DEV...ELeferno

(s vědomím a svolením autora: http://nick.amateri.cz/Izam )

Můj úchylný deník

Bondage, BDSM, perverze, úchylnosti, bolest, strach, nejistota… to jsou vše věci, které mě vzrušují, od nepaměti. Věci, které mě přivedly k orgasmu ještě předtím, než jsem věděla co to je a jak toho sama dosáhnout. Věci, které jsou krásné, které miluji a jsem ráda, že je mám. Je to moje soukromé tajemství, nikdo na světě neví, co vše se mi líbí a nikdo z mého okolí by nikdy neřekl, že se mi to líbí. Hraju si od mala, svazuji se tajně ve svém pokoji, večer a v noci, svazuji se v přírodě nebo starých opuštěných domech. Vzhledem k tomu, že rodiče celý život pracují z domova, bylo to vždy těžké. Schovávat věci, maskovat stopy, být potichu. Přesto, že jsem doma sama velice výjimečně a hraju si hodně často, daří se mi zatím zůstat v utajení.

Dařilo se mi to taky díky tomu, že většina fantazií zůstala v mé hlavě. Chtěla jsem toho vyzkoušet tolik, ale nikdy nebyla příležitost, nebylo to zkrátka možné. Musím být potichu, musím si hrát jen když všichni spí, nesmím mít viditelné stopy moc dlouho. To vše se má však změnit, už zítra. Už nejsem ta malá holčička, která se o sebe nedokáže postarat, která nemůže zůstat doma sama. Poprvé v mém životě rodiče odjedou na dovolenou beze mě. Přišli s dotazem, zda by mi to nevadilo, jestli mi to nebude líto a já stěží zakrývala vzrušení a radost. Jasně že nebude, už teď se mi hlavou honí, co vše tu budu sama dělat. Jestli se o vše zvládnu postarat? Jasně, všechno zkontroluji dvakrát a vždy budu mít po ruce nějakou záchranu, kdyby můj plán na osvobození selhal.

Už zítra. Ležím v posteli a přemýšlím, užívám si ty krásné okamžiky před realizovaným scénářem. Vím to už měsíc, že zítra bude ten den, od té doby jsem neustále vzrušená, připadám si jako v ráji. Dokonce i kamarádky ve škole to poznaly, ptaly se zda jsem v pořádku, to si pište, v tom nejlepším. Teď už jsou pár dnů horké prázdniny a já ležím jen v kalhotkách a tričku pod střešním oknem a pozoruju oblohu. Při pouhé myšlence na vše co jsem si naplánovala, mi přejede mráz celým tělem a na nohou vyskočí husí kůže. V kalhotkách je mokro, o tom se nemusím ani přesvědčovat, taky součást mého plánu. Týdenní zákaz masturbace, dnes je šestý den a je to sakra znát.

Rodiče odlétají dnes v noci, to já už budu spát, jako hodná holka. Zítra ráno se ale probudím do jiného světa. Zítra ráno se probudím do světa, ve kterém mé vysněné sadistické slečny obsadí náš dům a já se stanu jejich otrokyní a hračkou. Budou si semnou každý den dělat co budou chtít a já nebudu mít žádnou moc něco ovlivnit.

Teď mám myšlenky jen na zítřek. Vím, že pod postelí je mnoho nových provazů, kolíčků, všemožných mučicích nástrojů a věcí, které mě mají ponížit. Těším se na to, jako malá. Opravdu nejde popsat, jak moc jsem natěšená. Bojím se akorát toho, že se nebudu chtít vrátit zpět do běžného světa. Bojím se, že moje vysněná realita mi bude bližší jak ta reálná.

Chtěla bych se dotýkat, ale nemůžu, nedokázala bych se pak udržet. Proč nemůžu přestat myslet na to, jak si budu způsobovat bolest a ponížení? Proč se tak strašně těším na to psychické i fyzické vyčerpání? Proč přitom prožívám ty nejhezčí chvíle v mém životě? Nedokážu si odpovědět.

Strávila jsem hodinu v koupelně. Užila jsem si dlouhou chladnou koupel a oholila si celé své tělo naprosto do hladka, přesně jak to mám ráda. Cítím se tak nejlíp, navíc pohled na své hladké tělo mě nesmírně vzrušuje. Jako malá jsem si představovala, že mám v pokoji přístroj na klonování lidí a vytvářím si tak své vysněné druhé já. Hrála jsem si pak sama se sebou až do rána. Bohužel jediné čím jsem se k tomu přiblížila, byla zrcadlová stěna, jako v baletní škole. Alespoň něco, dívala bych se na sebe v provazech celý den. Půjdu spát, nemůžu se dočkat zítřka. Vím, že nebudu moc usnout a až usnu, budou se mi zdát ty nejkrásnější sny, které konečně po tak dlouhé době vyzkouším na vlastní kůži.

