Menu
Spokojeni?
Smyslem sebepřemáhacího sexu je odreagovat a kultivovaně uspokojit jeden ze základních přirozených erotických sklonů člověka - mužskou touhu po dominanci a ženskou potřebu úplného vnitřního sebeodevzdání.
Sebepřemáhací sex je tedy určen pro sexuálně rozvinuté lidi, kterým působí největší erotický požitek situace, kdy je bezbranná nahá žena úplně vydána do rukou muže.
Podřízenost ženy muži a její naprostá odevzdanost do jeho rukou však není založena na nějakých vnějších a proto nutně povrchních faktorech, ale na důkazu nejpřesvědčivějším - na ženině nepředstíraném dobrovolném sebepřemáhání. Jen tak lze totiž dosáhnout toho, aby muž opravdu cítil svoji absolutní nadvládu a žena mohla vnitřně naplno prožívat svou skutečnou odevzdanost do jeho rukou, aniž by se museli uchýlit k praktikám "jednoduchých" sadomasochistů.
Cílem sebepřemáhacího sexu je poskytnout všem zúčastněným co nejkvalitnější erotický požitek a přitom zaručit fakticky bezbranné (a tudíž i bezmocné) ženě maximální bezpečnost.
Veškerá filosofie sebepřemáhacího sexu vychází z toho, že žena se odevzdává do rukou muže naprosto dobrovolně, a to jen proto, že z toho má sama požitek - nikdy ne z vypočítavosti nebo dokonce z přinucení!
* * *
Zkušení lidé jistě vědí, že kvalita uspokojení v jakékoli sféře je především věcí pocitů; i dokonalý erotický požitek je vždy věcí autentičnosti pocitů, které přitom lidé prožívají.
Sebepřemáhací sex proto není zaměřen na tělesnou stránku pohlavního života, ale především do oblasti pocitové, a jako jediný druh nekonvenčního sexu naplno využívá skutečnosti, že příroda obdařila člověka jako jediného tvora kromě tělesných (sexuálních) požitků i požitkem erotickým (vnitřním), a že člověk je tedy schopen se pohlavně vzrušit nejen přímým tělesným drážděním, ale i pouhou představou, pohledem, myšlenkou a podobně.
Od běžných sadomasochistických a jiných podobných praktik se proto sebepřemáhací sex liší hlavně mírou autentičnosti pocitů, jež přitom všichni zúčastnění prožívají: ženina odevzdanost do rukou muže je při sebepřemáhacích praktikách vždy skutečná! Jen tak lze totiž dosáhnout maximálního erotického požitku a tím skutečně kvalitního erotického (pocitového) uspokojení, což má bezesporu zásadní vliv na kvalitu celkového sexuálního uspokojení člověka včetně jeho uspokojení tělesného.
Jak to ale zařídit, aby žena, stejně jako její partner, svou odevzdanost do rukou muže skutečně cítila a naplno ji vnitřně prožívala beze strachu, že se jí přitom něco stane, a s vědomím, že to všechno není jen nějaké perversní předstírané divadlo?
Ukázalo se, že není dobré ponechávat těmto věcem volný průběh a umožnit muži, aby si se ženou skutečně dělal, co ho momentálně právě napadne. Žena se jen těžko může úplně psychicky uvolnit a odevzdat se vnitřně muži zcela na pospas, když si není jista, co ji čeká. A i když má poměrně jistotu, že je její partner vcelku zodpovědný, nikdy si nemůže být jistá, že se v návalu vzrušení najednou neovládne a nedopustí se nějaké nepředloženosti. Navíc se zjistilo, že naprostá jistota, co ženu čeká, a že k tomu skutečně neodvolatelně dojde, prudce stupňuje ženin erotický požitek (pocit jejího sebeodevzdání).
Podstata sebepřemáhacího sexu spočívá v tom, že žena po předchozí dohodě dělá přesný opak toho, co by bylo za normálních podmínek obvyklé, jinak řečeno přesně to - a většinou právě jen to, co se jí v dané situaci a v daném okamžiku ze všeho nejméně chce. Buď jedná a chová se zcela proti svým přirozeným sklonům, potřebám, instinktům a pudům, nebo (často na vlastní přání) sama umožňuje muži, aby jí na těle prováděl ty nejnepříjemnější, nejneobvyklejší, mnohdy i bolestivé úkony a manipulace. Tím, že se dobrovolně přemáhá a s obrovským sebezapřením sama činí z vlastní vůle - případně umožňuje partnerovi, aby s ní dělal - úplný opak toho, co by jí za normálních okolností bylo příjemné, potvrzuje svou absolutní oddanost a odevzdanost do jeho vůle - a právě to je pak pro ni i pro jejího partnera zdrojem obrovského erotického požitku a mimořádně silné sexuální rozkoše.
Smyslem ženina sebepřemáhání je nepředstíraný pocit jejího naprostého sebeodevzdání do vůle muže a z toho plynoucí pocitová rozkoš partnerů, zejména ženy samotné.
Sebepřemáhací sex je proto založen výhradně na předem připravených souvislých postupech, dále "praktikách", při kterých se úplně nahá žena po předchozí pečlivé přípravě zcela dobrovolně a úplně odevzdá do rukou muže a ochotně vystaví celé své tělo na pospas nejrůznějším eroticky rafinovaným úkonům, technikám a manipulacím, které pak muž (ve skupině s případnou dopomocí dalších mužů) podle předem přesně dohodnutého postupu a v odpovídající atmosféře na jejím nahém těle, hlavně na jeho nejintimnějších, nejcitlivějších a tedy nejchoulostivějších místech (pohlavní orgány, prsy, břicho a popř. konečník) provádí.
