DEV...ELeferno

Kazachstán je hodně zvláštní země. Vždycky byla, alespoň, co kravaťák pamatuje z dob, kdy byl ještě mladý kravaťáček a místo drahého obleku nosil džíny a v lepším případě tvídové sáčko, v horším pak kostkované flanelové košile či roláky s norskými vzory. Kravaťák se v oné době vzdělával v sovětském ekvivalentu MITu a velmi, velmi ho zajímala dívka jménem Světa - tedy Světlana - studující o ročník níž jistý obor, související s rychle roztočenými setrvačníky a precizními přístroji s mnoha ručičkami, stupnicemi a škálami. Původem z Kazachstánu, z hnízda jménem Usť-Kamenogorsk.

Kazachstán je ohromná země. Na mapě to tak nevypadá, ale s rozlohou dva a skoro třičtrvtě miliónu kilometrů čtverečních je - tuším - devátý co do velikosti na světě. Země je to převážně placatá, zejména na severu, dole na jihu u hranic s Kirgízií se ale velmi rychle zvedá do hor. K Altaji na severovýchodě (o něm se ještě zmíním samostatně) a k Ťan-Šani dole. Na jeho úpatí ležela Alma-Ata, město jablek, město s jediným letištěm na světě, které ma přistávací glisádu orientovanou do vingle. Město, nenáviděné piloty i jejich pasažéry. 

Nostalgie posedla kravaťáka na druhém konci Kazachstánu,  v novém a ze zaňuchaného Celinogradu přebudovaném hlavním městě jménem Astana. Od jihovýchodu směrem od Karagandy se hnal žhavý suchý vítr a mít s sebou kravaťák dozimetr, asi by naměřil nějaké pozdravy na kazašské poměry nepříliš vzdáleného Semipalatinska. Jednání uvázlo na mrtvém bodě a tak kravaťák požádal přijímající stranu o dva dny pauzy a obstarání letenky do města jablek. 

Město jablek se nijak moc nezměnilo, snad jen nabubřelé symboly sovětské moci nahradila nová symbolika, o nic méně prostá. Město po odchodu Rusů zažilo krátký raketový start a s politickým rozhodnutím o přenesení stolicy blíž k srdci národa (čti dál od číské hranice) se vrátilo ke stabilní stagnaci. Dívka jménem Světlana je nyní váženou výkonnou ředitelkou trustu, vyrábějícího avioniku - velmi dobrou a na méně zmlsaných trzích ceněnou avioniku. A kravaťákovi se podařilo uskutečnit si jeden sen - proletět se oním úzkým údolím, připomínajícím spíš skalní rozsedlinu v pravém sedadle, s berany v ruce a s nohama na pedálech. Podle kapitánových slov to nebylo špatné. Podle kravaťákových slov to bylo úžasné.

Poslechněte se Abbu - Eagle.