Nedočkavostí jsem nemohla dospat. Probudila jsem se s naprosto promočenýma kalhotkama, dokonce i na posteli byl flíček. Je to tady, vzrušením nemůžu dýchat. Představuju si, jak u postele stojí několik přísně vypadajících a vysokých slečen. Jsem v zajetí, jsem jen jejich. Připravím si všechny své úchylné pomůcky, staré i ty nové, rozmístím je po zemi po pokoji. Chci mít celý týden dobrý přístup, je to krásné, nemuset nic schovávat.

Do ruky beru svou rákosku. Je to vlastně jen náhražka rákosky, tenčí než ty, co jsem viděla na internetu, ale účel splní. Postavila jsem se doprostřed svého pokoje, směrem k zrcadlu a dala nohy od sebe. Rákoskou jsem lehce přejela zezadu přes kalhotky a pak si dala první ránu. Nebyla moc silná. Následovalo pět podobně silných ran. Kousla jsem se do rtu a se zavřenýma očima vstřebávala tu lehkou bolest, když jsem si uvědomila, že jsem vlastně doma sama. Slečny sadistky by jistě chtěly, abych křičela bolestí a nepřestaly by, dokud nedosáhnou svého cíle.

Rozmáchla jsem se dál než předtím, a bez rozmýšlení se švihla přes kalhotky, ale z úst jsem dostala jen lehké zakňučení. Jsem zvyklá být naprosto potichu, tohle pro mě bylo nové. Švihla jsem se opět vší silou, několikrát, s každým úderem bylo mé vyjeknutí hlasitější. Začínala jsem být vzrušená do ruda, ta bolest bylo přesně to, co moje tělo potřebuje. Stáhla jsem si kalhotky ke kolenům a v zrcadle viděla, jak se moje šťávy táhnou od kundičky až ke spodnímu prádlu. Lehce jsem se předklonila a začala opět trestat svůj zadek rákoskou. Bez látky, která by chránila holou kůži, měla rákoska konečně pořádný efekt a já vyjekla bolestí a překvapením. Pokračovala jsem ve výprasku a snažila se s každou ránou přidat na intenzitě, až už jsem křičela bolestí. Bylo to krásné. Když člověk nemusí být potichu a může se soustředit jen na bolest, získává obyčejný výprask úplně jiný rozměr.

Cítila jsem, jak mi natéká kůže a zadek pulzuje bolestí. Ale slečnám by to určitě nestačilo, musí mi důrazně ukázat, že jsem jejich. Ještě deset ran, a poslední dvě tak silné, jak dokážu! Počítala jsem nahlas a dávala si jen krátké pauzy. Bylo to krásně ponižující křičet čísla po každé ráně. Na posledních dvou ranách jsem si dala opravdu záležet. Zvuk rákosky, která plnou rychlostí míří na vaší kůži je nesmírně vzrušující a co teprve ta bolest. Devět, deset! Volnou rukou jsem si hladila zadek a spolu s nateklou kůží cítila slzičky v koutcích očí. Rákosku jsem položila na zem a zajela si prsty do kundičky. Byla tak vzrušená a mokrá, že jsem cítila šťávu téct po celé dlani, bylo to úžasné. Chtěla bych se udělat, hned teď, prsty jsem začala pomalu dráždit svou přední stěnu a cítila jsem blížící se orgasmu. Bylo to tak rychlé, stačilo by pár sekund, ale nesmím, ještě ne. Nejdřív chci realizovat alespoň jeden naplánovaný scénář, pak bude orgasmus ještě lepší. Natáhla jsem zpět promočené kalhotky a začala si připravovat věci.

O tom, který ze scénářů vybrat, jsem nemusela přemýšlet dlouho. Tento jsem plánovala víc jak rok, ale dosud nebyla příležitost ho zrealizovat. Začala jsem cítit ten známý pocit napětí a strachu, který se dostaví před každým svazováním. Věděla jsem jak nebezpečný selfbondage je a že už jsem dávno překročila hranice stoprocentního bezpečí, ale o to víc jsem byla vzrušená. Co když to bude bolet víc, než očekávám? Co když zůstanu uvězněná až moc dlouho? Což když mi nepůjde vysvobodit se? To nebyly otázky, které by mě od toho odradili, ale naopak, kvůli nim jsem to dělala. Tento scénář měl navíc posunout mé hranice ještě od dost dál, než byly. Při pomyšlení na to, co mě čeká, jsem se třásla vzrušením.

