Menu
Spokojeni?
O blíženkách, lolitách a jiných můzách
Kterékoliv srdce mužovo v každém věku pobláznit dokáže... divoženka.
Divoká, bláznivá, pomíjivá.
Pomíjivá jak naděje, bláznivá jak naše mládí, divoká jak fantasie skryté za pevně zavřenými víčky.
Jako cínový mor sedne na naše životy chandra předvídatelnosti, životních jistot a bezpečí... a přitom jsme v jádru pořád mladíci, co si toužej hrdinsky roztrhnout kaťata při skoku z vrby přes potok.
Správná Lolita probouzí nefalšovaný pygmalionský komplex, ale lehce dává smeč neočekávanými vědomostmi, není pitomá. Udržuje si obdiv ostrůvkovitými znalostmi a je radost ji poučovat, není to jako bavit se s uklízečkou a člověk musí být neustále ve střehu, protože žádný pohov mozku neprojde bez trestu.
Nechá vás, zejména pokud nemáte pravdu. Ohleduplně, s obdivem ve tváři bude naslouchat vašim nesmyslům a jakmile se nad ni začnete povyšovat, přijde smeč sekyrou vašich vlastních nakecaných pitomostí.
Zná svoji cenu -- je to tanec "rovný s rovným."
Naparujte si paví ocas, natřepávejte si kokrhel na čepici, ona pohodí malou hřívou a koketně položí hlavu na složené ruce, tázavě upře pohled... a kde je teď tvůj bůh a tvoje moudrost, rozvaha, tituly? Kam utekla hrdost a sebeúcta?
Je jako jarní potok s prvním zeleným proutím vůkol a poráží smrt a práchnivost naší duše zpěvem dětí vynášejících Moranu k potoku.
Hladit vlasy dospívajícího děvčete a cítit v prstech dýchat ve vědomostech rodící se příslib budoucnosti, naději v dobré příští časy. Cítit pod dlaní tutéž upřímnou naději, jakou jsme zkraje mládí nosívali ve svých srdcích.
Cítit tu rodící se budoucnost, kterou její vlasy nasávají jako kořeny stromu sají šťávu ze země a šíří kole sebe vůni této divoké mízy, této naděje na letní konejšivý stín.
Vůní příslibu, že za rok bude líp, budou větší listy i užitek.
Nechoďte, radím vám, objímat stromy.
Objímejte mladá děvčata... :-)
Kterékoliv srdce mužovo v každém věku pobláznit dokáže... divoženka.
Divoká, bláznivá, pomíjivá.
Pomíjivá jak naděje, bláznivá jak naše mládí, divoká jak fantasie skryté za pevně zavřenými víčky.
Jako cínový mor sedne na naše životy chandra předvídatelnosti, životních jistot a bezpečí... a přitom jsme v jádru pořád mladíci, co si toužej hrdinsky roztrhnout kaťata při skoku z vrby přes potok.
Správná Lolita probouzí nefalšovaný pygmalionský komplex, ale lehce dává smeč neočekávanými vědomostmi, není pitomá. Udržuje si obdiv ostrůvkovitými znalostmi a je radost ji poučovat, není to jako bavit se s uklízečkou a člověk musí být neustále ve střehu, protože žádný pohov mozku neprojde bez trestu.
Nechá vás, zejména pokud nemáte pravdu. Ohleduplně, s obdivem ve tváři bude naslouchat vašim nesmyslům a jakmile se nad ni začnete povyšovat, přijde smeč sekyrou vašich vlastních nakecaných pitomostí.
Zná svoji cenu -- je to tanec "rovný s rovným."
Naparujte si paví ocas, natřepávejte si kokrhel na čepici, ona pohodí malou hřívou a koketně položí hlavu na složené ruce, tázavě upře pohled... a kde je teď tvůj bůh a tvoje moudrost, rozvaha, tituly? Kam utekla hrdost a sebeúcta?
Je jako jarní potok s prvním zeleným proutím vůkol a poráží smrt a práchnivost naší duše zpěvem dětí vynášejících Moranu k potoku.
Hladit vlasy dospívajícího děvčete a cítit v prstech dýchat ve vědomostech rodící se příslib budoucnosti, naději v dobré příští časy. Cítit pod dlaní tutéž upřímnou naději, jakou jsme zkraje mládí nosívali ve svých srdcích.
Cítit tu rodící se budoucnost, kterou její vlasy nasávají jako kořeny stromu sají šťávu ze země a šíří kole sebe vůni této divoké mízy, této naděje na letní konejšivý stín.
Vůní příslibu, že za rok bude líp, budou větší listy i užitek.
Nechoďte, radím vám, objímat stromy.
Objímejte mladá děvčata... :-)