Penězodárcovy reakce na vývoj projektu, za jehož část mezi Magdeburgem, Chabarovskem, Alma-Atou a severním pólem kravaťák odpovídá by se asi nejlépe daly přirovnat ke stavu po neúspěšném zvěrokleštičově zákroku mírně zmateného a hodně nasraného býka. Změny rozhodnutí, probíhající s periodicitou hodin či dokonce minut a měnící jejich stav na přesně opačný už namíchly dobrou polovinu kravaťákova top teamu, o kravaťákovi samotném nemluvě. O produktivitě práce se nedá mluvit, proto bylo pondělí ihned po útvarové poradě vyhlášeno dnem pracovního bordelu. Kolegyňka Evelýna byla vyslána do blízkého lahůdkářství pro místní variantu chlebíčků. Osvědčená pizzerie dodala teplé krmení a protože celé skupině, do níž se brzy zapojili i kolegové odpovídající za druhou a třetí půlku světa byla velká zasedačka malá, došlo k obsazení auly, tedy prostoru, procházejícího lodí od přízemí po střechu. Požadavek části přítomných na hudbu byl nejprve neúspěšně řešen postupně iPodem, notebookem s bedničkami a prezentačním projektorem, finální řešení nakonec poskytlo kravaťákovo černé auto. Komusi ze spřátelené skupiny se podařilo ukecat službu konajícího hasiče o klíče a odblokování technického vchodu a černé auto se spuštěnými okénky, zaparkované v lodi hned vedle fontánky poskytlo dostatečný akustický výkon pro ozvučení. Pravda, Verdiho Dies Irae byl jako hudební doprovod žranice zavržen hned zkraje, zvítězil geekovský mix šedesátých a sedmdesátých let. Chyběly už jen ty dívenky v minišatečkách a batikovaných sukních.
Přítrž Woodstocku učinil až příjezd securiťáků z centrály, kterým mejdan na obrazovkách zjevně kazil náladu i morálku.