Scénář se odehrával venku, bylo sice ještě ráno, ale v tak horkém létu bylo tepla víc, než bych potřebovala. Nejdřív jsem z garáže vyndala žebřík, který jsem opřela o dům a na zemi zavrtala do trávy. Několikrát jsem se ujistila, že se ani nehne, opatrnosti není nikdy dost. Dále jsem si připravila všechny potřebné věci, zahradní hadici, kbelík, skřipce na bradavky, pouta s klíčem a několik provazů. Jako první jsem přivázala hadici na žebřík tak, aby voda stále tekla na jedno místo v trávě a aby se hadice nehýbala, vodu jsem pak nechala puštěnou. Na stejný stupínek co hadici jsem přivázala i provaz, na jehož konci byl prázdný kbelík a tak voda mohla téct přímo do něho, to byl můj mechanizmus na osvobození. Teď přišla konečně ta zábavnější část.

Nejprve jsem se svlékla do naha, moje bradavky byly tak tvrdé a vystouplé dopředu, jakoby chtěly někoho propíchnout. Provazem jsem si omotala celý hrudník, nad a pod poprsím. Další provaz mi pevně zajistil jednu nohu do ohnuté polohy, kotníkem ke stehnu. Na druhé noze jsem si jen připravila provaz, omotaný kolem kotníku. To bylo zatím vše, jednoduché a funkční svázání. Stoupla jsem si přesně pod žebřík, a hrudník přivázala do takové výšky, abych mohla stát na zemi na špičce své volné nohy. Svoji svázanou nohu jsem také přivázala k žebříku, abych neměla zbytečně moc volnosti v pohybu. Teď přišla na řadu nejtěžší část mého scénáře.

Nejdřív jsem musela vytáhnou kbelík, který byl touhle dobou už skoro plný vody nahoru a všechnu vodu vylít. Pak jsem vzala provaz na své doteď volné noze, protáhla ho přes žebřík a přivázala ke kbelíku. Výsledné svázání mělo takový efekt, že dokud byla noha na zemi, kbelík byl mimo tekoucí vodu. V momentě kdy dám svojí nohu směrem k žebříku dozadu za sebe, kbelík se začne plnit. Pak přišly na řadu skřipce. Záměrně jsem vybrala pro své bradavky hračku s velkým stiskem, neměla jsem v úmyslu se tento týden nějak šetřit. Bradavky byly stále tvrdé jako kámen a každičký dotek byl pro moje tělo vzrušující. Když jsem sevřela první bradavku, projela mnou vlna bolesti. Automaticky jsem se začala dotýkat mezi nohama, abych bolest přebila pocitem slasti, to samé se opakovalo i u druhé bradavky. Po chvilce sice bolet přestaly, ale já věděla, že tento stav nevydrží věčně a za několik okamžiků budu litovat toho, že jsem nevybrala něco s jemnějším stiskem.

Musela jsem zrychlit, protože až začnou bradavky opravdu hodně bolet, mohla bych zpanikařit a osvobodit se dřív, než si vůbec zamknu ruce do pout. Rozvázala jsem provaz, za který visel kbelík ve vzduchu, a přes žebřík ho vedla přímo k bradavkám. Provaz jsem přivázala ke skřipcům, takže kbelík byl stále ve stejné poloze, ale svou váhou mi tahal bradavky bolestivě nahoru. Bylo téměř hotovo. Na jeden ze skřipců jsem ještě přidělala klíček a vzala do rukou pouta. Ještě jednou jsem pohledem zkontrolovala, zde je všechno v pořádku, pak jsem dala ruce nad sebe a kolem jednoho zápěstí zacvakla pouta. Řetízek jsem pak omotala kolem žebříku a protože už jsem začínala cítit stupňující se bolest v bradavkách, s hlubokým nadechnutím a bez přemýšlení jsem zacvakla i zápěstí druhé.

Bylo hotovo, můj osud zpečetěn. Vymyslela jsem si na sebe ďábelský plán, ze kterého teď už není úniku. Stála jsem na špičce jedné nohy, kterou jsem musela zvednout do vzduchu a umožnit tak svému tělu aby viselo jen na provazech. Když zvednu nohu, kbelík se dostane pod tekoucí vodu a začne se plnit. Čím bude plnější a těžší, tím větší bolest a tlak bude vyvíjet na moje bradavky. Až bude kbelík dostatečně plný, měl by strhnout skřipce z bradavek a umožnit mi tak, abych dosáhla na klíček od pout a mohla se osvobodit. V mé hlavě a na papíře ten plán vypadal daleko jednodušeji, než v realitě byl. Bradavky bolely a to se na nich houpal zatím jen prázdný kyblík, nedovedu si představit, jaké to bude, až se začne plnit vodou a nakonec až mi skřipce bez otevření sjedou dolů. Začínala jsem se bát, jestli jsem na sebe přeci jen neuvalila až moc přísný trest. Bylo ale pozdě něčeho litovat, chtěla jsem si to hlavně užít, stejně už bylo pozdě vycouvat.

