DEV...ELeferno

VLAK NA SLEPÉ KOLEJI

Stojí na nádraží žena,
mírně, lehce nadržená.
Čeká na milence z Bééérna.
Mužíčkovi nebude už věrná.

Čeká, čeká, roste chtíč,
pipinka vlhne víc a víc.
Hrozně po nevěře pase,
už se vidí na ocase.

 Má ona představy a vidiny,
že milenec nebude jediný.
Chce k němu ještě kance
na cákání, na stříkance.

A dva jsou málo, radši tři.
Podělí se! Jako bratři.
Vymetou ji každý kout,
budou v rozkoši si plout.

- Já jsem ale popleta!
Jdu radši do kvarteta!
Z každé světa strany
chlapák s pyjem nadupaný!

S jídlem roste velká chuť,
podlehla ji, buď jak buď,
pět mužů, dle světadílů,
ochutnává její díru.

Orgasmy jsou jak v pohádce,
pyje kloužou jemně, hladce.
Počet milenců už nehrá roli,
pulina pláče, slastně bolí.

Stojí na nádraží, dole teče,
chlapi zasouvají svoje meče,
už se odbavila nastokrát,
k smrti chce se ušoustat.

- POZOR, POZOR! Hlášení!
Hlavně pro vás, pro ženy:
Vlak z Brna nejede, stojí dál,
vaši milenci šli na fotbal!

To ozvalo se z tlampače
a ta nadržená zapláče:
- Ó, já nešťastná,
ó já kéž by,
radši byla bych jen na lesby!

:-)

napsal: SILENCIUS
(S laskavým svolením autora přetiskuji ze zdroje "http://solo-silencius.blogspot.cz". *santaFreud*)