Menu
Spokojeni?
(za téma přípondělníku vděčím Mountbatten a do značné míry i Pavlovi Šťastnému a Aničce)
Kdysi, dávno již tomu, jsem navštívil úchylnou akci. Masovou úchylnou akci, spojenou s kulatými narozeninami jednoho serveru. Serveru, v jehož reakční radě stále ještě sedím, byť onen server ke škodě své i škodě kolem sdruženého úchylstva již není oním centrem dění sadomasochisticky založených. Přípondělník ale není o serveru, přípondělník je o tom, jak hledíme na svět prizmaty svých preferencí a toho, co považujeme za obvyklé.
V rámci oné akce se událo mnoho rozličných věcí. Jednou z nich bylo i vystoupení skupiny (hell.cz), zabývající se atypickým nakládáním s vlastními těly, ohňovou show, piercingem a řadou dalších aktivit, které by měly být úchylné obci blízké. Zatínání ostře broušených háků do nejrůznějších částí těl by - dle všech kánonů - mělo ve shromážděných úchylech vyvolávat extatické chvění, boule na kalhotách a mokro v kalhotkách ... Namísto toho bylo k vidění mnoho přítomných, a to mnohdy z řad úchylů velmi otrlých, kterak nejistě těkají pohledem mezi děním na scéně, prohlížením okolí nebo nápadně dlouho studujících pěnu ve vlastním půllitru s komentáři, které by se daly shrnout do věty "to je něco příšerného."
Ohně pohasly, háky byly vyňaty, krev setřena, rány vydesinfikovány a úchylný sraz se vrátil do původních kolejí a nalinkovanému programu. Ten ale doplnila mimo program jdoucí sázka, nazvaná později chmelnický masakr rattanovou rákoskou. Není cílem přípondělníku líčit již mnohokrát popsané (pery nad mé povolanějšími) štengrování hrdé úchylečky a spankera z nejzkušenějších, vyústivší nakonec v již zmíněnou akci, končící rozsekaným pozadím úchylčiným a elegantníma ušima na hlavě spankerově, cílem je zmínit reakci přihlížejících (a zdálo by se nad jiné otrlých) členů oné pekelné skupiny. Ti, osušujíce si dosud krvácející rány po hácích nenápadně odvraceli zraky od zkušenou rukou vedené rákosky, dopadající na úchylčiny již notně rozsekané hýždě s komentáři, které by se daly shrnout do věty "to je něco příšerného."
Jeden z mých ruských přátel mne svého času pozval na pelmeně. (To není sm aktivita, ale jídlo). Přítel je aktivním elektroúchylem a tak za kouřící mísou pelmeňů a ojíněnými stopečkami vodky zašla řeč i na věci úchylné, konstrukce, veselé historky z akčního dění a jiný tématický hovor. Během něj přítel vyskočil s tím, že mi musí ukázat asi nejúchylnější video, jaké kdy viděl. Na mou otázku, oč půjde následovala poněkud neočekávaná odpověď: "To mi půjčili chlapi v práci. Představ si, že tam jenom šukaj´, fakt ani sekunda sadomasa ! To musíš vidět !"