Zvolená tématika sice nabízí svůdnou myšlenku pustit se do úvah o velikosti Kašpárka a jím sehraného divadelního představení, přípondělník ale bude směřovat jiným směrem a úvahy o velikosti odložíme do šuplíku na přípondělní nápady.
Z definice je loutka figurka člověka nebo zvířete určená k animaci, tedy oživení. Loutka může sloužit jako hračka, kterou hrající si oživuje sám, nebo se oživením loutky zabývá profík - vodič, zvaný též loutkoherec. Od panenky (kterou svým vzhledem mnohdy loutka neodolatelně připomíná, například hladkými uprostřed rozčesanými vlasy a velikýma očima) se loutka liší právě tím, že během hry ožívá a je subjektem dění, kdežto panenka zůstává pouze jeho objektem. V rámci (například divadelního) představení je pak třeba, aby loutka nesla význam bytosti a projevovala živost - například tím, že mluví a pohybuje se.
Dle způsobu oživení se loutky dělí na závěsné (marionetky) a spodové (maňásky či jávanky). Ty závěsné jsou řízeny pomocí sofistikovaně umístěných provázků, ty spodové se řídí pomocí ruky či tyčky, zasunuté do loutky zespodu. Ještě pořád se bavíme o loutkářství, úchylové! Speciálně pro vás tedy doplním třetí druh vedení, tedy loutky oživované vodičovými pokyny. Ty zatím speciálního názvu nemají, nejspíše pro svoji vzácnost. Andrej Makarevič napsal o loutkách svého času pro skupinu Mašina vremeni úžasnou a chytlavou písničku Marionetki. Dvě sloky si dovolím ocitovat v originále:
Кукол дергают за нитки,
На лице у них улыбки,
И играет клоун на трубе.
И в процессе представленья
Создается впечатленье,
Что куклы пляшут сами по себе.
Ах, до чего ж порой обидно,
Что хозяина не видно:
Вверх и в темноту уходит нить.
А куклы так ему послушны,
И мы верим простодушно
В то, что кукла может говорить.
Věděli jste, že místo, kde loutky vznikají, bývá často označeno jako loutkářský ateliér? (a modří budou mlčet a šoupat nohama!)
Písničku si lze poslechnout zde: https://www.youtube.com/watch?v=mexyLS8PLtQ
Komentáře
Když natáhne loutka brka, obetká
černý pavouk jeviště bílou pavučinou.
Dvě myši hrají na klavír Sindigovo Probuzení jara.
Pak je naprosté ticho. Přestřihnou se nitky.
Loutka se spustí do klavíru a přiklopí se víko.
Klavír se vznese a stojí v imaginárním prostoru.
Z bezčasí se vynoří dlouhý kostnatý prst
a ze vší síly uhodí dvojčárkované cé.
Dlouho doznívá.
Moc krásný pohřeb, myslí si loutka v piánu
a čeká s bezvládnýma rukama a nohama,
až bude angažována do stínového divadla.
http://eleferno.cz/index.php/cz/clanky-2/publicistika/reportaze/1333-probehlo-divadelni-predstaveni-maia-tenze-kde-pod-tomsuchovou-taktovkou-byla-elektrifikovana-herecka
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.