Menu
Spokojeni?
"U všech mořských potvor, ten mys obeplujeme, i kdyby to mělo trvat do soudného dne", prohlásil svého času čacký kapitán Van der Decken, aniž by tušil, že jeho větička je větou prorockou. Jméno jeho lodi se nezachovalo, ale bludný Holanďan se s ní nyní plaví dole kolem jižní Afriky a s netrpělivosti očekává soudný den. Jedna softovější legenda, pravda, povoluje kapitánovi jedenkrát za sedm let přistát a během jediné noci se pokusit najít dívku, která z něj - blíže neurčeným postupem - kletbu sejme, nicméně dle dochovaných pověstí a slov očividců je jeho snaha zatím neúspěšná.
Kravaťákova loď ze skla, betonu, oceli a snů již nepluje nikam. Naopak, již více než měsíc nabírá vodu několika obřími děrami pod čarou ponoru. Ty díry tam umístila - jakkoliv to je smutné - přátelská palba a nešlo o žádné collateral damages, ale o dobře cílenou a odborně korigovanou palbu z těžkých zbraní mocné ráže. Posádka se na člunech evakuovala již koncem minulého měsíce a v prázdných prostorách lodě spolu s kravaťákem (v nezáviděníhodné situaci lodního hasiče) zůstali jen ve službě se střídající hasiči opravdoví a dvojice alternujících securiťáků. Kravaťákovo černé auto se osaměle krčí na svém vyhrazeném stání na obřím parkovišti před lodí a společnost mu dělá jenom flotila Transporterů, Multivanů a Caravell, využívaná v lepších časech kravaťákovými spolupracovníky.
Richard Wagner s legendou zacházel poměrně volně - z jižní polokoule její děj přenesl na polokouli severní, do míst, ne tak vzdálených od místa, kde kravaťák čeká na svoji Sentu. V prázdné kravaťákově lodi se trojice Wagnerových leitmotivů rozléhá naprosto úžasně.