Menu
Spokojeni?
Byla jsem na procházce lesem. Vlahý letní večer mě konejšil, voněly houby a já jsem dostala chuť na milování. Chvilku jsem se zasnila a najednou jsem měla pocit jako by mě někdo sledoval. Jen takové tušení, potvrzené občasným zapraskáním větvičky. Může to být zvěř, i když divokého kance bych potkala nerada. Slunce se pomalu chystalo spát a já jsem zjistila, že vlastně neznám cestu domů.
Bloudila jsem a začala jsem se trochu bát. Mobil neměl signál, co budu dělat, až se setmí? Začalo se šeřit, pomyslela jsem na to, jak v noci v lese přenocuji, alespoň nějaký krmelec, kdyby se našel. K chalupě jsem to neměla moc daleko, možná pár kilometrů, ale nebyla jsem si jistá, jestli nejdu opačným směrem. Z vyprávění místních jsem věděla, že lesy jsou tu hluboké a nebezpečné. Kdybych, já husa hloupá, dávala lepší pozor ve škole, abych uměla alespoň určit světové strany. Pokusila jsem se uhádnout, na jakou stranu na chatě zapadá slunce, neměla bych jít opačným směrem?
Z úvah mě vyrušilo další zapraskání někde za mnou. Tentokrát blíže a silněji. A pak další! Kradmo jsem se ohlédla, ale bála jsem se toho, co bych tam mohla spatřit. Pak stín, jako by nějaký tvor přeskočil z křovin do úkrytu za stromem. Vyděsilo mě to. Dala jsem se opatrně do běhu. Praskání za mnou zesílilo a já už věděla, že mě něco sleduje. Zrychlila jsem běh a za chvíli už pádila úprkem, co mi síly stačily. Byla už skoro tma. Pak jsem zakopla a tvrdě dopadla na zem, bolest mi projela kotníkem. Když jsem se vydýchala, slyším ticho. Utekla jsem! A pak – nějaké tělo se skokem vymrštilo ze skaliny opodál a dopadlo na mě, plnou vahou. Popadla mě hrůza a chvilku jsem strnula v šoku. Vše probíhalo rychle, když jsem zjistila, že je to člověk – muž, bylo už pozdě. Lámal mi ruce dozadu, silou mě vyzvedl do vzduchu a otočil na břicho. Vázal mi zkroucené ruce za zády, omotal je nějakým provazem a pak, až mi vyhrkly slzy do tváře, pevně utáhl.
Celá situace mě tak vyděsila, že jsem se neodvážila ani hlesnout. Tušila jsem, že kdybych křičela, dokázal by mě umlčet a zřejmě surově. Byla z něho cítit divoká, zvířecí síla, brutalita a rozhodnost. Když ze mě začal rvát šaty pochopila jsem, že znásilnění se nevyhnu. Rozerval mi sukni a tričko, jedním mocným škubnutím přerval podprsenku a pak mě surově uchopil za kundičku a prudkým pohybem, jako by mi je chtěl servat i s ní, mi serval kalhotky. Zmohla jsem se na pouhé vzlyky, dýchala jsem přerušovaně a ztěžka, jak mě mačkal k zemi. Ale s hrůzou jsem pocítila, že jsem dole vlhká. Celá situace, i když jsem měla strach z nejhoršího, mě vzrušila a já cítila, jak mi bradavky tvrdnou a kunda se mi nalévá krví. To mě možná zachránilo. Když do mě vniknul, tvrdě, rychle a brutálně, myslela jsem, že je po mě. Byl tak obrovský a tak tvrdý. Zavrčel jako zvíře. Jednou rukou mě chytil zespoda v podbřišku, prsty druhé se zaryly do mého zadečku. Takhle, bez možnosti pohybu, si mě začal brát, tvrdě, krutě, bolestivě. Funěl a zrychloval pohyby, pronikal stále hlouběji. Moje jediná „obrana“ byla moje kunda, která už tekla, šťávu jsem měla na ochlupení a začala mi stékat po stehnech. Mohlo to trvat snad jen minutu, ale najednou to na mě přišlo a já ho v křeči sevřela poševními svaly. Teď už jsem křičela. Zatmívalo se mi před očima a málem jsem ztratila vědomí, když jsem ucítila jak i ten jeho zvířecí pyj ve mně nabobtnal, zmohutněl a začal se třást. Ještě dva brutální přírazy a on začal chroptět a řvát – nebyl to lidský řev, ale spíše řev raněného zvířete. Ještě silněji mě sevřel ve svých obrovských tlapách až jsem myslela že mě roztrhá. Orgasmus trval možná celou minutu, možná dvě, cítila jsem prudké stahy jeho údu a semeno pod tlakem začalo vystříkávat ven a potřísnilo mi celé vnitřní strany stehen. Pak to ustalo.
