Včerejší den byl zcela ve znamení chaotického popojíždění sem a tam. Oba ToDo listy - jak vanilkový, tak i úchylný - ve zcela nesmyslných kombinacích vyžadovaly kravaťákovu přítomnost (mnohdy i současnou) na různých, od sebe notně vzdálených místech republiky.
Při pokusu o optimalizaci nejprve silami kravaťákovými a po jeho neúspěchu i silami a zkušenostmi kravaťákovy top sekretářky se jako jediné řešení ukázalo dvojí naklonování kravaťákovo a trasa byla zoptimalizována s ohledem na vlastní (jen málokde shodné s penězodárcovými) kravaťákovy priority. I tak ovšem kravaťák ve stále ještě poloilegálně užívaném černém autě najel výrazně delší vzdálenost, než při cestách přes tři Saska, aby namísto zamýšlených tří věcí přepravil z místa na místo pouze sebe a v černém autě zabalený vzduch. Člunkování skončilo v pozdních večerních, spíše už nočních hodinách v kopcích nad oním hnízdem úchylů v Podkrkonoší. Kravaťák si vynesl ven na terasu křesílko a s výhledem na mizející červánky nad Ještědem, oběma Bezdězy a v dalším horizontu jen tušitelnou Milešovkou připil jamajským rumem malinkému kotěti jménem Barney na jeho dlouhou cestu přes duhový most. Další myšlenky už patřily antropomorfní kočce jménem Shanna s šikovnými tlapkami a přesným naladěním na kravaťákovu mysl.
Půlmetrákový EKG monitor a sekačka, zabírající něco přes kubík prostoru se do černého auta současně nevejdou, takže převoz vzduchu hrozí pokračováním i dnes. Dole za Vrchlabím vylézá zpoza Černé hory slunce.
