou lahví se točil kolem věcí, o nichž si přátelé v pánské společnosti povídají - vojna, auta, ženské a chlast. Jeden z pánů má továrnu na konzervy a suché krmné směsi pro zvířata. Dnes večer dostane další surovinu.

Pro komentování zde nemáte dostatečná práva

Pošta

Nejsi přihlášen.

Kdo je online

Celkem přihlášeno: 106 uživatelů
No members online
Členů: 0 / Hostí: 106

Kalendář

červen 2017
Po Út St Čt So Ne
29 30 31 1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30 1 2
červenec 2017
Po Út St Čt So Ne
26 27 28 29 30 1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31 1 2 3 4 5 6
28 čen 2017
06:00 - 11:00
Saunovací středa v Ateliéru
Ateliér
29 čen 2017
05:00 -
Pravidelné povídací čtvrtky v Ateliéru
Ateliér
05 čec 2017
06:00 - 11:00
Saunovací středa v Ateliéru
Ateliér
06 čec 2017
05:00 -
Pravidelné povídací čtvrtky v Ateliéru
Ateliér
12 čec 2017
06:00 - 11:00
Saunovací středa v Ateliéru
Ateliér
02244241
Statistik created: 2017-06-28T21:19:45+02:00