Menu
Spokojeni?
HOREČKA DOMINANTŮ
(Čapek, Bůh a Havlíček mi odpusťte ten sasský genitiv, ale korektně, tedy "dominantská horečka" by to znělo ještě blběji.)
Dohnat a předehnat!
Hlouběji, déle a mockrát!
Dnes rekord, zítra norma!
Nejprve malíček, za ním flaška od colly!
Pokud jste právě objevili to bezbřehý pískoviště a nekonečné obzory viděné kapitánem parníčku v lavoru... pak jste naprosto zákonitě fascinováni nevyčerpatelnými možnostmi nabízejících se subčátek.
Oddaně od vás přijmou cokoliv a každou chybu můžete zahrabat slovy, že to byl záměr.
A balancovali jsme všichni na tloušťku blešího fousu od jejich úrazu, svého sebeztrapnění se, kryti jen nenápadným postáváním zkušenějších vždycky někde na dva dlouhý kroky vpozadí.
Neměli jsme nikdy při provazech ani příborový nůž, ale dnes už bez řezáku ani do práce nejdem. Možná nám dodnes vrtá hlavou, co to bylo za divný lidi, kteří nám ty napínáčky z nástěnky odebrali a aspoň je postříkali nějakou desinfekcí, dyť jsme se přeci neprosili... a tu nalomenou rákosku přeci nemuseli jen tak omylem dolomit, to určitě udělali naschvál, ta lepenka ji přece ještě držela pohromadě.
Svět beží jako jelen co do řiti jest střelen... a cobydup jsme na druhý straně barikády. A teď se my koukáme na ta mláďata, jak se s vervou a bez rozumu vrhají do experimentů, ze kterých nás někdy mrazí.
Budou divočit, budou objevovat... a možná je ukecáme, aby si otevřeli aspoň BDSM-start.cz nebo eleFERNO.
Není namístě blahosklonný pohled, že my, moudří, zachraňujeme ta trdla.
Jednak každý jsme byli taky zachraňované trdlo (a netajím, že já jsem zkušeným domínantem i po těch letech asi tolik, jako jaderným fyzikem).
Jednak svět je prostě lepší místo k nadechnutí, když jsou v něm pomocné ruce k nahmátnutí i jinde, naž na konci vlastního ramene.
Jednak do pekla jistě přijde ten, kdo mohl pomoci někomu od těžkostí a neudělal to. V tom pekle jsou jistě všude po zemi rozsypané klíče k pásům cudnosti a všechna kůže bičů je zpuchřelá, aby žádná kýžená radost ani nachvilku nezachutnala a měla hořkej konec nenaplněnosti.
Takže, mládeži:
Zejtra je taky den.
Není potřeba ji prodřít nebo ho strhnut už za měsíc.
Nedostatek fantasie se nedá dohnat velikostí didla ani počtem vostrejch na zadek.
DOM neznamená nutně SADO a SUB není vždycky MASO, nepopleťte si to hned nazačátek, chudák subík pak má každej den místo zadku tatarák a furt toužebně čeká na nějakou tu dominaci.
A to hlavní:
na tý tlustší straně biče je to fakt těžký. Možná dokonce chvílema i těžší.
Podívejte, takovej dominant si nemůže vprostřed sceny pobrečet, že neví jak dál.
Nemůže říct, že tohle se neučil a že teď se má subče oblíknout a dojedem to zejtra, já si ti najdu večer na googlu.
Nápady, zkušensoti, praxe. To formuje domíka. Záleží na cvičebním materiálu, na otevřenosti komunikace a na chápavosti, kterou je vybaven. Na schopnosti přiznat si chybu a omluvit se za ni. Protože slavným není ten, kdo nechyboval, ale ten, kdo chybu napravil.
Domík může mít děsnej stress, že to nezvládne, Že vypadne z role. Že se odkope a uvidí se, jak je nedokonalý. Jak je o jednu lekci napřed, před svým subčátkem. Že před subčetem ztratí tvář.
Jenomže tyhle epolety jsou z krepáku, medajle bramborový, slávu provolává blázen a přesto na tom všem tak lpíme.
Je nepříjemně snadný se zachovat jako Hospodin, jehož všechny chyby kryje hlína hřbitovů a jedna potopa: domík, začínající a nekontrolován svými různě zkušenými kamarády, je přímo sváděn k tomu, aby všechny chyby prohlásil za účel a naholý pupiky že mu to nikdo nedokáže.
Subčata, mějte trochu porozumění pro svoje D-čka, nemaj to jednoduchý.
Zničeho nic mají žezlo a vládu, ale nikdo je to neučil. Počertech snadno se mohou utrhnout ze řetězu a hnát to všechno rychle vpřed, kolikrát jenom ze strachu, že nestačej tempu svého subčátka. A lidi ze strachu dělaj kolikrát moc nešťasntý věci.
...mějte soucit se svým domíkem, vždyť to dělá pro vás!