Menu
Spokojeni?
Dobrý den, vážení čtenáři. Od provozovatele tohoto serveru a mého váženého přítele Torma se mi dostalo té cti, oslovit vás několika články. Ty budou věnovány převážně mému oboru, tedy lékařské elektronice a zejména pak elektrokardiografii. Dovolte mi nejprve pár slov o sobě - příští rok už budu pětačtyřicátník, pracuji v okresní nemocnici, jejíž název nechám s dovolením pro sebe. Jsem ženatý a mám syna, který se nyní chystá stát se též doktorem. S některými z vás jsme se s manželkou potkali u Torma, veřejná setkání s ohledem na svoji pozici v zaměstnání a politickou angažovanost navštěvovat k mé lítosti nemohu. Pokud by se mi podařilo to, že po seznámení s mými texty získáte přehled o základních pojmech a principech z oblasti elektrokardiografie a dokážete alespoň rámcově ohodnotit běžný kardiogram, budu považovat svoji misi za splněnou.
Jak jsem byl informován, rozjíždí Eleferno v rámci klubových aktivit projekt, zaměřený na toto téma a já bych považoval za čest pro sebe, pokud by se mi k jeho zdaru podařilo přispět i svým dílem. Velmi uvítám i vaše dotazy včetně těch, které by vám mohly připadat triviální či naivní. Jsem si vědom, že se nejedná o snadno uchopitelné téma a vaše otázky mi pomohou lépe směrovat či korigovat postup myšlenek výkladu. V dnešním textu se pokusím seznámit vás s obzorným výkladem tématu.
S přístroji, zaznamenávajícími elektrickou aktivitu srdce se velká většina z vás již setkala. U mužů po čtyřicítce a u osob s dědičkou kardiologickou zátěží je pravděpodobnost indikace elektrokardiologického vyšetření (EKG) výrazně vyšší. Vyšetření je využíváno i jako informativní u aktivních, zejména pak špičkových sportovců ve spojení s ergometrickými testy. Cílem vyšetření je zaznamenat pro pozdější nebo okamžitou diagnózu elektrickou aktivitu srdečního svalu, snímanou soupravou elektrod, jež jsou přiloženy na kůži. Tyto elektrody tvoří takzvané svody, přičemž podle požadované komplexity vyšetření jsou využity tři, šest nebo dvanáct těchto svodů. Vyšetření je zcela nebolestivé a neobtěžující, s typickou délkou několika málo minut včetně přípravy místa lokace elektrod. Během vyšetření nejsou zapotřebí žádná speciální farmaka či pomocné materiály, s možnou výjimkou elektrodové pasty či gelu.
K vyšetření jsou užívány přístroje, zvané obecně elektrokardiografy. Ty se, podle svého určení, dělí na ambulantní, určené pro práci v terénu, se silně zjednodušenou obsluhou, dále pak stacionární, určené pro instalaci v ordinacích a sálové, určené pro monitoring vitálních funkcí pacienta v průběhu operací. Speciílním případem jsou (kardio)monitory, instalované v centrech pooperační péče, anesteziologicko-resuscitačních odděleních a jednotkách intenzivní péče, zajišťující kromě monitoringu a automatického vyhodnocení srdeční činnosti i sledování a případný alarm v dalších fyziologických parametrech vitálních funcí (typicky obraz krevních plynů a metabolismu, respirace, krevní tlak a tomu podobné. Schématicky jsou elektrokardiografy precizní zesilovače (převážně diferenciální), vybavené komplexem filtrů pro odstínění a eliminaci nežádoucícho vnějšího rušení, automatickým rozpoznáním srdeční odezvy (QRS komplex) a ochranou před působením cizích elektrických nábojů (zejména při resuscitaci defibrilátory či u pacientů s implantovanými pacemakery). Podle způsobu pořizování záznamu dělíme EKG přístroje na přímozapisující (záznam se provádí na speciální milimetrový papír), záznamové (signál je sledován na obrazovce s možností uložení na záznamové médium) a nezapisující, tedy nevybavené možností uchování záznamu.
Výsledkem EKG vyšetření je sada křivek (v počtu od jedné do dvanácti), ukazujících obraz elektrické aktivity srdce v souladu s cílem vyšetření. Komplexní dvanáctisvodové EKG poskytuje diagnosticky plný obraz aktivity srdečních struktur ve dvou rovinách, jednodušší šesti- či čtyřsvodové EKG skýtá pouze informaci diagnostickou či ambulantně potřebnou. Záznamy jednotlivých svodů představují v naprosté většině onen filmaři milovaný pulsní průběh s významnými hroty komplexu depolarizace komor (ve filmech doprovázený výrazným pískáním indikace systoly). Vyhodnocením tvaru a časových parametrů křivek (a jejich kombinací v případě pokročilejší diagnostiky) pak je klinický lékař schopen učinit kvalifikovaný závěr o stavu srdečních struktur, jejich případných disfunkcích, poruchách a onemocněních. Kladu si za cíl podělit se o základy této dovednosti i s čtenáři Eleferna.
Poslední částí dnešního článku je stručné seznámení čtenáře s historií předmětu. Zejména elektronikům se možná bude zdát neuvěřitelné, že první pokusy o záznam srdeční aktivity se datují již do dvacátých let minulého století. Významnou zásluhu na nich má osobnost zakladatele moderní elektrokardiografie a nositele Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství roku 1924 Willema Einthovena. S ohledem na neexistenci použitelných zesilovačů je obdivuhodné, s jakým vybavením se mu podařilo uskutečnit použitelné sejmutí srdečních aktivit (obrázek přístroje i samotného vynálezce najdete v obrázkové galérii Eleferna). Za pozorost mimo jiné stojí dodnes občas používaný způsob snímání potenciálů z končetin v galvanickcých vanách. Nízká citlivost užívané techniky vedla k nutnosti úprav ve schématu snímání, která přivedla k dodnes užívanému postupu vytváření posílených (augmentovaných) svodů.
S rozvojem lampové a zejména pak tranzistorové techniky se z původně unikátního vybavení a obtížně dostupného vyšetření stala rutinní a běžná diagnostická metoda. Byl bych velmi potěšen, pokud by v její eleganci nalezli zalíbení i někteří z čtenářů tohoto serveru, o jejichž erudici i zaujetí pro věc jsem již měl tu čest se přesvědčit.
Při přípravě tohoto textu byly využity materiály nadace Wikimedia ve zpracování Petra Heřmana (aka Kychota). Tento text je dále šiřitelný pod licencí Creative Commons 3.0 unported.