Sebepřemáhací sex lze praktikovat jen formou souvislých, předem připravených ucelených postupů = sebepřemáhacích praktik.
Vlastním cílem praktik není ženu nějak potrápit či samoúčelně fysicky nebo duševně týrat, ale poskytnout jí dostatečný prostor k opravdovému sebezapření a přimět ji k co největšímu sebepřemáhání. Smyslem praktik a tedy i základem jejich programu je tedy zcela dobrovolné nepředstírané sebepřemáhání ženy jako autentický důkaz jejího skutečného sebeodevzdání do vůle muže.
Při sebepřemáhacích praktikách by měl muž naopak stále dávat partnerce jasně najevo svou nepředstíranou úctu, uznání, obdiv a případně lásku. Muž je coby ženin skutečný a tedy nepředstíraný Pán plně zodpovědný za průběh praktiky a tedy i za ženino úplné uspokojení.
I když mají sebepřemáhací praktiky na první pohled velkou podobnost s klasickým SM (sadomasochismem) a někdy jsou s ním téměř totožné, hlavní rozdíl mezi nimi je v tom, že žena se odevzdává muži naprosto dobrovolně, sama ho o své úplné oddanosti a odevzdanosti ujišťuje a sama mu o tom aktivně předkládá přesvědčivé důkazy.
Je jisté, že když se žena opravdu sama, dobrovolně a ráda přemáhá a dělá z mužovy vůle něco, co jí je jinak krajně nepříjemné, cítí svou odevzdanost do jeho rukou mnohem intenzivněji, než když to dělá jen z povinnosti, z donucení nebo pod pohrůžkou násilí.
Představme si například rozdíl mezi běžným (primitivním) sadomasochistickým bičováním a bičováním při sebepřemáhacích praktikách: klasický sadista se své oběti příliš neptá, zda se jí to líbí nebo ne - přemůže ji a pak ji bez ohledu na případné následky zbije hlava nehlava, protože z toho má požitek. Jeho oběť (žena) se většinou ze všech sil brání, cítí přitom bezmoc, vztek a původce svého utrpení nenávidí.
Naproti tomu při sebepřemáhacích praktikách si oba partneři vše nejprve pečlivě připraví a dohodnou se, jak to udělat, aby se jim to (oběma) co nejvíc líbilo. Žena se k tomu potom pod mužovým dohledem připraví a s vědomím, co bude následovat, předstoupí úplně nahá před muže, důkladně si před ním prohlédne připravené pomůcky a nástroje, sama se mu celá úplně odevzdá, na jeho pokyn zaujme určenou posici a nechá se od něj prudce pohlavně rozdráždit.
Když partner krátce před nástupem jejího vyvrcholení dráždění náhle přeruší, celá se před ním vypne, nastaví mu své nahé tělo a po celou dobu následujícího mučení se mu mohutně rozdrážděná - maximálně se přemáhajíc - celá poslušně nastavuje a dráždivě vypnutá si bez nejmenšího odporu či známek nesouhlasu oddaně vpouští bolest do těla.
Žena musí být samozřejmě na důkaz své naprosté odevzdanosti muži úplně nahá i bosá; případná výzdoba jejího nahého těla je věcí úvahy muže. Vzájemný kontrast je nutné zdůraznit i mužovým oblečením: zásadně společenský oblek s kravatou!
Mezi civilizovanými lidmi 21. století je něco podobného myslitelné pouze na základě naprosté dobrovolnosti, neboli jedině za předpokladu, že s tím žena dobrovolně souhlasí, přesněji řečeno, že o to sama stojí!
Nutit ženu k tomu, aby se "dobrovolně" přemáhala přesto, že na tom sama nemá nejmenší zájem anebo to dokonce vyloženě nechce, je samozřejmě naprostý nesmysl.
* * *
I když je erotika v podstatě pudovou, čili spontánní záležitostí, nelze - jak již bylo řečeno - v sebepřemáhacím sexu nejen kvůli ženině bezpečnosti, ale především s ohledem na nutnost vystupňovat na co nejvyšší míru vnitřní erotické vzrušení ženy, jejího partnera a dalších případných zúčastněných z vědomí toho, co ji čeká a nemine - nikdy postupovat spontánně. Proto jsou předem podrobně připravené ucelené postupy (praktiky) jediným způsobem, jak mohou současní civilizovaní lidé - skuteční požitkáři - praktikovat sebepřemáhací sex.
Sebepřemáhací sex nabízí těmto lidem - rozhodnutým vytěžit ze sexu maximum pro svůj erotický požitek a uspokojení - nepřeberné množství možností a tedy různých typů praktik, od vcelku jednoduchých nebolestivých postupů přes mnoho rafinovaných způsobů zacházení s ženiným sexuálním aparátem (a často i celým tělem) až k opravdu náročným a krajně bolestivým postupům, vyžadujícím od partnerky coby mužovy otrokyně kromě někdy až neskutečného sebepřemáhání i maximální tělesné, psychické a sexuální "nasazení".
A je jen věcí založení a dohody partnerů, kam a tedy jak daleko se rozhodnou zajít. Samozřejmě, čím dále zajdou, tím je jejich požitek větší…
--- Předchozí kapitola Následující kapitola ---
Tento text pochází z knihy Rozkoš bez hranic autora Aristo. Autora můžete kontaktovat mailem na adrese Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.