DEV...ELeferno

V životě furt člověk něco hledá. A že nenachází, tím spíš hledá. I skulinky pod kamenem, když to nejde napřímo...

Právní upozornění: toto je povídka podle skutečných událostí. Subčíci jsou poskládáni z fragmentů skutečných událostí -- pokud jste někoho z nich poznali, tentokrát se skutečně pletete. 

Kulisy a scena: hospoda. On a Ona vydali inzerát "manžel mě děsně štve a někdo by měl dostat naprdel -- hledáme subíka pro funkci obětního beránka. Podmínka -- fair play."

 

MOTTO: Každej chceme dostat to, na co přece máme právo. 
Někdy bychom však měli spíš dostat to, co si zasloužíme. 

Což by ovšem obvykle potěšilo někoho docela jiného, někoho, kdo to nedostal. 

 

"Děs-běs, velebnosti."

"Ten to vůbec nečetl, ten to prostě přišel zkusit."

"Vidíš, co vybíráš za materiál."

"To samo, já jim všem řikám, ať si to přečtou a když to přečíst nepůjde, holt nejsme kompatibilní."

"A ty na ně hned zákeřně s cizími termity, viď."

"Ještě chtěl přijít jeden, ten předchvílí psal, že vykolejila tramvaj, pak ještě jeden se ptal, dokolika tu jsme, žeby to zkusil, te zase pohřbívá kočku nebo babičku, neřeším..."

"A  ty myslíš, že přijde?"

"Neřeším, je mi to absolutně jedno -- termín jsme si dohodli, buďto přijde, nebo neexistuje, neřeším."

"A zamlouval se ti nějakej?"

"Spíš jestli tobě, o mně v tomhle tolik nejde."

"Jo, ten vlasatej, to nebylo špatný. 

"A podle všeho má i rozum v hlavě, jenom je přes Prahu nadruhou stranu a študuje, to bude mít furt nějaký zkoušky a termíny a uvidíme ho leda na Vánoce."

"Třeba to bude dobrý student."

"A bude študovat v autobuse, žejo. Furt na cestě k nám."

"No když se osvědčí, může třeba..."

"Jo, ale dokud nedám za jejich charakter ruku do ohně, prostě u nás nikdo nespí. Já se nechci probudit mrtvej."

"Moc se koukáš na televizi."

"Jednou to bude poprvý a já nechci bejt ten první, o kterým bude Blesk psát. Víš, jak vloni zabili tu co vypadla jako Schovanka. I s tím jejím."

"No moc nevypadala. Nebyla jí vůbec podobná."

"No mně podobná přišla až dost, málem mi ruplo srdce, jak jsem se lek´, těch podobností tam bylo fakt hodně a proč umřela? Protože zkoušeli domlouvat trojku s debilem a ten to nevydejchal."

"To nevíš, jak to bylo."

"Nevím, ale nechci bejt taky vnovinách. A v pytli a v mražáku. A i s tebou. Dyť si vzpomeň na toho prvního debila dneska."

"No to jsem si říkala, že to rovnou votočíme k domovu."

"Hele, promiň, ale psal celkem rozumně. Měl jsem podezření, ale fakt to takhle nešlo poznat."

"Přijde ještě někdo?"

"Nevím. Jeden by dorazit ještě měl, dva se vymlouvaj. Jednomu cinknem, až pojedeme Šárkou a pak nepojedem po dálnici..."

"...si děláš srandu. Já už chci vážně domů!"

"Bydlí ve Středoklukách, to je nejjednodušší teď prověřit, zastavíme u kapličky a on odněkud doběhne, to je nachvilku... fakt nesjedeme ani kousek z cesty a bude už nahřátý topení..."

"Tak jo. Ale nečekáme dýl jak pět minut. A co to má bejt zač?"

"Masér, aspoň to tvrdí, trochu na kytaru, metrsedmdesát, vypadá to že je nakrátko, blíženec."

"Přijde ti, že mám kolem sebe vás blíženců málo?"

"Von by to s tebou taky nikdo jinej neyvdržel, miláčku."

"No von by vás taky nikdo jinej nevydržel nezabít."

"A proto jsme spolu."

"O rozvodu jsem nikdy neuvažovala..."

"Já vím, o vraždě už několikrát."

"Přesně!"

"Děvče...! Však ty nemůžeš bejt subka, protože bysis na tu prdel nesedla, jak je rok dlouhej."

"No já se taky na toho subíka moc těším, ten to hned napoprvý za tebe schytá tak, že tě bude proklínat."

