Menu
Spokojeni?
Mír a klid s vámi, proklatci!
Rozmítám, přemítám... tak sakra -- "klidné a pokojné", nebo "šťastné a veselé"!?
Přemítám o tom, že mír a klid je spíš prokletí, protože za ty nejkrásnější zážitky jsem vždycky zaplatil kusem srdce... a rád.
O tom, že klidu užiju dost v hrobě a že peklo pro všechny zajímavé lidi, které znám vypadá přesně tak, jako křesťanský ráj.
Vzpomínám na vztah s milou mojí milé, který mě stál pár let života. A žebych do toho odminuty šel znova, jenom s delším bičem.
Jak mi to subče, štěně života neznalé, zlomilo srdce, že se chovalo jako slon v porcelánu a jak jí fandím, aby jí to vydrželo i nadále, protože by to prostě nebyla ona.
Že vlastně všechno, co za něco stálo, uřízlo další kus srdce nebo života.
Že ten bezpečný, dietní, nemastný a neslaný život stojí za starou bačkoru a takové dni si pozejtří beztak ani nepamatujeme, takže... žili jsme vůbec?
Umřem beztak buď smíření a Alzhaimer nám bude schovávat zážitky jeden po druhém, takže ať je na co vzpomínat, nebo nesmíření, nepřipravení... a to zas budem litovat, že naše přídělové lístky na zážitky zůstaly v kuchyni na kredenci a už je nevybereme.
Namísto přiblblejch Vánuchovejch filmíků s obézním dealerem cocacolly posílám vám toto poselství:
Saga of Biorn! http://www.youtube.com/watch?v=MV5w262XvCU