Menu
Spokojeni?
OffLine pod májovou jabloní
Slunný víkend na krku, pojedeme si pro stromky, pokecat s kamarády...
Nu, otevřel jsem mailer a oznámil tu radostnou novinu čtyřem subíkům, dvěma služebníkům, jednné subčence a dvěma manželským párům, které už několik týdnů odpovídaly velmi gramotně a zajímavě.
<i>"Tak což takhle to dokecat? Jedem v sobotu přes Šárku do Břevnova."
"Skvělý, bydlím na Šárce!"</i>
"Miláčku, jedno TVčko, ale bystré a nedělá hrubky. Obvoláš si ty svoje subíky, co se ti hlásili?"
<i>"Plně se vám a vaší Paní přizpůsobím. Budu tam, Pane."</i>
"A ten přes nožičky, jak ti je chce masírovat a olíbávat."
"No, že se těším a že mě děsně zanedbáváš!"
<i>"Hledáme někoho, před kým se moje žena v lese svlíkne a půjde nahá po cestě. Nic víc. Jakou vy máte představu?"
"No, že vezmu flašku kagoru a pokud chcete, třeba i foťák, protože tohle by mohla bejt mock rásná akce.A půjdem za vámi nebo ruku v ruce a budeme si povídat o životě... je to exhibo, nebo sub? Máme chválit, nebo mít kecy?"</i>
"A miláčku, navečer bychom se sjeli kouknout za Tuchlovice. Sice je to příliš zajímavá nabídka na to, aby to byla pravda, ale já už si tě tam nějak užiju..."
"...a ten kagor berem?" Sedla si mi na obkročmo koleno a položila mi ruce kolem ramen.
Přitáhl jsem si ji za pevnou zadnici, kterou by jí kdejaká pětadvacítka záviděla. "Jasně. Když nikdo nepřijde, já brečet nebudu. Vezmeš si sukni?"
"Bude teplo?"
"Objednal jsem takovej hyc, že jeslti tam opravdu půjde dívčina nahatá, budeme jí závidět."
S nadějí v srdci a jednou šprckou v kapse (člověk nikdy neví, ikdyž ví, že nikdy!) jsme se za kuropění rozžehnali s dítky, předali jim flashku s pětadvaceti giga Simpsonů (ještě nebyl vynalezen bezpečnější řetěz na děti), ke dveřím obýváku jsem postavil hasičák a vyrazili jsme ku Praze, pramatičce přehříšné.
No, sliboval jsem vám masturbační povídku. Ani dnes to nedodržím.
Ale fakt ne vlastní vinou.
Přeskočme to: ve Chládkově zahradnictví jsme potkali Učitelskýho, s Peťou jsme probrali sex... a všemi těmi subíky, slouhy a otroky, mladičkými subinkami toužícími nám podlehnouti jsme vůbec nebyli vyrušováni.
Ani jednou duší.
Nikdo nenapsal, nikdo nezavolal.
Bylo to krásné odpoledne s reálnými lidmi.
Jen my, Slunce a živí lamarádi. Opravdový život je offLine.
Doma jsem si vzpoměl na maily až pozdě v noci.
<i>"Promiň, musel jsem od netu, byl jsem pryč."
"Museli jsme nahonem k babičce, zase umřela na cukrovku a má psotník."
"Měl jsem cyklistický závody, promiň, kdy jedete znova?"
"Odpusťte, byl jsem na slabém signálu a nemohl jsem si stáhnout telefonní číslo."</i>
Utahaný, spokojený a naplněný jsem se usmíval nad důvtipem vloženým do omluv.
Hle -- tolika lidem dneska osud tak komplikovaně rozhodil partesy a my jsme tady živí, zdraví a veselí. No není to nádhera?
Není to osud, že nám se tak daří, kdežto jim se staví osud do cesty?
Jaktože my si nalinkujeme, že jedeme za kamarády a cestou pro stromky a v práci se stavit pro papíry a nakoupit a děckám něco dobrýho přivézt a vystrčenej zadek na galerii vyfotit a dobré víno domů navečer koupit, abych tady mohl sedět, usrkávat sladkou Pálavu a divit se, jak může kočkce v krku zaskočit myš, což přivodí babičce infarkt, ta se skácí na žehlicí prkno, odmrštěná žehlička zapálí záclony, papoušek to přenese na prachárnu a už to jede, vážení, trosky denního programu nebohého subíka létají poledním sluncem a on jenom odevzdaně spráskne ruce... a neví jak dál.