Se zatajeným dechem jsem zvedla volnou nohu a cítila tlak na svém hrudníku a stehně. Visela jsem nad zemí a jediné co teď působilo proti gravitaci, byly provazy, které se mi nešetrně zařezávali do kůže. Slyšela jsem, jak tekoucí voda dopadá do prázdného kýble, alespoň že můj plán fungoval. Visela jsem tam, dokud nezačal tlak na hrudníku být nesnesitelný. Když jsem dala nohu zpět na zem a ulevila jsem tak provazům, ucítila jsem okamžitě známou bolest v bradavkách. Stupňovala se, rychleji než jsem čekala, věděla jsem, že časem bude nesnesitelná, a moje svázání se změní v mučící hru. Kyblík se plnil, ale pomalu. Proč jsem sakra nepustila vodu víc? Takhle to bude trvat několik minut, než se naplní dostatečně, několik minut nad zemí v provazech. Myšlenka na to, že budu muset mít nohu ve vzduchu možná půl hodiny, nebo i víc, přivolala další vlnu slasti. Kundička byla vlhká a nadržená, chtěla se udělat, stejně jako já, ale momentálně nebyla možnost.

Opět jsem zvedla nohu do vzduchu a s bolestivým oddechnutím spočinula viset v provazech. Vydržím déle než předtím, říkala jsem si, musím naplnit kbelík, dokud mám dost sil. Na jednu stranu to bylo krásné nedotýkat se země, ale každá vteřina v této poloze znamenala víc a víc bolesti a tlaku na mé tělo. Bolest začínala být nesnesitelná, ale já chtěla víc. Zavřela jsem oči, zatnula zuby a všechny svaly na svém těle. Mohla to být minuta navíc, možná dvě, když jsem s hlasitým výkřikem vrátila nohu na zem. Cítila jsem, že tlak na bradavkách se nezanedbatelně stupňuje, a opravdu, kbelík se celkem plnil. Musela jsem teď být v provazech o poznání delší dobu, než poprvé. Kbelík byl plný asi tak z jedné šestiny, ale to stejně nic neznamenalo. Nevěděla jsem, jak moc ho musím naplnit, aby mi strhnul skřipce.

Chvilku jsem si užívala tu bezmoc, kterou jsem si sama přivodila. Tu nemožnost se osvobodit. Musela jsem trpět přesně tak, jak jsem si naplánovala, a fungovala to úžasně. Bradavky tahaly při každém výdechu. Musím pokračovat, lehce jsem zvedla volnou nohu. Provazy začínaly bolet čím dál víc, hlavně ty přes žebra. Nemůžu říct, že by to byla nepříjemná bolest, spíš naopak. To samé se dá říct o mém stehně, za které jsem také částečně visela, bylo krásné vidět ho pevně svázané. Když poloha začínala být opět nepříjemná, začala jsem se soustředit jen na to krásné. Tlak na svá žebra jsem nevnímala. Myslela jsem na to, jak moc bude bolet, až se kbelík naplní, jaké krásné stopy na mém těle zůstanou a jak silný orgasmus po tom týdnu asi bude. Stoupla jsem si zpět na špičku své nohy, abych zkontrolovala stav vody.

Bylo to dobré, bradavky už jsem měla vytažené dobrých pár centimetrů nad normální stav, což při mém malém poprsí bylo celkem nezvyklé. Bolely a to docela dost, akorát se zatím nezdálo, že by skřipce chtěly sklouznout dolů. Ta bolest byla skoro horší, než viset v provazech, a tak jsem opět zvedla volnou nohu. Jak moje tělo lehce spadlo dolů, tlak na bradavky se také zvýšil. Kyblík začínal být konečně dost těžký, snad to nebude trvat dlouho a budu se moc vysvobodit. Bolest v bradavkách byla teď už tak velká, že jí ani provazy nepřebily. Naopak, zdálo se mi, že se bolest v mém těle sčítá. Uvědomila jsem si, že doteď to byla jen taková předehra, pravé utrpení teprve začalo. Postavila jsem se na špičku nohy, která se teď už klepala vysílením a bolestí. Bradavkám jsem vůbec neulevila, bolely pořád stejně. Kbelík byl asi v polovině a když jsem viděla, že tohle odpočívání stejně nikam nevede, položila jsem se zpět do provazů.

