Menu
Spokojeni?
Vždycky když vidím štíhlou holku s větším poprsím, ozve se ve mně dřív podezření než zájem. Nedávno jsem zabíjel čas čučením na automat na tyčinky MARS v jinak prázdné bruselské letištní čekárně, když taková dívka jak z reklamy vešla a usedla opodál. Vypadala na 20 a nezdálo se, že její ňadra dmoucí má na svědomí podprsenka půjčená od mladší sestry.
Asi profesionální deformace díky rokům stráveným mezi elektronickými součástkami. Nebo špatný výběr porna. Už ten silikon vidím všude. Na druhou stranu ta holka nebyla zmalovaná, oblečená spíš konzervativně... Než jsem stačil v úvaze pokročit dál, podívala se na mě. Zvědavé modré oči. Dlouhovlasá blondýna, Štíhlá a vyvinutá. Kýč. Uhnul jsem pohledem a po stodvacátétřetí toho odpoledne jsem si prohlédl automat MARS. Nic nového jsme neobjevil.
Zbývala mi víc než hodina a půl do odletu a letiště v Bruselu v souladu se všeobecným letištním spiknutím nenabízí žádnou levnou variantu k nudě.
Rezignovaně jsem začal dolovat z tašky notebook a mrkl stranou. Barbie se vrtěla na plastové sedačce v marné snaze usadit se pohodlně. Pod šedobéžovou halenkou se na chvíli vyrýsovala podprsenka. Přece jen push-upka? Ta holka měla radar anebo prostě ucítila můj pohled. Podívala se mi znovu do očí přesně v okamžiku, kdy jsem se ušklíbl svým vlastním myšlenkám. Úsměv mi ztuhl. Letmo prozkoumala své poprsí, asi aby zjistila, proč se šklebím na její pýchu. Soustředil jsem se na notebook a ryze pracovní myšlenky, dokud jsem si nevsugeroval, že se nečervenám. Pak jsem se, hlavně nenápadně, rozhlédl po prázdné čekárně. Intenzivně si mě nevšímala.
Hmm. Ještě pořád hodina a půl.
Zapnul jsem notebook, hodil natažené nohy na kufr na vozíku přede mnou, položil notebook na klín a čekal, až ten křáp naběhne. Periferně jsem zaregistroval, že moje sousedka provádí cosi zvláštního. Když se předtím přiloudala do čekárny, přitáhla si taky zavazadlový vozík s obřím kufrem a teď si frajersky hodila štíhlé nohy úplně nahoru. Trochu to neodhadla a div si v sedačce nemusela lehnout. To není dobrý nápad, když jste holka v sukni, dát si natažené nohy nahoru. Stáhla sukni do půlky stehen, otevřela časopis, stáhla sukni...Začalo mě to zajímat. Díval jsem se.
Letištní sedačky projektovali Heechee.No dobře, tak ale určitě někdo, kdo romány Frederika Pohla četl. Na té sedačce by nevydržel v klidu sedět ani kamenný Buddha.
Barbie se pohnula. Sukně také. Barbie dělala, že o tom neví. Že se dívám, věděla na tuty. Na to mám radar zase já.Když konečně nezvládla zírat pořád na stejnou stránku v časopise, měla nasupený výraz. Škubla sukní. Vozík jí podjel. Udržela se na kufru patami, ale oběma rukama se musela chytnout opěrek sedačky, aby nesklouzla na zem. Rychle jsem vstal a přišlápl kolečka jejího vozíku, aby nepopojel ještě o ten malý kousek, který dělil doslova vypjatou situaci od trapasu. Stál jsem přímo proti ní a zůstal jsem zírat. Paty zaháknuté za kufr byly kus od sebe. Za nimi napjatá opálená lýtka, napjatá opálená stehna, z vnitřní strany trochu světlejší. V kontrastu s opálením byly její bílé kalhotky zářivě bílé. A průsvitné tak, že jsem měl dojem, že je úplně vyholená. Donutil jsem se zvednout zrak. Byla rudá a zpod bouřkového obočí metala šedomodré blesky. A najednou oči zavřela.
