Menu
Spokojeni?
Úvahy podobného rázu obvykle začínám odkazy na doby, kdy ještě nafta běhala po přesličkových pláních za tichého šumění letu pterodaktylů či nostalgickými vzpomínkami na léta, kdy tráva byla zelenější a místo kouření se sušila na seno či otavu. Text, který ale máte před sebou aspiruje na víc, než lehkou elegantní úvahu nad dílčím a od života obvykle notně odtažitým tématem. Kdyby se jednalo o přípondělník, asi by byl nadepsán O rozežranosti.
BDSM komunita - jakkoliv je to pojem rozplizlý, veřejností i insidery neoblíbený a vysmívaný a povšechně nepopisný - dospěla. Během letošního roku překročila onu obtížně definovatelnou hranici, oddělující menšinu od mainstreamu a stala se součástí balíku dalších, pro veřejnost zcela nezábavných věcí stejně, jako svého času informace o tom, že Země není středem vesmíru, vůz bez koní, let na Měsíc či telefon v kapse, s jehož pomocí se lze na cokoliv zeptat centrálního mozku lidstva. O BDSM se točí filmy, běžící v kinech a na kabelových kanálech, běžící s minimální reakcí veřejnosti, reakcí stejnou, jaká doprovází články o úchylech, rozhovorech s úchyly a jaká bude pravděpodobně doprovázet i odhalení prvního pomníku úchyla v životní velikosti někde v prostoru Havlíčkových sadů. Homogenizační fáze utváření skupiny přešla plynule do fáze granulační a tomu odpovídá i současné dění-nedění, vyvolávající na první pohled obtížně pochopitelné turbulence.
Asi nejmarkantnější je drastický pokles úchylné aktivity na webu. Velké BDSM servery nikdy nestrádaly nadbytkem přispěvatelů, nicméně aktivita uživatelů se projevovala alespoň v rámci poskytovaných interaktivit, tedy fór, komentářového aparátu, chatů, diskusí a blogů. Aktivita se ve vysledovatelných vlnách přelévala na střídačku mezi servery úzce specializovanými a servery s globálnějším impaktem, podporována rovnoměrnou a stabilní aktivitou na diskusních serverech. Lopuší fóra (zejména ta o spankingu) a BDSM fóra NYXí skýtala svého času solidní záruku relevantních informací, mnohdy velmi svěžích nápadů a inspirací, nemluvě o informacích o aktuálním či plánovaném dění. V porovnání se stavem stávajícím je rozdíl patrný na první pohled - fóra tam, kde ještě bují nějaká aktivita zcela ovládla lokální uskupení, vyžívající se zejména v žabomyších válkách a sporech o tom, kdo je nejhorším roznašečem syfilitidy v českých zemích. Je pravdou, že velkou část publika a aktivit, pro něž fóra původně sloužila ovládnul Facebook, přesun aktivity a akcentu dění se ale nevyhnul ani velkým serverům. Staré, nové i staronové servery, včetně několika v době svého vzniku nadějně vypadajících projektů se potácejí v dlouhodobě neaktualizovaném či náhradními texty látaném stavu a v návaznosti na to strmě padající návštěvností. Nezabírají ani rádobyskandální, konfrontační či pseudoinvestigativní témata.
V protikladu k vyhasínající webové aktivitě stojí za zmínku reálný život. Z původně sporadických, dlouho před zahájením očekávaných a dlouho po skončení diskutovaných srazů se stala naprosto rutinní a běžná záležitost, zmiňovaná pouze v kruhu účastníků. Několik sad úchylných kalendářů sice ještě není schopno poskytnout zájemci program opravdu na každý den, co se ovšem víkendů týká, je menu natolik bohaté, že lze i vybírat. Nabídka obsahuje výběr akcí v několika rovinách - od nováčků přes širokospektrální akce po akce úzkých skupin zasvěcenců, od akcí povídacích po akce ryze akční, akce zaměřené lokálně i globálně, akce úzce tématické i obecně orientované. Zdá se, že potřeby úchylů jsou více a lépe saturovány reálem, nežli webovými aktivitami, které lze přes veškerá jejich pozitiva chápat jako náhražkové řešení.
Samostatným tématem k úvaze je role klubových prostor, kde není trend tak dobře patrný. Neoddiskutovalným faktem je skutečnost, že komunita se za poslední roky silně přeorientovala od akcí a prostorů, využívaných ad hoc ke stabilním a hlavně zařízeným místům, poskytujícím kromě potřebné infrastruktury i více či méně komplexní servis. Nad touto infrastrukturou pak velmi rychle vzniknulo i celé spektrum akcí, ať již jednorázových, s periodicitou či s aspirací na to, stát se tradičními a kultovními. I zde se ale dá vysledovat zajímavý aspekt - v gründnerských dobách vzali úchylové zavděk prakticky libovolnými prostorami, stoicky se přenášejíce přes integrované bydlení i s případnými dalšími osobami, zimu na pokojích či omezené zásoby teplé vody po první vysprchovavší se subině. Stoický přístup ale rychle vyvětral a dnešní úchyl již není tak ochoten jezdit za akčnem dál, než jen pár kilometrů a snášet při tom horší nepohodlí, než červený label na dveřích - přičemž i ten je doprovázen nespokojeným mrmláním a flejmy, hodnými lepšího cíle.
Výrazným tématem k diskusi je probíhající generační výměna opinion makerů. BDSM komunita devadesátých let minulého a desátých let tohoto století byla z velké části organizována a občas i řízena osobnostmi, které kromě přirozeného vůdčího talentu, nezbytné míry exhibicionismu a obvykle i zkušeností z dob, kdy úchylné aktivity byly ilegální. Kolem těchto osob pak vcelku přirozeně navznikala i jednotlivá kondenzační jádra uskupení, zastávajících zhruba stejný rámec hodnot a vytvářejících svoji malou lokální subkulturu. S tím, jak se česká scéna (v rámci malého českého dvorku) globalizovala došlo k jisté normalizaci - vzniknul nikde nenapsaný, ale relativně striktně prosazovaný kodex toho, co je v rámci BDSM vztahů (extrapolovaných i mimo hranice páru či skupiny) považováno za správné či akceptovatelné. Proces proběhnul (v porovnání se sousedními státy) neočekávaně hladkou formou, bez ostrakizací a halasného vyobcovávání nesouhlasících. V rámci homogenizační fáze se z těchto v centru skupin stojících osobností stali první tvůrci veřejného mínění (vztaženého, samozřejmě, ke komunitě), požívajícími kromě určité úcty i dalších benefitů (mnohdy, pravda, ryze virtuálních). Je vcelku pochopitelné, že počet zájemců o takto lukrativní roli rychle přesáhne počet volných pozic...
Sečteno a podtrženo - úchylové se rozežrali. Bez vnějšího nepřítele, nutícího ku sjednocení a povznesení se nad názorové rozpory máme dostatek času na vymýšlení žabomyších válek, osočování konkurenčních skupin a stěžování si na to, že všechny lepší subiny si rozebrali koryfejové :-) Z módy vyšlo ocenění toho, co kdo udělal, naopak v kursu je vykřikování o tom, jak by to mluvčí udělal lépe a co všechno je ještě špatně. Mám-li být upřímný, nelíbí se mi to.