Teď jsem se konečně cítila jako vězeň, oběť. Bolest překročila hranici toho, co bych označila za únosnou, ale přesto mi přišla vzrušující, snad čím dál víc. Celá situace mi přišla vzrušující. Cítila jsem, jak kbelík pomalu klouže níž a níž. Natahuje moje malé poprsí nad jeho limity, a mačká mi bradavky v ďábelském skřipcovém sevření. Měla bych se bát nebo těšit na to, až mi konečně skřipce sjedou z bradavek dolů? Stoupla jsem si na svou rozklepanou nohu, špička se mi bořila do trávy. Nikdy bych nevěřila, jak moc se dají moje malé bradavky vytáhnout, to snad není ani možné. Začínala jsem se modlit, aby kbelík konečně spadnul na zem, ta bolest se nedala vydržet. Zatnula jsem zuby a opět dala nohu nahoru. Kbelík se znovu pohnul, snad o pár milimetrů. Sakra ať už je konec!

Do čeho jsem se to zase dostala. Tlak na hrudníku jsem už ani nevnímala, teď to bylo jen o bradavkách. Cítila jsem, jak mi po tvářích stékají slzičky a s napnutými svaly jsem se snažila co nejvíc utlumit bolest, přenést ji jinam, přijít na jiné myšlenky. Provaz se opět hnul a pak zase. Jak daleko se ještě budou moje prsa natahovat sakra?! Skončila jsem na své špičce, abych se podívala na stav vody. Kbelík byl zhruba ze tří čtvrtin plný! To už musí vyjít, zatnout tělo, nohu nahoru a čekat. V těch chvílích jsem měla hlavu naprosto prázdnou. Při tak intenzivní bolesti se prostě nejde soustředit na nic jiného. Nadávala jsem sama sobě za to, co jsem na sebe vymyslela, ale na druhou stranu jsem byla ráda za tak živý zážitek. Líbilo se mi to, ale také už jsem chtěla, aby to skončilo. Zatímco se uvnitř praly tyto dva pocity, kbelík se zase pohnul. Tentokrát ale už nevytáhl moje prsa dál, ale skřipce sjely více do konečků bradavek. Vykřikla jsem bolestí a začala panikařit.

Okamžitě jsem si stoupla na svou nohu a snažila se vstřebat tu bolest, pak by došlo, že to nikam nevede. Musím dokončit vysvobození, nohu zpátky nahoru a plnit kbelík. Mohlo to být pár vteřin, ale bylo to rozhodně pár nejbolestivějších vteřin v mém životě. Když skřipce konečně sjely dolů z mích bradavek, do kterých se teď začínala vracet krev, jen jsem křičela bolestí. Snad nikdo ze sousedů nebude tak aktivní, aby mi šel „pomáhat“. Trvalo to tak strašně a krásně dlouho, než začala bolest pomalu ustupovat a já byla opět schopná se postavit na svou rozklepanou nohu. Poté jsem se snažila trefit do dírky na poutech, ale byla jsem tak vysílená, že se mi to podařilo až na několikátý pokus. Nejdřív jsem odvázala od žebříku svou ohnutou nohu, a nakonec i hrudník, pak jsem vysílením spadla do promočené trávy. Rozvázala jsem zbytek provazů, vypnula vodu a odešla do svého pokoje.

Prohlížela jsem se několik minut. Na mém hrudníku byly stopy od provazů tak znatelné, že tam určitě budou modřiny několik dalších dnů, na stehně a noze to je o něco lepší, nicméně ty stopy jsou tak vzrušující. Jezdila jsem prsty po své kůži přes otlačeniny nahoru a dolů, cítil a opět znovu prožívala ten krásný zážitek. Moje bradavky byly citlivé a nešlo se jich téměř ani dotknout, ale nic jim nebylo, jen lehce odřené a nateklé. Sedla jsem si na zem před zrcadla a začala masturbovat. Trvalo to pár vteřin a byla jsem na vrcholu, na tak úžasném vrcholu, že se mi rozklepalo celé tělo. Svaly si žily vlastním životem a já je nemohla ovládat. Stačila jen myšlenka na to, v jaké situaci jsem byla před chvílí, a cítila jsem orgasmus v mé kundičce. Po desátém vyvrcholení jsem je přestala počítat. Bylo to nádherné. Když už jsem vysílením nemohla ruku ani zdvihnout ze země, začala jsem přemýšlet, jaký další scénář přijde na řadu.