Menu
Spokojeni?
Usedni pohodlně, čtenáři, a ponoř se do líčení událostí nedávno proběhlých. Dne 15. tohoto měsíce července, léta páně dvoutisícího mise serveru bdsm.cz v ratejně ohromné, Bourák zvané, pokusila jest se vykonati skutek záslužný, charakteru misijního, na šíření osvěty mezi temným lidem založený. I rozhodl veliký Rider, hlava a správce serveru toho, za účastenství mnohých dalších, menších osob, počin veliký učiniti a lidu tomu temnému, diskopříznivci zvanému, mnohé taje rituálu b/d, s/m před oči jejich předvésti a ve skutek vtěliti. Za účelem tím sezval do ratejny zmíněné mnohé osoby, za mrzký peníz rituál co řemeslo provozující, i jiné, činící tak pro potěchu sobě i jiným. Mnohé předměty mrzké, k rituálu sloužící, v ratejně jmenované shromáždil a též vyobrazení rozličná osob trpících po stěnách tamních rozvěsil a cestou lidu prostému nepochopitelnou, za účastenství přemnohých elektronů a přístrojů podivných, tato vyobrazení i v podobě obrázků pomíjivých na plátna bílá, na zdech umístěná vrhal. V průčelí ratejny oné pak dal vybudovat oltář přepodivný, s křížem ondřejským, onému oltáři vévodícím, s mnoha lojovicemi velikými, kol rozmístěnými.
V hodině osmé večerní dostavil se autor těchto řádek do ratejny zmíněné a užasnul podivem velikým, patře na Kerbera, růstu nízkého, leč plecitého, hlavy kulaté, bez přítomnosti krku na plecích usazené, an glejty papírové cejchem barevným u dveří opatřuje. Po překonání překážky zmíněné vešel pisatel v doprovodu Myshi do prostor ohromných ratejny jmenované, troskami samohybů rozličných zkrášlené a vlastními zraky popatřil na ony divy, činiteli Riderem a Hervertem do té doby stvořené. V jistém zmatku, kol panujícím vévodilo zařízení pekelné, počítač zvané, s démonem Časová osa pojmenovaným. I démon onen, jméno jehož nahlas proneseno bylo, zjevil se nezamedlitelně. I usednul autor těchto řádek spolu s dalšími za stolek nevelký a vyslechnul řeči mnohé, událostem nastávajícím věnované. Šenkýřka lepá, položiv na stůl nápoje povzbudivé, na glejt zmíněný, Kerberem ocejchovaný muří nohy jakési učinila a autor obrátil své zraky na lid dosud nemnohý, ratejnu pomalu plnící. I shledal autor, že lid ten jest druhu dvojího.
Druh první, převážně černě oděný, v hávu důstojném, pokrojů splývavých opatřen ve své většině jest atributy podivnými, k týrání osob určenými. Atributy tyto, z kůže či kovu zhotovené rukama zjevně umělýma, jinými příslušníky stejného druhu horlivě posuzovány byly, ba i na obětech nešťastným poměřovány či prubovány byly. Představitelé druhu prvého shlukli se po straně východní ratejny převeliké, kde mnohé řeči vedly o piklech svých, lidu prostému nepochopitelných. Mezi osobami zúčastněnými jmenovati jest zvláští odrůdu, redakce zvaná, zastoupenou hlavními zvrhlíky, oddíly „sekce" zvané představující. I dostavili se tak, pikle kujíce, Rider, Tom, Harius, autor těchto řádek a mnoho dalších osob, skutkem ohavným, autorství zvaným, poskvrněných a dalších, činem oním odpudivým dosud nedotčených, jejichž jména uváděti není pro jejich hojný počet možné.