No nemají to jednoduchý. Já s nima soucítím, však pro Déčko taky není snadný mít furt v kapse nějaký "plán Bé" a nechat kiksnout scenku jenom proto, že nemá signál.
Nj, co nadělám, určitě se všichni snažili a prostě to jenom nevyšlo.
Vyšli jsme už za tmy s ženou mojí jedinou na zahradu a zasadili mladou třešeň na staré místo, kde vloni šárka spálila tu, kterou jsem zasadil s narozením syna.
"Jeslti chceš pusu pod rozkvetlým stromem, musíš si lehnout a představovat si, že kvete."
"To je teda ale hodně šizená verze."
"Vybrala sis chudýho prince, romantiku nakupuju ve slevě."
"Třeba by to chtělo nějakýho bohatějšího."
"Když mi tě nerozbije... ale děti si občas vezmete s sebou."
"Kazišuku..."
"No co já budu mít z toho, že ty budeš mít bohatého prince? Ledaby to byl vinař a já bych dycky dostal klíče od sklípka a..."
"Třeba by byl použitelnej pro oba."
"Spanilý princ, jiskrnných rysů, dívčích tvarů a Rotchildova konta?"
"A musí to bejt romantik."
"Jakože ti bude s hlavou ve tvém klíně skládat báseň, zatímco ho budu odzadu šukat a jeho vztyčený ocas tě bude pleskat po nataženém lejtku?"
"Jakože nebude takovej vrah romantiky, jako seš ty!"
"Prostě... ženo má, bohužel jediná, je nás málo. Já neumím bejt cynik otrlej světu navzdory a zároveň nuchat nad tulipánem. Ale pojď, vytáhneme sem tu Pálavu a můžeme z těch květů pít."
"To je skoro romantická představa."
"A protože se toho hodně vyžbrndá, budeš ty ležet vespod a já to z tebe budu slízávat."'
"A romantika je zase v prdeli."
"Prostě je nás málo. Potřebujeme roztleskávačku."
"Někoho, kdo bude mávat ručníkem?"
"A opěvovat tvoje krásné, pevné tělo, zatímco já ho budu šukat nastřídačku shora a odzadu. To tělo."
"To spíš radši ženskou." Uchopila mě rozvážně za vlasy a tlumeným, výhružným hlasem dodala: "Aby mi tě pomohla zahrabat, až mi jendou dojde trpělivost...!"
"Kde bys našla druhýho, takhle trpělivýho, co by to s tebou dvacet let vydržel."
"Kde bys našel druhou takovou, která by se s tebou dělila o milenku."
"Snad která mne půjčovala svojí milence, ne?"
Dlouhý polibek pod nerozkvetlou třešní završil májovou noc. Nebyla prvomájová a nebyla to jabloň a dokonce ani ne rozkvetlá, ale člověk nesmí tolik lpět na detailech, musí dát světu taky šanci se projevit.
"Mi dneska zase psalo nějaký nadšený idéčko, jak se semnou skvěle kecá a vůbec jak si furt čte, co o nás píšu. Že musíme bejt úplně skvělí a že mi tě závidí."
"Ať mě nesere, nebo jí tě na tejden půjčím."
"Formuloval jsem to podobně. Že tě musím ustavičně štvát, jinak bys mohla přemejšlet o jiným chlapovi, ale takhle nás máš všech plný zuby."
"Abych to nevyřešila."
"...nudila byses..."
A šli jsme dolů, zpět mezi sliby a iluse, zpět hledat další duše, které by se eventuelně zvládly včlenit do naší rodiny. Kdo by unesl tolik chtíče, naděje, pozornosti... no není to jednoduchý, když se vaší kočce vzpříčí myš v krku pokaždý, když máte jít na rande se dvěma Déčky.
Jo a co vlastně ta nahatěnka v lese?
<i>Uživatel byl smazán administrátorem.</i>
Nu, bať. Jsou ty internéty jenom bludná světélka, která by poctivého dřevorubce utancovala a svedla jej v bahno hříchu.
Asi to není zdravý, toulat se takhle nadrženej v noci lesem.