Menu
Spokojeni?
Některým čtenářům bude možná připadat podivné, že se v textech praktik bude častěji objevovat výraz "žena a všichni ostatní (přítomní, zúčastnění, přihlížející atd)", ačkoli se zjevně jedná o záležitost jedné partnerské, milenecké nebo manželské dvojice, čili určité ženy a pouze jediného muže, kterému se žena oddává.
Vysvětlení je vcelku prosté, avšak pro mnoho čtenářů a především čtenářek asi překvapující: jak si totiž může každý vcelku jednoduše ověřit, je obrovský rozdíl v tom, dělá-li člověk určité věci sám nebo je-li přitom pozorně sledován - a to přirozeně platí i pro případ, kdy se žena výše uvedeným způsobem oddává svému partnerovi v jinak naprosté intimitě beze svědků nebo pokud to všechno probíhá v přítomnosti několika dalších, samozřejmě stejně sexuálně a eroticky založených lidí bez ohledu na pohlaví.
Pro srovnání je možno použít příkladu z poněkud odlišné oblasti lidského konání: představme si tedy například jistou herečku v roli Ofélie ze Shakespearova Hamleta. Do role byla obsazena několik měsíců před premiérou, a proto se zatím učí text a při nejrůznějších příležitostech si svoji novou roli zkouší. Jednou doma v obývacím pokoji či pracovně před partnerem nebo sama v koupelně před zrcadlem; jindy při zkouškách v divadle - bez kulis, osvětlení a před úplně prázdným hledištěm. Lze si jen těžko představit, že přes nesporný respekt z režiséra se naše herečka dokáže při zkoušce pokaždé naplno vžívat do své role, když ví, že se stále ještě nejede "naostro" - stejně je nepravděpodobné, že by ji k tomu přiměla autorita jejího manžela a nechala si na svém "vystoupení" v obývacím pokoji (skutečně) maximálně záležet. A o nějakém opravdovém prožívání role o samotě ve své pracovně nebo dokonce před zrcadlem v koupelně už nemůže být bezesporu ani řeči.
Jak rozdílné jsou však její vnitřní pocity, přesněji řečeno, jak silně svou roli prožívá, když dokonale upravená a nalíčená vyjde při slavnostní premiéře poprvé na jeviště s vědomím, že je středem pozornosti, a ze ztemnělého hlediště spíš jen tuší než opravdu vidí stovky očí, napjatě - a neúprosně! - sledujících každé její slovo, pohyb, gesto…!
Pochybuje snad někdo ze čtenářů, že v této chvíli se naše herečka onou Ofélií skutečně cítí a že vystavena zrakům pozorně sledujících diváků svou roli skutečně naplno vnitřně prožívá?
Lze to vůbec - kvalitou emočního prožitku - srovnat se "soukromým" vystoupením doma před manželem, kdy bylo jasné (a to i přes případnou dohodu o něčem jiném), že se při nějakém tom přeřeknutí nic až tak hrozného nestane a kdy je možno její výstup kdykoli přerušit a popř. zase začít znova?
Totéž platí i pro uskutečňování nejrůznějších erotických snů a fantasií, pokud chceme, aby to bylo opravdu autentické a věrohodné. Podívejme se, co říkají již zmínění američtí sexuologové W.H.Masters a V.E.Johnsonová v publikaci "Spass an der Ehe" (Wien-Műnchen-Zűrich, 1970):
"Zdá se, že fantasie je pravděpodobně nejpoužívanějším prostředkem k dostatečnému sexuálnímu vydráždění. V principu nelze nic namítat proti tomu, když si muž nebo žena během milostného aktu představuje situaci, partnera nebo samotný akt naprosto jinak, než tomu fakticky je.
Ale prožívat tyto fantasie ve skutečnosti je něco úplně jiného. Zde má zřejmě prvořadou roli přirozený exhibicionismus; lze jen stěží pochybovat o tom, že při jakékoli činnosti celková výkonnost a úroveň reakcí člověka v přítomnosti diváků výrazně vzrůstá, což je třeba sportovcům a hudebníkům velmi dobře známo.
