Menu
Spokojeni?
Každá duše se pudově snaží najít si svoje místo v předivu společnosti a v té roli vyniknout.
Někdy je to snadné, prostě vynikne jako použitelný truhlář číslo dvacet dva zleva u okna a dobrej vymetač komínů a pěstitel mrkve.
Nebo neumí nic z toho.
Nebo se jenom bojí, že to neumí, protože mu v dětství tata podrazil sebevědomí.
A začne hledat fakt hooodně divný kariery.
Protože jako debil nasírač a bonzátor na netu vynikne, tam není veliká konkurence.
V sexuální oblasti to plodí ty podivný subíky, co jim na očích vidíte zlou zákeřnost, když slibují "Paní, udělám Všechno..."
Jsou to prostě duše zlomený, ale protože se cítí na prknech kočovného obludária společností obdivovaní, odmítnou s tím cokoliv pro blaho svoje i Obce udělat: dosáhli svého místa na výsluní.
Znal jsem jednoho mizerného myštika. Nic nevěděl, nic se neučil, nic nechápal.
Ale jeho tata byl celkem vysokou kartou v českém jógu a syn jej prostě MUSÍ překonat, to je pudový, s tím nehnem, takhle nás, chlapečky, holt pánBů naprogramoval. Ergo shledal sobě v srdci svém, že je Pán převtělení, inkarnovaný Merlin, sátkuru a dědic Šivův.
V dějinách přednější než Kristus, ve vědě by rád předal moudro předním týmům univerzit. Že mu nerozumějí bylo tím, že nedosáhli jeho úrovně.
Svoje malé místečno, tkeré mu vedle slávy jeho nedostižného vzoru bylo dovoleno zaujmout, si tak povýšil do nebes dávkou bludů.
A přitom stačilo ho v pravou chvíli pochválit, třeba když vrtal prkýnko a provrtal ho i se stolem...
Jasně, člověk při tom skřípe zubama a můj synu, až jednou vygooglíš tenhle text, určitě mi taky pozásluze budeš lát, ale když ono je to prostě těžký a člověk se někdy zapomene.
Ale pro mládež je potřeba mít pochopení, ikdyž člověk někdy vobrací voči vsloup.
Takže až budete zase někdy stát za zády někomu, kdo to drží jako farář vidle, vzpomeňte si, jak tohle povídání až doteď dávalo smysl a nepochechtávejte se mu za těmi zády.
Jednou jste v očích nováčka zkušení, moudří a světaznalí pardálové, ještě chvíli k vám bude vzhlížet jako k moudrým rodičům, protože rodiče ho tohleto fakt neučili... sexuologové znají osobně celé velehory příběhů o tom, jak jedno blbé tatovo uchechtutí udělalo ze syna na dlouhé roky impotenta.
Ten schod před Aťasem je kolikrát pro zajdy strašně vysokej.
Znám jich už několik, co ho prostě nezvládli překročit a vejít mezi ty svaté, jejichž idéčka zná už všechna nazpaměť.
A když zvládli, potom Vidět na vlastní oči, jak si samotná veliká a slavná domina prsty zmaštěné od kuřete normálně utírá do ubrousku, namísto aby jí je z každé strany jeden klečící subíček olizoval, to je kolikrát největším zážitkem z první návštěvy. Hned po gotice, samozřejmě.
Třeba ještě není dost vysoký letopočet na to, abyste si sedli doprostřed hospody naodiv a nechávali ty mladý, ať se snažej.
Třeba ještě není všechna práce udělána.
Třeba máte nějaké cenné zkušenosti, které by neměly zůstávat uschovány pro posledního dědice, strýčka Alzhaimera.
Jak jsme byli dědovi vděční, když nás naučil otloukat si píšťaličku, zatímco tata do nás furt hustil jenom matiku a zeměpis.
A to nejhorší varování nakonec -- kdo vždy nastaví vstřícně uši a vlídnou tvář? No darebáci, co by si taky rádi naklepali řízeček. Hodní strýčkové. Známe je, umíme si na ně ukázat, kroužej kolem stolů jako vlci kolem stáda... ale čím se krmí? No tím, co stádo ve svém středu neskrylo.
První zkušenost formuje další osudy člověkovy, všichni to víme, všichni jsme to zažili.
Prosím, ikdyž vás nějaký to mládě pohoršuje svou bohorovností, vzpomeňte na svoje mládí. Je potřeba předat všechno, co nemá být zapomenuto. Komukoliv, kdo o to má zájem. Neříkal tenkrát děda "a ty to nauč zase svýho kluka"?
Namyšlenejm svatejm prší do nosu. Ostatním je pak nasloucháno.
A mláďata, koukejte si dělat poznámky, když dědečkové vypravují, možná je to naposled, co si na to vzpoměli!
...ještěže máme ty Zajíce a Králíky, žejo? :-)