Druh lidu v pořadí druhý představen byl osobami stáří veskrze nevelikého, v odění barvy bílé či pestré, v osvětlení ďábelském, světla nevydávajím leč předměty bílé rozsvětlujím nápadně světlem nepozemsky světélkujícím. Osoby tyto zrakem mnohdy nechápavým hleděly na vyobrazení, ratejnu onu přičiněním činitelů zkrášlujících. Zaznamenáníhodno jest, že mnohé z těchto osob zjevně nedosáhly stáří, glejtem i kodexy určeného k shlédnutí skutků, na vyobrazeních činěných. Tomu jest pak přisuzovati onen výraz telecí, na tvářích mnohých z nich se zjevivší či stav myslí jejich, s kómatem hraničících, s jakým zraky své upíraly na plátna bílá, kam zobrazovány byly obrázky pohyblivé osob, v rituálech zvláštních ubližujících sobě navzájem.
Úderem hodiny desáté večerní osoba podivná, DJ mezi zasvěcenci nazývaná, usedla do kazatelny svébytné a pohybem ruky způsobila tak, že hluk mohutný jakoukoliv rozpravu nemožnou učinil. I jali se představitelé druhu druhého pod tento hluk křepčiti a svíjeti, až obraz výsledný vyobrazení mistra Hieronyma Bosche připomínati počal, zejména v osvětlení rudém a žlutém, ďábelskými záblesky světla bílého protínaném. Obraz ten přečasto mizel jest v kouři, z podlahy za doprovodu syčení hadího vystupujícím. Svíjení osob na plátnech bílých zobrazených i před pódiem v křecích zvláštních křepčících poskytlo autoru těchto řádek nemálo tezí k přemýšlení. Osoba za kazatelnou poté hlasem artikulace prostým pronesla několik kabalistických vět, z nichž zvláště zaznamenáníhodna jsou zaklínadla SMS PÁÁÁRTY či WÉWÉWÉWÉBÉÉDÉESEMCÉÉÉZET.
Nedlouho před tím, než udeřila hodina jedenáctá večerní, odložila jest Mysh odění své občanské a předstoupila před zraky lidu shromážděného v postroji novém, z kůže Xdomem zhotoveném. I ocenili jest členové kultu odění toto i nositelku jeho. V zástupcích skupiny druhé vyvolala pak změna tato zmatení převeliké, zejména poté, kdy Mysh, vedená na vodítku Paní urostlou prošla sálem co květinářka, rozdávající kopřivy z kytice, přitisknuté ke kypré hrudi. (poznámka editora - Myshi, já vím, že jsi ji měla na předloktí, ale do obrazu i melodiky věty patří kyprá hruď) Očima vytřeštěnýma sledovali obraz ten nevídaný nejen mužového všeho věku, od holobrádků neochmýřených až po brady stříbrem prokvetlé, ale i ženštiny a panny, pravděpodobně dosud v ženy neproměněné, do jejichž myslí zjevně zaset byl zmatek přehluboký. Přemnozí odervali zrak svůj od pláten projekčních, aby divu onomu neobvyklému pozornost svoji veškerou věnovali. I muž zjevu zchátralého, šedin na skráních i vousu neupravených, sálem s přístrojem prapodivným na rameni bloudící přispěchal, aby událost neslýchanou do přístroje zachytil. Na margo muže řečeného podotknuto budiž, že svým přístrojem přemnohé pohoršení mezi příznivci budil, až Maximus slovy příkrými skutky jeho do rusla skutků přijatelných odkázal a činy jeho obecně umravnil.
V hodině půlnoční démon Časové osy započal své zhoubné dílo, za vydatného přispění nečistých sil Časového skluzu a Banality, buďtež jejich jména veřejně prokleta. Již dříve ohlašovatelem veřejně vybubnovaný rozvrh vepsí poslán byl a vystoupení veřejné příznivců kultu neustále oddalováno býti počalo ve prospěch křepčení nepochopitelného, v tlupách i párech provozovaného. Kouř ohavný, z podlahy se linoucí, záhrobně syrový, pak pramálo dýchatelný vzduch ratejny oné učinil kryptě podobným. Přemnozí zástupci druhu pestře oděného, dýmu bylin podivných vdechnuvší či nápojů omamných přepivší potáceli jest se sálem, výkřiky neartikulované pronášeje hlasy, lidským nepodobnými. Pobavení autora těchto řádek vyvolalo chování stádečka tanečnic potrhlých, panenkám hadrovým stěží odrostlých, jež, křepčíc před pódiem, úprkem zmizely pokaždé, kdy za přístroji podivnými vztyčila se temná Riderova figura. Za mručení nespokojeného příznivců kultu tak uplynula doba popůlnoční.