Zašlápl jsem obě brzdy na kolečkách vozíku a nerozhodně vozík obešel. Držela oči pevně zavřené; ani se nehnula. Mno, ne že by s tím hnutím se měla nějak moc na výběr.Beze spěchu, mlčky, jsem se posadil hned vedle ní. Váhal jsem. Ale jsem od přírody nepoučitelně hravý. Natáhl jsem se přes ni a uchopil lem sukně. Zachvěla se, ale oči neotevřela. Tváře jí hořely. Zblízka hezky voněla. Vyhrnul jsem jí sukni jen o kousek. Pomalinku. Na zkoušku. Znovu se zachvěla, ale držela dál. Položil jsem jí dlaň na břicho a když neudělala nic, aby mě zastavila, posunul jsem ruku níž. Díval jsem se jí do obličeje, čekal až neudrží oči zavřené a pomaličku jsem jí přejel bříšky prstů po kalhotkách mezi nohama. A ještě párkrát. A stáhl jsem se. Chvilku to ještě vydržela než se na mě podívala. V očích měla údiv nad tím, co to vyvádí, zvědavost, vzrušení, stud, nejistotu a nedočkavost. A ještě něco. To NĚCO, co odlišuje subinky od těch ostatních. Jak to tak na mě všechno koukalo, demonstrativně jsem si zhluboka přičichl k těm prstům, kterými jsem ji předtím hladil. Usmál jsem se, zatímco ona vytřeštila oči. Ale ani necekla a nepohnula se. Olízl jsem si ukazováček. Sykavě se nadechla a hypnotizovaně sledovala nasliněný prst, jak jí líně proniká pod kalhotky. Pak už nesledovala, jak jsem jí zajel ukazováčkem do horké a úplně mokré kundy, protože znova pevně zavřela víčka, až se zamračila. Osahal jsem ji uvnitř a otíral jí mokré a olepené prsty kolem poštěváčku. Začala se potit a voněla! Ještě pořád visela patami na kufru na vozíku, zadkem na krajíčku sedátka a rukama se křečovitě držela opěrek sedačky, aby nespadla. Prudce dýchala. Pohnula reflexivně pánví proti mým prstům. Přitlačil jsem na poštěváček a mnul ho mezi prsty. Zavzdychala a vyrážela proti prstům, aby je měla zase v sobě. Přejel jsem jí nad poštěváčkem zlehka nehtem.Tiše zanaříkala, ale šla mně podbřiškem vstříc. Přitlačil jsem. Neuhnula. Roztáhl jsem jí ukazováčkem a prsteníčkem pysky od sebe a prostředníčkem jsem ji začal jemně škrábat přímo na poštěváčku. Roztřásla se. Najednou měla naspěch. Přirážela proti mně kundou tak prudce, až jsem měl strach, že ji zraním.Vklouzl jsem jí prsty dovnitř a třel ji kolem ústí močové trubice. Spolkla výkřik a kdybych se nelekl a neucukl, asi by se v příští chvíli udělala. Takhle se lekla taky a pohlédla na mě s němou otázkou. Usmál jsem se na ni, asi jako když konejšíte masochistku: "Neboj, bude to bolet." A blesklo mi hlavou, že kdybych si byl jistý, že rozumí anglicky, pochválil bych ji, jak hodnou píču má. Ale nechtěl jsem riskovat vyrušení. A nadržená Barbie nechtěla čekat. Vrhla na mě úžasně erotický pohled, namixovaný ze studu a špetky vyzývavosti, zaklonila se, opřela se lopatkami o sedátko a uvolněnou rukou si vjela do kalhotek. Těsně nad mými prsty se začala jemně a rychle dráždit.
Za jiných okolností bych jí to nedovolil a užil bych si ještě pěkných a dlouhých pár chvil s rozdělanou samičkou, která sama netuší, co všechno splní, aby si zasloužila orgasmus. Ale moje vnitřní hodiny se mě zrovna v té chvíli nepatřičně optaly, jestli hodlám Brusel opustit stopem.
A tak jsem ji nechal udělat se. Měla na krajíčku. Stačilo, abych jí vsunul prsty hlouběji a zatlačil proti poševní klenbě. Zaskučela přes semknuté rty, rozklepala se a ta její hodná kunda se na okamžik křečovitě sevřela. Zůstala chvilku v tranzu a zadržela dech. A pak se s hlasitým vydechnutím zhroutila. Jako hadrová panenka. Tak tak jsem ji stačil zachytit a podepřít.
Vydýchávala se a vypadala spokojeně unaveně. A velmi udiveně. Nejistě po mně zašilhala, jak jsem se k ní skláněla podpíral ji. Usmíval jsem se a nakazil jsem ji. Pustil jsem ji, ale jak jsem se narovnával, všimla si mé erekce. Rozzářila se a místo otázky mi věnovala šibalsky a nemravně tázavý pohled. Nevypadal vůbec unaveně. Ten pohled. Tady se prostě slušelo něco říct. Oplatil jsem jí upřený pohled do očí a řekl jsem: “Maybe next time.” V modré hloubce očí přeběhl stín zklamání, vzápětí vystřídaný nevysloveným přitakáním.
Uvolněně se usmívala a pozorovala mě, jak rychle balím notebook a věším si tašku
přes rameno. Mrkl jsem na ni. Když jsem odcházel, ještě pořád seděla na zemi a vypadala, že je jí to úplně, ale úplně jedno.
Půl hodiny do odletu!!
Fofrem jsem odevzdal kufr, předběhl pár lidí před kontrolou a mazal na gate. Tam mě čekalo laskavé oznámení o 45min. zpoždění.
Deset minut po původním termínu našeho letu ohlásila sousední gate boarding. A tak jsem ještě jednou viděl Barbie. Docela zblízka. Za skleněnou přepážkou, zrovna když předkládala pas a letenku ke kontrole. Nevšimla si mě, zato já si všiml velmi dobře, že měla český pas.Pak ji spolkl tubus. Díval jsem se, jak její letadlo pojíždí ke vzletové dráze a napadlo mě, že jsem vlastně vůbec nerozluštil to silikonové podezření!
Next time... maybe ;-)