DEV...ELeferno

Nebo taky Open Air Ateliér, ročník (v tomto organizačním rámci) druhý. Místo, kde úspěšně proběhnul první ročník (a též předchozí běhy v režii Sluneční Tvrze) je v rekonstrukci - nikoli v důsledku úchylných hrátek - a podnikatelský záměr majitelů je s dalším využitím hotelu pro nekonvenční sexuální aktivity nepříliš kompatibilní. Letos proto bylo zvoleno místo na opačném konci republiky, v jednom z gabretských vojenských újezdů, vzdušnou čarou jen pár kilometrů od západní hranice míru a socialismu. Místo bylo zvoleno úžasné, v optimální míře pokrývající celé rozáhlé spektrum potřeb úcylných i vanilkových. Ono místo nabízí zajímavé spektrum ubytovacích služeb, takže na své si přišli jak milovníci skupinových až masových aktivit, tak i příznivci vřískání v soukromí.

Vzhledem k tomu, že má účast byla až do posledních chvil s velkým otazníkem, vyrazili jsme se Sluníčkem každý zvlášť, i když táhnout přes půl republiky dvě auta není dvakráte ekonomické řešení. Já jsem, poté, co jsem se seznámil s do posledních chvíle utajovanou lokací akce upřímně pobavil, neb akce byla dislokována do míst, v nichž jsem trávil část své ZVS spolu s věrným radiovozem a šílenými kolegy pod velením neméně šíleného majora Papeže při vývoji jistého armádního projektu. Sázka na dokonalou znalost terénu se o něco později ukázala býti neopatrnou, neb stará spojovací cesta ztratila za ty roky spoustu ze svých kvalit a asfalt z ní místy někdo ukradl. Přesto se mi cíle povedlo dosáhnout z velmi neočekávané strany, pod zpola udivenými, zpola vyděšenými pohledy místních aboriginálců.

Páteční odpoledne jsme v kempu sdíleli se zájezdem důchodců a skupinou potulných účetních, tančících podvojnou polku v chatkách blíže k jezeru. Personál byl o tom, čím se ve skutečnosti zabývá "občanské sdružení zletilých a svéprávných osob, sdružených za účelem provozování atypických sexuálních aktivit" informován a jak se zdá, zmíněná informace pronikla i k ubytovaným. Již první přijíždějící úchylové byli vítáni kradmými částečně zvídavými, částečně vyděšenými pohledy. Na obojku vedené Sluníčko pak u dvojice postarších dam kromě znechucených pohledů vyvolalo i polohlasně odsuzující verbální reakce. Výjimkou v tomto případě nebyl ani obsluhující personál - byť jeho očekávání orgií nebylo v pátek naplněno zcela beze zbytku.

Páteční večer proběhnul fakticky ve znamení výborné večeře, posezení na verandě náhradní hospody (původně plánovaný velký sál obsadili důchodci)a konzumace slušného piva. Podávána byla luxusní šumavská bramboračka s hříbky, neméně luxusní gulášovka, studený bufet a na doražení řízečky se šťouchanými brambory a cibulkou. Poklidný průběh večera byl narušen pouze pánem z řad důchodců, kterého postihla náhlá příhoda mozková - i přes rychlý Hafiho zásah pánova prognóza vypadala velmi zle. Velká část úchylstva se rozešla ještě před půlnocí, aby ale až do pozdních nočních hodin rušila noční klid vřískáním a dopady impaktních nástrojů.

Protože na sobotní odpoledne byl plánován program, dohodli jsme se s Wacem a Zviřátkem na krátkém výletě do míst, kde je podáváno kafe - tekutina, označovaná jako káva a podávaná k snídani se dal pít jen s krajní nechutí (čímž velmi kontrastovala se zbytkem jinak výborné snídaně). Po krátké úvaze zvítězil Krumlov, kde skupina čtyř úchylů (se subinkami v obojcích a Sluníčkem i na vodítku) budila zaslouženou pozornost. Pobavili fotografující Japonci, pár, přišedší k závěru, že jsme reklama na petshop či personál kavárny, postupně vycházející opřít se o dveře a snaživě nepozorovat ty dva podivné páry. Spravili jsme si chuť pressem a vyrazili (mírnou oklikou přes hřeben) zpět do centra dění a k obědu.
Na místo již mezitím dorazili prakticky všichni přihlášení, s výjimkou Layna, jemuž - dle zaslané SMS - přestala žrát Shellmiska a její srst ztratila lesk. K vidění tak byly, bez nároku na úplnost, konstanty staropoštovní úchylné scény v podobě Maxe s Bitchinkou, Liiny s Bracefanem, Satora, Protozoida, Grimma s Mount, Darksworda se Selene, Pana de Travois s Eliškou, Waca se Zviřátkem, Ňuf s Dittrichem i mladá krev v podobě Tymura s partnerkou, Stříhy s Bárou, Kappiho s Raelkou, Rhodaxe s Nerou, Řezníka s Masem či Leona se dvěma krásnými Slovenkami, jejichž nick mi unikl. Finální počet účastníků tak dosáhl šesti desítek antropomorfů a jednoho zoomorfního psa.

