DEV...ELeferno

tady se pracuje. Kurva, fakt těžce se tu pracuje. Ale už to mám skoro hotový.Lz.

Stojím na Loganu, schovaná za sloupem a pozoruju frmol na příletech. Delta z Denveru bliká zeleně a podle množství Coloraďanů v hale usuzuju, že už je odbavená. Torma nevidím. Vlastně ano, teď se vysoukal zpoza Sixtovy přepážky a zastavil se u zábradlíčka. No tě bůh... On v tom Novém Mexiku snad vykoupil krám se suvenýry. Kostkovaná košile s rozhalenkou, ošoupané lewisky, na krku kostkovaný šátek a světe zboř se, stetson na šňůrce, hozený dozadu na záda. Marlboro Man... Jen ty špičaté jezdecké boty s ostruhami mu chybí, a cigáro. A víc lesku v očích. Vypadá unaveně a hodně zešedivěl. Očima skenuje halu a vypadá čím dál tím víc zklamaněji. Sundává si brýle, mne si oči a pucuje si brýle kapesníkem. Nakonec rezignovaně zvedá kufr, kouká se na hodinky a tahá ze zadní kapsy příšerně ožvýkané pouzdro na letenku. Listuje v letence a něco si porovnává s diářem.  Nakonec se s nahrbenými zády se vydává k přepážce AA. Nadávám si, jaká jsem kráva a tiše utíkám za ním.
Otáčí se, když mi zbývá posledních pět kroků. Nikdy se mi nepovedlo přiblížit se k němu nepozorovaně. V očich se mu rozsvěcí jiskříčky.  Nekoukám na důstojnost paní primářky a skáču mu rybičkou kolem krku, automaticky doufám, že mi neuhne a chytne mne. Reakce má pořád střelhbité a moje kila navíc ho taky nejsou schopná srazit z nohou. Drží mne jednou rukou a jak se otáčí kolem své osy, málem kufrem sráží pracovníka letištní ostrahy, kterému se zjevně naše interakce nelíbí. Torm se na něj přátelsky šklebí a k dovršení všeho pronáší s šíleným jižanským přízvukem "sorry, old man". Irčan zděšeně prchá. Chytám Torma za ruku a táhnu ho k autu.