Prudce jsme oddychovali. Nevěděla jsem, co se to se mnou děje, ale nebylo moc času na přemýšlení. Jeho pyj neměknul a on za chvíli zase, tentokrát pomaleji, začal přirážet. Bože, tohle nemůžu přežít. Začal být brutálnější, pustil sevření mojí zmučené prdelky a hrábnul mi do vlasů. Zkroutila jsem se pod silou jeho paže. Už jsem neklečela. Surově mě nadzvedl a přirážel si celé moje tělo na ten jeho obří kyj, jako bych nic nevážila. Mrdal mě tak surově, až mi tekly slzy proudem a myslela jsem si, že je to moje poslední hodina. Za chvíli jsem cítila opět škubání jeho penisu a na mě to přišlo také – snad ještě silněji. Teď už nepřestával. Zůstával ve mně, tvrdý a silný a narážel si mě, až mi jeho těžké koule pleskaly o prdelku.
Ztratila jsem pojem o čase. Čas přestal existovat. Celá moje bytost se soustředila do mé pánve a jen občas mě vyrušily jeho drápy, kterými drásal moje záda, boky, hýždě., stehna a ňadra. Nevím kolikrát se do mě vysemenil a nevím kolikrát jsem byla já. Bylo to nekonečné, bestiální. Pomalu jsem cítila, jak ztrácím vědomí. Už jsem byla jen kus masa, který se vlní pod údery řezníkovy palice. Podvolila jsem se – úplně. Přestala jsem bojovat. Pak jsem ztratila vědomí….
Když jsem se probrala, bylo už ráno. Chvíli jsem nevěděla, co se stalo, a pak, jak se mé oči pomalu otvíraly a mozek začínal fungovat, mi začalo prudce bušit srdce. Jsem živá, ruce mám volné, tělo mě sice bolí, ale není to nic ve srovnání s bolestí podbřišku a pocitem, který ve mně zůstal a zůstane navždy. Bože, ty jediný můžeš vědět, že i když jsem po tom vždy toužila, realita je vždy jiná. Co tomu řekne můj Pán?
Zjišťuji, že sem zabalená v nějaké kožešině. Pomalu se obracím a strnu! Vedle mě, s lehkým úsměvem na tváři, sedí můj Pán! V tu chvíli mi všechno došlo. Ano – byl to on! Stopoval mě v lese, naháněl mi strach a pak se mě zmocnil, jako zvíře. Znal mě a věděl, po čem, ve skrytu své nebohé dušičky, toužím. A měl odvahu mě tam dovést. A měl sílu mě zase přivést zpět.
Přivinula jsem se k němu, trochu jsem sykla bolestí a on mě objal. Vzal mě, zabalenou do kožešiny, do náručí a vydal se se mnou k domovu. Vím, že až mě uloží do postele, bude se o mě starat, nechá mě odpočinout a bude ošetřovat mé rány a bude mě konejšit. A já ho budu nadosmrti milovat!.