Těžiště odpoledního programu se nacházelo ve venkovní části, označované výstižně jako hříště. Organizační tým se tentokráte spolehnul na přirozenou hravost shromážděného úchylstva, takže z původně plánované přehršle akcí byly zrealizovány jen některé. Nedošlo například na čubčí minigolf, živé obrazy Stádo úchylů u lizu, Ukázka řeziva či Dáme Báru do jeslí. Zrealizovány byly naopak tradiční ponny disciplíny, byť pojetí parkuru některými dvojicemi bylo poměrně nekonvenční a parkur, skákaný zoomorfním psem by vyvolal zděšení i u sudích Asociace chovatelů antropomorfních koní. V rámci odpoledne proběhlo i několik vázání za účasti Leona a Stříhy, přičemž coby vehement posloužila stylově větev mocné borovice. Závěsu si užila Rael, Nera a leckteří další. Scéna olizování Raelky mnohým utkví vypálena do sítnice nadlouho.

S přibývajícím večerem začal hlad přesouvat úchyly na verandu hlavní budovy, kde již Vašek se Stříhovou pomocí grilovali maso a zeleninu. Nabídka věcí z grilu byla skutečně opulentní, od kuřecích prsou přes krkovici až po grilovanou kukuřici (!!). Večeři poněkud pokazila jenom invaze pětice antropomorfních místňáků ve stadiu počínající podnapilosti, pohoršující se nad tím, že je v jejich hospodě v rámci uzavřené společnosti nikdo neobslouží. Na konflikt sice nedošlo, někteří úchylové si ale raději přeparkovali auta na méně exponované místo. Noc slibovala býti chladnou, požravší úchylové proto raději vyhledali teplo uvnitř hlavní budovy. Toho tepla - ve spojení s v bohatých dávkách podávanou rašelinovicí bylo brzy dost natolik, aby úchylky začaly ukazovat kozy. S prezentací koz začala tradičně Zu a poměrně brzy se jí povedlo v tomto směru zprznit i novicku Elišku. Scéna vygradovala ve chvíli, kdy se za pomoci informací pane de Travois, Rhodaxovy kytary a nesladěného chóru, pějícícho Slavíky z Madridu podařilo dostat nebohou polonahou novicku na stůl.

Ačkoliv kufry zůstaly ležet v Zuzanině autě, zvrhnul se další průběh večera víceméně tradičně k jiskření domíků a ojiskřování subin. Pomocí Grimmova a Nenufeřina violet wandu si barevných jiskřiček užil postupně jeden celý stůl, přičemž se - za bohatého štengrování přihlížejících - podařilo udělat jak Neru, tak Elišku, bez ohledu na jejich protesty ve smyslu toho, že "před tolika lidma se udělat nedokážu". Oči valila i děvčata z obsluhujícícho personálu. Došlo i na na nějaké to placy plác přes kalhotky s medvídkem a večer se plynule nachýlil k druhé ranní. Po osmé zlikvidované rašelinovici jsme se proto se Sluníčkem přesunuli na pokoj, abychom v hale ještě shlédli kousek úžasné interakce Masa a Řezníka.

Nedělní dopoledne proběhlo ve znamení metabolizace zbytkového alkoholu, snídaně, oběda a postupného loučení - či spíše odlučování - odjíždějících úchylů. Splín z konce velevydařené akce umocňovalo i kazící se počasí a po odjezdu i sporadicky vznikající problémy na R4 - finální zácpa pod Cukrákem mne nakonec donutila projet Zbraslaví, abych kolem šesté dorazil domů. Akce jako taková se ovšem velmi vydařila - na jedno místo se podařilo dostat optimální a zejména kompatibilní mix mazáků, zdravého jádra a nováčků. K excesům prakticky nedošlo, zúčastnění se bavili spontánně a nápaditě. Nezbývá, nez poděkovat realizační skupině a velmi se těšit na další ročník.