Doma je nachlazeno od klimatizace, ale sluníčko pere oknem přímo na stůl a Torm se před ním schovává do proužku stínu od závěsu a mžourá očima. Voní prachem a k  té kovbojské imidži mu už fakt chybí jen kůň a cigareta. Upíjí pivo a já vidím, jak se mu oči klíží. Zvedám se. "Hele, já ti píchnu nějaké vitamíny, jo? Nebo si chceš schrupnout?" Šklebí se a omotává si paži tím šíleným šátkem. Podávám mu škrtidlo a jodosept a zatímco natahuju do pravazky glukózu s bcpp komplexem, pozoruju, jak si zručně připravuje předloktí na jehlu. Automaticky registruju, že cévy má ok, jak co do vpichů, tak co do struktury,  varixy žádné. Napichuju ulnárku a když jehlu vyndávám, ze vpichu se vyroní pár kapek docela jasně červené krve jako kuličky brusinek. Nedá mi to a lížu si. "Chytneš deprese", šeptá mi do ucha. "Padej do koupelny, Barney, takhle s tebou do postele nevlezu", odpovídám a zatímco se rochní ve sprše, koukám mu do futrálu s hygienou. No jo, atorvastatin a perindopril, nemládneš mi chlapče, nemládneš. Ale antidepresiva žádná, vlastně žádné další léky, kromě cestovního carbosorbu a endiaronu - no, na to, že mu bude padesát jsou dvoje prášky hodně pod normou.
Zalézá ke mně do postele a stejně pořád voní prachem, promíchaným s kolínskou, kterou nejsem schopná identifikovat. Očenichávám ho zblízka a pak strkám hlavu pod deku. A je mi jasné, že tohle potřeba rozhodně nebude, takže si vylézám na koníčka a svět se mi pro pár nejbližších minut rozplývá v mžitcích před očima a neslyšitelném hlubokém vrnění, modulovaném  théta rytmem a basovou linkou Ride To Agadir. Pak mi před očima vybuchne duha a v klíně barevný ohňostroj. Hlavu mám opřenu o pelest, vlastně mezi pelestí a mým čelem je Tormova dlaň. Šilhám po ní a přemýšlím, jak se tam dostala. "Bál jsem se, že si rozrazíš lebku", říká tiše. Je mi fajn, jen tak zkusmo se vrtím a cítím, že Tormovi tohle rychločíslo zjevně nestačilo. Zkouším se zavrtět víc. "Hele, Renče, cos mi to píchla? To byl yohimbin?" Kouká na mne nevinnýma očima a já - naprosto neočekávaně - cítím bolest v bradavce, až se kolem něj svírám. Když se tam kouknu, má ruku už zase položenou na mém stehně, jak mne stihnul štípnout, netuším. Pokládám si jeho dlaně na prsa a svět zase mizí za vířícími koly.
Sluníčko za oknem se přestěhovalo do obýváku a klimatizace se vypnula. V tom okamžiku se Torm probudil, jeho oči nastřeženě přejely po okolí a ruka sebou cukla pod polštář.  Pak se mu pohled zklidnil, Torm se otočil na záda a přitáhnul si moji hlavu na rameno.
"Mám chuť tu letenku přebookovat."
"Přebookuj."
"Už je pozdě, letím s Lufthansou," rovná si pod hlavou polštář, chvíli se nepokojeně kroutí a pak odněkud zpod sebe vytahuje moje krajkové kalhotky a věší je přes pelest.
"Budu mát na zadech vzorek." 
"Ukaž se"
Otáčí se. "No jo,máš. Nehnul ses celé dvě hodiny. Jak mrtvola. A víš, že už tolik nechrápeš?"
"Byl jsem utahaný".
"Byl?"
"Jsem."
"Povídej. Teda, jestli chceš..."
Lehá si pohodlněji.
"Tenhle rok nestojí za nic. A ten předchozí taky za moc nestál."
"Jak to? Jsi velký šéf, máš veliký projekt, velký černý auto, velký team - sedíš v koncernové centrále, lítáš po světě. Jak jsi chtěl."
"To jsou drahé hračky, čeníšku. A platí se za ně pořád. I teď. Stálo mě to dost kamarádů a nejmíň dvě kamarádky. A taky nějak nemám pro koho vymýšlet program."
"Máš celé stádečko."
"To není to, co myslím. Mám si s kým hrát. Mám s kým šukat. Ale chybí mi ty rozsvícené oči, když se něco povede."
"Asi vím. Stýská se ti po ní?"
"Stýská..." Za oknem sviští další letadlo na Logan a Torm natahuje krk, aby na něj líp viděl. "Už je tady", říká se smutkem v hlase.
Natahuju se přes něj a stíhám akorát zahlédnout žlutomodré logo Lufthansy na ocase velikého Jumba, které rychle klesá doprava do rozpáleného vlnícího se vzduchu nad Charles River.
"Někdy se budu muset pořádně zamyslet nad tím, proč si úchylky vybírají bydlení přímo pod koridory", říká zamyšleně. "Leze z toho na mě strašná nostalgie. Čím jsem starší, tím míň mi zbývá míst, odkud by na mne neštěkaly vzpomínky."   
"Kdybys žil celý život s jednou ženskou, jako ostatní, tak tyhle problémy nemáš."
"To je fakt. A celý život by na mne štěkaly výčitky, že jsem to nezkusil."
"Chceš toho od života moc."
"Jen to, co se z něj dá vytěžit." Protírá si oči. "Co ti mám udělat k jídlu?"
"Myslíš, že u mne najdeš něco, z čeho jsi ty schopný vařit?"
"Kouknu se." Přelézá přes mne. Když je tak akorát, chňapu po něm pusou. Ruka se mu cukla, reflexy má pořád vynikající, ale včas se ovládnul. "Takhle neodletím", mumlá s mou bradavkou mezi zuby.
Budí mne protivné pištění a ženský hlas, opakující stall, stall. Zmateně se rozhlížím. Na naočním stolku vedle mé hlavy bliká Tormův mobil a z něj se linou ty příšené zvuky. Torma slyším v kuchyni rachotit nádobím. Vstávám a když se snažím postavit se, cítím, jak mě bolí kyčle. No sakra, holka, ty jsi zase řádila... Koukám po košilce, ale nakonec jdu za Tormem tak, jak jsem. No jistě, krůtí řízečky. A celé balení, které by mi normálně vydrželo na týden. Pár se jich ještě koupe v jakési komplikované nazelenalé marinádě, dva prskají na pánvi a pěkná hromádka jich sedí na nahřívacím talíři. A voní. Cítím, jak se mi sbíhají sliny. Torm se otáčí."Můžeš prostírat, ještě tak tři minuty a můžem jíst."
"Tys mě nechal spát. Taková škoda - kdy tě teď zas uvidím? To odpoledne jsme měli prošoustat celé."
"Hele, chceš mě zabít? Už jsem starší pán."
"Pěkně kecáš. Nepozorovala jsem nic takového." Dávám na stůl talíře a strkám narychlo do opékače toustový chleba. Tormovy stejky byly proslulé už na koleji a s roky přípravy je Torm dotáhnul do dokonalosti. Škoda, že jsem nekoupila hovězí. Ale krůta je taky vynikající. Venku se ochladilo, slunce je těsně nad obzorem a Torm čím dál, tím častěji kouká na hodinky.
"Neboj se dovezu tě včas", říkám. Za oknem prolétá další Jumbo.
Doktorská nálepka za sklem je vynikající věc. V Bostonu jsou doktoři vážení občané a na letišti to platí dvojnásob. Určitě mu děláme polovinu ročního obratu. Rezavý Paddy  u gatu do VIP zóny přikládá ruku ke štítku čepice a já zajíždím s Compassem do universitního sektoru. Když vylézáme z auta, vzpomínám si na přílet Krokodýla Dundeeho. V náhlém návalu inspirace si soukám košili z džínsů a zavazuju si ji na bříše na uzel. Jedeme docela pozdě, odbavení už jede, takže jenom Torma letmo líbám na čenich a smutně koukám, jak mizí v bludišti nerozbitných přepážek gatu 38... 

Vyhledávání

Kdo je online

Celkem přihlášeno: 330 uživatelů
No members online
Členů: 0 / Hostí: 330

Nejnovější uživatelé

  • monk
  • Nicoletta02
  • G45HRLE5 www.yandex.ru fdgfjkghiluy
  • IvaVin
  • robert