Menu
Spokojeni?
Nejdřív strach... Co přijde? Kam jdeš? Pro co jsi jdeš? Bude to bolet? Hodně nebo málo? Vydržím to? Neřeknu stop? Jak asi vypadám? Na co myslíš? Líbí se ti to? Jsi vzrušený? Cítíš to, jak jsem vzrušená já?
...A potom velká obava, pocit úzkosti, když jsem nemohla dýchat, přesto je moje hlava v nesouladu s mým rozkrokem, když se hlava bojí, rozkrok teče, o co větší mám strach, o to víc jsem vzrušená... A dál? Pocit poníženosti, obrovský, první když mě osvítil blesk, běželo mě v hlavě" A to jsem jako jeho trofej"? Přesto zase ta palčivá sevřenost mého klína.. Další nápor přišel, když jsi rozsvítil a řekl něco o denním světle v lese, zase další ponížení, chodím si pro něj sama, nahrávám ti svojí otevřeností. svými touhami, svým chtíčem.. cítíš to, víš, že tě chci, že by mě stačilo deset vteřin tvých doteků a dostala bych se do extáze, ale o mojí extázi nejde.. ne dneska...ne teď...možná ne proto, že je tolik cítit.... Jsem zabalená ve folii, nemůžu se hýbat... kam odcházíš???? Jehly...jsem zpocená, mám se dívat na video, ale toužím dívat se na tebe, na to co dělají tvoje ruce, na to jak vypadáš při tom co děláš, jelikož vím, že musíš vypadat krásně.. po očku tě pozoruji, vím,že bych neměla, ale jak odolat? Píchá to.. zase ten strach a otázky.. kam až zajdeš??? Chtěla bych ti ukázat, že můžeš ještě dál, hlouběji a silněji, jenže jak? Mám se víc propnout?.... Bože kde je můj práh bolesti, když mě tu bolest působíš Ty? A co působí silněji?T en strach který se mě vlévá do žil nebo potřeba toho aby jsi byl spokojený?.. Je to tak propojené.... Otáčíš mě na postel, dotkneš se mě mezi nohama, přijde to jen mě, nebo je tam strašně mokro? Celé moje tělo křičí.. "strč mě ho tam", ale křičí moc nahlas, jenže jak ho mám ovládat? Nikdy jsem nemusela, vždy si bralo a dostávalo to co chtělo a nejednou je vydáno tobě, jen Ty rozhoduješ co bude a jak to bude... Vysvobodíš mě z folie, je mi zima a horko zároveň... vezmeš si důtky, jsi opatrný,skoro až jemný, nebo se mi to jen zdá? Je má roztouženost už tak silná, že nevnímám? Šviháš mě přes zadek, prso které vykukuje a přes záda..chtěla bych křičet - víc, ale nesmím, zase je to o tom, že Ty určuješ jak moc silné to bude, jak moc mě to má a nebo nemá bolet, ale ano přiznávám se bolelo to málo.. slyším zvuk důtek ve vzduchu, slyším kdy se vzdalují a kdy přibližují.. slyším tvůj dech...... Přestaneš mě bičovat, položíš se vedle mě, cítím tvou vůni, tvoje ruka začne plácat můj zadek... Konečně-síla, bolest štiplavost, pálení, kolikrát ještě budeš muset bouchnout abych se udělala? Jednou nebo dvakrát? Opět ale přestáváš, otáčíš mě, bereš si ho do ruky... má hlava-copak mě ho ani jednou nedáš? Ne nedáš, jak můžu mít tak troufalé myšlenky..děláš si to, dívám se, zase se stahuji, jsem na pokraji..kolik chybí k tomu abych se udělala bez toho aniž by se mě někdo dotkl mezi nohama?... Postříkáš mě, a já jsem zaplavená nejenom tebou ale i vztekem, vzdorem, lítostí a v neposlední řadě ponížením.. klepala jsem se jak ratlík, jak nadržená čuba, která se nedokáže ovládat.. cítím jak mě tečou slzy, nechci aby jsi je viděl ale nezabráním tomu.. pořád jsem ještě roztoužená, dotýkáš se mě, chceš mě hladit,j enže jediné na co já dokážu myslet, je to jak moc bych potřebovala odejít a udělat si to, řekneš, že jít můžu, a zamumláš ať myslím na tebe-jak kdyby se tady po tom dalo myslet na někoho jiného :-) Jenže jsem vážně tak slabá a tak pokořená? odejít od muže který mě způsobil tolik vzrušení a udělat si to na záchodě? Ne nejsem, nenechám se ovládnout touto touhou..když se to mělo stát, tak se to nestalo a já jsem silná.. vydržím to... Vrátím se k tobě, co přesně cítím?Lásku-pořád.. hněv-ano ale sama na sebe, už máš zavřené oči....pozoruji tě...chtěla bych znát tvojí poslední myšlenku před usnutím, stále se pořád trošku klepu, ale jsem rozhodnutá, protentokrát..už nikdy nedovolím sama sobě, aby jsi to vše tak snadno poznal, aby ze mě moje nadrženost stříkala na všechny strany tak moc silně, že jí musel cítit každý pes v okolí..možná,že o tohle ti šlo a možná taky ne...jsi ďábel a co vypadá nějak, může být úplně jinak..vím pouze to,že ti věřím, když už něco děláš vždy to má nějaký důvod, i když třeba přesně nemusím hned pochopit jaký.....