"Vidíš, mohli jsme vzít rovnou s sebou rákosku a namístě je tady prověřit :-)"

"A támhletomu dědovi by oči už dočista vypadly. Čumí na nás už dobrou hodinu a zapoměl pít."

"Je půl, dopijem a půjdem."

"Už nechceš čekat? Nevěříš, že přijdou?"

"Měli tady bejt už před čtvrthodinou a vědí, že tady sedíme od tří. Času na to měli dost."

"Ale já bych si ještě něco dala... pane vrchní, horký maliny, poprosím..."

"...a zaplatíme."

"Díky, dohromady."

"Děvče, ty seš tak nehorázně slitovná domina... ty jim dáváš čas, žejo?"

"Uznej, že dneska to byl patrně úplně hluchej vejlet."

"No, tak od dvou mám nabídku, že mi budou kouřit a že se chtěj nechat šukat. To se dycky hodí vědět."

 

Maliny, další kofola, jeden fajn okatý klučina, ale s představou, že "aby mě madam zaučila, já budu lízat vaši vymrdanopu mušličku..."

...my se vám vozvem, číslo nechte na vrátnici, tam v koši u dveří, naše agentura se vám vozve... škoda, jinak to byl docela dobrej případ, toho bych rád viděl i bez sexu.

Esemesky přestaly chodit, tramvaj zřejmě vyhořela a všechny okolo zabila a babička asi obživla, nebo to byla kočka...?

 

"Půjdem domů?" zeptal jsem se. 

"Půjdem," odvětila. "Co bychom tady ještě dělali."

"Je to bída. Promiň, fakt jsem to čekal lepší."

"Nevadí. Třeba se to jednou povede."

"Miláčku?"

"Ano?"

"...olížeš mi koule?"

"A máme doma jogurt?"

"Vaječný koňak, bio-třešeň, karamel... vlastně karamel dneska sežraly děti."

"Třešeň. Vaječňák... to je divná představa."

"Kdybys chtěla polykat, mělo by to svoje kouzlo."

"Ty zase nevíš, se kterou mluvíš, žejo?"

"...budu si to muset příště napsat do požadavků na subíka -- lízat a polykat."

"No tak to bych se fakt ráda podívala...!"

"Vážně?"

"Fakt bysis nechal kouřit od chlapa?"

"No tak strniště a dvě brady, to by se mi asi už nikdy nepostavil."

"Tak..."

"...ale kdyby to byl chlapec jako panna, těla štíhlého a občanku měl ještě mokrou, víš... asi bych ho z postele nevyhnal. ...myslím..."

"Divná představa."

"Tak za pokus to stojí, ženský maj holt zlomek naší apetence. Od toho se taky vymyslely harémy."

"To bys ale nebyl se mnou, kdybys měl harém."

"Víš, že když jsme se poznali, nevěra pro tebe znamenala pouze vaginální penetraci, všechno ostaní jsem ti musel vysvětlit až já."

"Nefandi si..."

"Když jsem tě seznamoval s existencí BDSM, divila ses upřímně, že vůbec existujou lidi, co si dobrovolně nechávaj ubližovat. Nevěřilas mi to."

"To už je dávno."

"Pojď, jdem."

"Jdem. Dneska už na žádnýho Amatéra nemám náladu."

"A miláčku?"

"Ano?"

"Olížeš mi ty koule? Fakt bych to dneska moc potřeboval..."

"...že seš to ty :-)"

"Taky bych ti chtěl ošukat prdelku."

"Na to zapomeň!!! Můj zadek je jednosměrka!"

"Nikdys to nezkoušela, nejsi ani trochu zvědavá, co na tom mám?"

"Zkoušela, před tebou..."

"Jsme spolu kolik? Skoro dvacet let. Patnáct. Asi."

"Čtrnáct a půl!"

"No vidíš, skoro na doživotí. Za tu dobu se mohlo něco změnit, ne?"

"Zkoušela jsem to a nic mi to neříkalo!"

"No a bylo ti to snad nějak vyloženě nepříjemný?"

"Jenom mi to nic neříkalo a nevidím důvod, proč bych to měla zkoušet znova. A ty mě zase do ničeho nenuť, zase moc tlačíš na pilu!"

"Ale mě by to něco říkalo. Chci to v životě vyzkoušet a vím, že už jenom ta poloha by se mi... se mi bude líbit."

"Tak si ho strč do svojí."

"Kdybych došáhnul, fakt bych to udělal."

"A nedošáhneš?"

"Ne."

"Tys to zkoušel?"

"Samozřejmě. Už někdy v šestnácti. Taky jsem zjistil, že si a něm neudělám uzel."

"...nepůjdem už?"