Toto zjištění se vztahuje i na skupinový sex: neortodoxní sexuální kodex totiž nemusí být vždy jen známkou nezralosti…"
Partneři by si tedy měli ve vlastním zájmu snažit představovat, že nejsou sami a vžívat se do situace, že jsou během praktiky sledováni větším počtem dalších lidí - a s tímto vědomím pak oba - zejména žena - k uskutečnění praktiky už od začátku příprav přistupovat.
Podle zkušeností mnoha ženám k vyvolání vcelku silného vnitřního pocitu stačí už pouhé vědomí, že budou snímány videokamerou; oč větší péči pak žena věnuje své přípravě a úpravě zevnějšku - a to nejen na "tradičních" místech!
Poněkud nekonvenčnější partneři si dokonce mohou najít nějakého naprosto důvěryhodného spolehlivého člověka - a jelikož jde především o uspokojení ženy, měl by jím být pokud možno muž - který bude jejich praktikám skutečně přítomen. Tento člověk se může ujmout i některých praktických záležitostí, spolupracovat s ženiným partnerem, připravovat pomůcky, fotografovat, případně natáčet průběh praktiky na video atd.
Skupina
Sebepřemáhacích praktik se mohou - se souhlasem Pána i jeho otrokyně - účastnit i další muži a ženy. Jejich role pak může být buď
- pasivní, kdy průběhu praktiky z přiměřené vzdálenosti jen přihlížejí a pozorně sledují Pána, který před nimi nahou otrokyni rafinovaně nutí, aby se před ním usilovně přemáhala, případně ji různě mučí; přitom by měli dobře vidět zepředu celé její tělo, zejména rozkrok a přirození, v pozici vleže jí měli dobře vidět mezi roztažené nohy a do rozevřených rodidel.
Během celé praktiky by měli jen beze slova klidně sedět, v žádném případě však nesmějí do průběhu praktiky nijak zasahovat, během mučení otrokyně mluvit s jejím Pánem nebo dokonce se samotnou otrokyní, případně cokoli vzrušeně vykřikovat. Pán může přihlížející muže a ženy (ostatní členy skupiny) v určitých fázích postupu vyzvat, aby vstali, přistoupili blíž a sledovali průběh praktiky z bezprostřední blízkosti. S jeho svolením pak mohou s mučenou otrokyní mluvit nebo ji dokonce osahávat. Na pokyn Pána otrokyně pak všichni opět usednou na svá místa.
- aktivní, kdy se někteří nebo všichni přítomní (členové skupiny) na mučení nahé otrokyně předem určeným způsobem podílejí a podle předchozí dohody spolupracují s jejím Pánem. Samostatná kapitola této publikace je proto věnována uskutečňování některých praktik ve skupině a různým sexuálně-erotickým „soutěžím“ jejich členů (v tomto případě tedy otrokyň) mezi sebou.
Ukončení praktiky
Přesný postup ukončení sebepřemáhacích praktik po úplném vyplnění jejich programu, resp. splnění "účelu" praktiky není přesně stanoven. Vlastní postup zpravidla končí posledním orgasmem ženy (otrokyně), většinou ještě povinně stanoveným programem příslušné praktiky.
Předpokládá se přechod k jiným způsobům sexuální aktivity, uspokojení muže atd. Není-li mezi jinak rovnoprávnými partnery vyjímečně dohodnuto něco jiného, končí ženina podřízenost muži ve chvíli prvního mužova orgasmu po skončení programu. Znamená to ovšem, že muž si ještě může vybrat podle libosti způsob, jakým ho žena k prvnímu vyvrcholení přivede, a žena je - coby ještě stále mužova otrokyně - povinna tak bez výhrad učinit.
Po mužově prvním orgasmu partneři obvykle přecházejí k běžným formám pohlavního života.
--- Předchozí kapitola Následující kapitola ---
Tento text pochází z knihy Rozkoš bez hranic autora Aristo. Autora můžete kontaktovat mailem na adrese Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.