Po hodině prvé spůlnoci konečně pacholci (poznámka editora - lidi, neurazte se, to je terminus technicus, pacholek, či správně spomocník je pravou rukou vykonavatele, ale spomocník se mi nehodí, dvě slova předtím je krásný anachronismus spůlnoci) jali se vykonávat přípravu k očekávanému vystoupení. Patře na to, mnohý lid počal se stahovat k pódiu, výhled ostatním zcela zakryv. I mnozí vystoupili jest na židle, stoly a jiné předměty zvýšené, vytvořivše tak obraz, římský amfiteátr připomínající, s arénou prostorem před pódiem vytvořeným. I rozžehnuty byly lojovice vysoké, rozhrnuta opona šarlatová a za doprovodu hluku a hudby zvláštních a osvětlení šarlatového vyvedeny byly oběti do arény zmíněné. Krom obětí vtrhli do arény i vykonavatelky řemeslné a muž již výše jmenovaný, s přístrojem podivným na rameni. Obrázky z přístroje tohoto kouzlem velikým přenášeny měly být na plátna bílá by i vzadu stojící dění shlédnouti mohli, leč účinek kouzla onoho zcela ničemným učinilo osvětlení šarlatové. Muž sám pak pobíháním zmateným, pravidlům cechu svého i fachmanství jakémukoliv na hony vzdáleným způsobil, že přemnozí z vystoupení celého pouze hřbet jeho, ke své nespokojenosti ohromné, shlédnouti mohli. Taktéž muž druhý, s přístrojem menším, k oku přiloženým v činění odpudivém a pohoršení budícím zdatně mu napomáhal. Mezitím vykonavatelky řemeslné přemnohá utrpení předstíraná svým obětem působily, kteréžto konání u přívrženců kultu přemnohé kritické poznámky způsobovalo. I lid prostý, kultem nedotčený konání jejich plně nechápal. Někteří jako na spektáklu divadelním aplaudovali, mnozí jiní vedli sobě, jak na klání rytířském, pískotem a povzbudivými výkříky hýříce, jiní, pohlaví převážně ženského zděšeně okolí arény opouštěli. Nečisté síly Banality a Markýrování plně se projevily v čísle finálním, kdy oběť Erika zmrskána býti měla citelně, by pruhy podlité na těle svém pocítila. Však již po ráně sedmé, vedené rukou zkušenou exekuce přerušena byla, čímž celé vystoupení jakýsi konec vzalo. Mnozí, zběhlí v umění mrskačském převelice se divili, proč oběť ke kříži ondřejskému upoutána nebyla a proč jako opora rukou jejích poskytnut byl jediný řetěz.
I zželelo se autoru těchto řádek času svého, stejně jako přemnohým a zatoužili opustit ratejnu onu nehostinnou, leč bylo jim předlouhou frontu na složení peníze mrzkého vystáti, by je Kerbeři kulohlaví na svěží vzduch vypustili. Děva odkvetlá, tvarů povadlých, v kukani jakési dřepící zoufalým úsilím na tišleti přemnohými knoflíky posetém kouzla podivná přepomale konala, kterážto kouzla lístky potištěné ze škvíry vysouvala. Dav osob, prostory ty nehostinné opustit prahnoucí oblažovali opileckým řevem dva chlapi z lidu sprostého, tupě se potácející a odrhovačky blábolící.