"Spoustu věcí jsem chtěl v životě vyzkoušet."

"A ptá se někdo mě, co já chci?"

"No ptám se tě pořád."

"A kdy naposled!?"

"Naposled jsi mluvila o čokoládový růži a tatarákovým dortu. Comyslíš, nosej tady každýmu bez ptaní třístovku tataráku uplácanou do tvaru srdce, nebo v tom mám prsty já?"

"A taky svíčky a vanu a růže jsem chtěla."

"Proto jsem hledal hotel s vanou a proto mám od jara nasušený ty dvě pixly sakurovejch květů. Proto jsem tě každej druhej měsíc zkoušel vytáhnout do Padadisa, když měj RomanticPárty. Vířivka, svíčky, kytky..."

"Já prostě potřebuju cítit, že mě miluješ, ne že semnou jenom šukáš."

"Miláčku!?"

"Ano, zlato moje!?"

"...věř mi, že kvůli sexu s tebou OPRAVDU nejsem!!!"

"Opravdu!? Dobře si rozmysli, co teď řekneš, protože jinak si hezky dlouho nezašukáš."

"Tak počítej semnou, kolik krabiček šprcek jsem kupoval, od tý doby, co jsme vysadili prášky?"

"Já ti to nepočítám. Ale moc."

"Tak se zase posaď, děvče, byly tři. Jednu se třemi, druhou se dvanácti, z tý mám ještě v brašně dvě a to mi jich pár vytahaly děcka na balonky a z tý třetí jsme vyndali jednu, tu jahodovou, jestli se tu bude líbit přes ni kouřit."

"No bylo to hnusný, samá guma, jahoda žádná."

"No je mi líto, ale já fakt chci vykouřit do konce, fakt chci stříkat ve tvý puse. Nějaký rozcucání a pak honění při televizi, to je utrpení."

"Fakt mi ty děti nechutnaj. Je to divný, polykat děti."

"Půl-děti. Jenom půlka genů."

"No tos moc nevylepšil, to je ještě horší... no to je představa... už to, prosímtě, nevylepšuj."

"Chci stříkat tobě do pusy, chci, abys ještě chvíli potom kouřila. Když nechceš polykat ani cucat, ochucený šprcky mi přišly jako dobrej nápad. Tak holt zkus příště třeba žvejkačku, nebo bonbon při tý šprcce..."

"A cokdyž skousnu? Cokydž si ho spletu se žvejkačkou?"

"Jeslti budeš dál kouřit, klidně i přežvykuj. Mně to fakt děsně chybí."

"No, nevím."

"Zadám to asi do požadavků na subíka -- véliký oči jako Mrkáček Čiko, oddanej pohled a kouřit, kouřit a kouřit. A ty mě u toho budeš objímat, já tě budu hladit, líbat, budu tě držet v náručí a ono to bude kouřit ostošest."

"Divná představa."

"Vzpomínáš, jak jsem tenkrát odzadu šukal tvoji milou a tys mi odspoda lízala koule?"

"Nejenom..."

"Jasně, jí jsi taky lízala, ale manželka olizující péro, kterým zrovna šukám její milenku, to je fakt zážitek na celý život. To jsem se snažil fakt nebejt hotovej až do smrti."

"Však už mě braly křeče do jazyka."

"Však mi taky ten vocas málem ustřelil, jak jsem byl celej říčnej. Víš, mně todlencto prostě chybí."

"Jo, mně taky, ale... není z čeho brát. Viděls to sám."

"A to jsme přebírali subíky, těch je třináct do tuctu a nikdo je nechce, se třetí takovou subčankou máme prostě smůlu, tolik jich snad v republice slušnejch volnejch ani není."

"Miláčku? Prostě si musíš vystačit se mnou."

"Nestraš..."

"Nebo bys chtěl radši... támhle tu?" ukázala na metrákovou hysterku ječící do telefonu.

"Chtěl bych tebe. A chtěl bych ti ošukat prdelku a chtěl bych od tebe vykouřit až do konce a pak ještě jednou a pak chvíli zdřímnout a pak dotřetice."

"Chó, tady se někdo cejtí...!"

"Jasněže cejtí, jenomže na tohleto si budu asi muset taky pořídit subíka."

"Tak hodně štěstí, viděls to dneska sám."

"No, viděl. ...holt to s tebou musím už nějak do tý smrti vydržet..."

"Nějak to dopadne, není všem dnům konec..."

"A miláčku?"

"Ano, zlato?"

"Olížeš mi koule...?"

"Jeslti tam ještě zbyl nějakej jogurt..."

"A vykouříš mi u toho?"

"Nó,... uvidíme."