Menu
Spokojeni?
Cesta úchylova je vroubena milníky, kterým říkám pomníčky pohřbených úchylných snů. Jejich geneze si je podobná, jak vejce vejci, liší se jen důvody, jména osob a lokalita, kde nový pomníček vyroste. Frýdlant, Vamberk, Jilemnice, Stará pošta, sklepní Břevnov, Bílá hora a nyní nově i Tvrz...
Na počátku je veliké realizační nadšení. Tlupy natěšených úchylů se stahují ze širokého okolí i blízkého příhraničí, nehledíc na vzdálenosti, náklady a parciální nedostatky a nepohodlí, které místo má. Formuje se akční a realizační jádro, schopné a ochotné vytvářet a táhnout program, paralelně obvykle vzniká podpůrná a technologicko-realizační skupina, beroucí na sebe lví podíl neviditelné a akčně zcela nezajímavé práce v zákulisí a supportu. Za pochodu se vytvářejí pravidla, která jsou v této chvíli ještě bezvýhradně respektována a paralelně k pravidlům psaným vznikají i pravidla nepsaná, jasná "starým mazákům" a zasvěcenecky vysvětlovaná nově příchozím. Proběhne několik akcí s masovou účastí a širokým ohlasem, následovaným mocnou rezonancí na tento ohlas ze strany nezúčastněných. A objeví se první problémy - jejich zdroj je pravidelně vně okruhu organizátorů a kmenových návštěvníků, v okruhu osob, které by to samé dělaly zcela jinak a lépe. Některé z nich dostanou příležitost zorganizovat si svou akci a s železnou pravděpodobností buď zcela pohoří, nebo zjistí, že to samé jde organizovat nejlépe tak, jak to dělali organizátoři předtím a zapojí se do realizační skupiny sami. Čerstvá krev s sebou pžináší i čerstvé nápady a spektrum pořádaných akcí se utěšeně rozrůstá.Druhé problémy přicházejí zevnitř. Kmenový kontingent se rozroste natolik, že přestává být řiditelný běžnými metodami. V jeho jádru se začínají formovat zájmová uskupení, vzikající někdy ad hoc, jindy zcela programově s cílem uchopení co největšího podílu na rozhodování. Zakladatelské jádro obvykle tento problém řeší formalizací vztahů a konstituováním rozličných rad, komisí či skupin, poskytujících tolik žádané privilegované postavení a důležitě znějící označení funkcí - skupina se granuluje. Běžné návštěvnictvo tento proces obvykle nevnímá, projekt běží, jako dobře namazané soukolí, akce se odehrávají jedna za druhou na běžícím pásu a z novinky se stává rutina.
A s rutinou přichází třetí sada problémů. Původně monolitní skupina lidí, spojených vidinou společného cíle a ochotných za účelem dosažení tohoto cíle sdružit úsilí, prostředky i nemálo času přešla přes granulační fázi do stadia boje o moc. Ten nabývá nejrůznějších podob a jeho spouštěcím mechanismem jsou obvykle problémy, přicházející zvenčí - vysoké náklady na provoz ve spojení s nízkou výtěžností na příjmové straně, nevhodně postavená nájemní smlouva, osobní ambice či zásah autorit, ležících mimo komunitu. Pod tlakem těchto okolností začíná docházet ke sporům o to, jak k vzniklým problémům přistupovat a jakými metodami je řešit. Projektu se v této fázi obvykle výrazně zhoršuje cash-flow, což s sebou vede lavinovité zhoršení poskytovaných služeb jak co do spektra, tak i co do kvality. To vyvolává další odliv méně zainteresovaných návštěvníků (přičemž již souběžně vzniká poptávka po alternativě projektu, těchto nedostatků prosté). Odstředivé tendence postupně ústí v odchod části klíčových hráčů a jejich náhradu osobami, nadanými sice potřebným potenciálem vedení, nicméně s projektem v detailech málo seznámené. Specifickým případem je pak situace, kdy na původním úprojektu začnou participovat struktury, pracující komerčně za podmínek, nezajišťujících ani prostou ekonomickou návratnost. Využíván je tak goodwill projektu, jeho infrastruktura a mnohdy i realizační a návštěvnický potenciál, nicméně výnos se rozplývá kdesi mimo. Projekt pozbývá ekonomického zázemí a z fáze stangace se propadá do fáze degradace, vedoucí prakticky nevyhnutelně k jeho zrušení.
Tvrz představovala ve své době veliký počin, zasluhující obdiv. Anet a Kahoferovi se podařilo přivést do povědomí mnoha stovek úchylů nevelký penzión na moravském pomezí, v místě bohy i lidmi vcelku opomíjeném a v tomto penziónu vytvořit příjemné prostředí, do kterého se ty stovky úchylů rády vracely. Rozsahem, spektrem a formátem pořádaných akcí nastavili laťku hodně vysoko - pokud je mi známo, akce podobného tématického rozsahu se dosud v komunitě nevyskytovaly (i přes obdivuhodný záběr Štvanic a Podrazů). Tvrzi sice hodně podráželo nohy nešikovné umístění, nicméně popularitě, snadno doložitelné řadami aut parkujících úchylů se těšila veliké. A přes turbulence posledních měsíců je stále mnoho lidí, kterým bude velmi, velmi chybět. Anet, Kahofere a ostatní, kteří jste Tvrz dělali, dík.