Nové ELEFERNO

Web pro ty, kterým je život příliš těsný

zPátečník

Slunce za dekou mraků něžně hladí a cosi chlácholivě šeptá.
    Jako když víla, dobrá mamka, člověka láká z krásného snu do nového jitra.
    Láká jako čestného hosta.
    Holky jsou dnes oblečeny do elasťáků. Ikdyž mají zadek jako pytel brambor, mají černý elasťáky, legíny, nebo dírkovaný těsný kalhoty.
    I naprosto nesportovní postavy mají dnes v očích hrdost hrdost na svoje rozhodnutí začít běhat a místo dortíku si v poledne dát jablko.

Číst dál: Dobré jitro

              Bude on mrtev s pytlíkem bonbonů

    Na louce před Betlémem leží černý osel, bílý vůl a bílá ovec a mlčky hledí do dáli, odkud přichází malá karavana s jedním černým mudrcem vzadu a dvěma bílými vpředu.
    Zachmuřeně pozorují obzor, už jsou vidět zlaté dary a je cítit myrha,  až tu osel vyhrkne:
    "To je ale blbej vtip, když nemá pointu, co?"    

Číst dál: Bude on mrtev s pytlíkem bonbonů

               Arciprcíř a čtyřicet vanilek

    Seděl tam, jako vzteklá hromádka nasranýho neštěstí.
    Jako když shodíš sršňům hnízdo a oni vymejšlej, jak ho dostat nazpět nahoru.
    Subčík, jehož Madam zářila na nebesích jeho obdivu a teď, potvora bezectná, se jako Luciper zřítila z nebes dolů do pekla všední reality, kde i andělé prděj a bolej je nohy.
    Do reality, kde i bohyně s bičíkem, postavené na piedestál vysokých podpatků nejsou neomylné.
    "Normálně když jsem viděl, jak se tam ocucává s klukama na tý dýze, hned šla do ignore. To je strašná děvka, chvíli jsme od sebe a už se tam cicmá!"
    Nachvíli se zasmušil. Slova, která vypustil jej teď zavazují k hledání si nové Madam, protože zkuste svoji Bohyni nazvat děvkou a zabanovat si ji na fejsbůčku, to rozdejchá málokterá.
    "To jakože zase budu muset vomrdat čtyčicet vanilek, než potkám další dominu!?"
    Zakuckal jsem se. Tahle pointa mi fakt vzala vítr z plachet a to už jsem v lidským duševnu potkal všelicos. "...cože!?"
    "No já ji nepotkal hned, já měl před ní čtyřicet holek, ale tahle byla první, která mě..."
    "Tyvole, vod tolika holek jsem já nedostal ani pusu a to jsem dvakrát starší jak ty!"
    "No sory, nemůžu za to že jsem měl těžký dětsví. to bylo jenom... no hledal jsem se."
    ...svět je prostě děsně relativní a pohledy na něj se trochu mohou různit.

Číst dál: Arciprcíř a čtyřicet vanilek

                   Darwine, díky!

    "Nemalá část otrávených čerstvých ženáčů připomíná chlapa, který si koupil tučňáka a teď se diví, že neaportuje," vyvěsil jako hlášku dne Torm na FejsBůčku.
    Drbu se moudrý vous a v tichu přerušovaném usilovným cvakotem koleček v mozkovně chvílemi slyším, jak mi kornatěj tepny. Táhne mi tak nějak kolem čtyřiceti, můj mladý život bujarý je v prachu.
    Co mi vlastně zbylo: vzpomínky a manželka. To první, doufejme, přebolí, to druhý mám na doživotí. Taky doufejme.   
    Jsem otráveným ženáčem po skoro dvaceti letech.
    Můj tučňák furt tvrdil, že aportovat umí, posléze že se učí, následně že se alespoň aportovat chce nechat naučit.

Číst dál: Darwine, díky!

                         Kéž vaši hříchové si rozumějí!

    Divná doba.

    Všichni nadšení, kontaktní... ale nedotknou se. Uhnou. Jdou si svojí cestou.

    V Mláďata, co jsme potkali, jsem vkládal veliké naděje, mladá krev nehledá překážky, ale naplnění.

    A Ona chtěla sebevědomého subíka, což On pochopil, že se musí stát ještě oddanejším otrokem.

    Jejich světy se nepřiblížily.

    Jejich chtíče nehledaly společnou cestu.

    Její hrdě vzpřímený pohled se nesetkal s jeho zamilovanýma očima, protože on oddaně líbal cestu, kterou prošla.

   

    Byl jsem požádán, abych pořečnil na svatbě. Zklamalo mne, že všichni musí zůstat oblečení a žádné mrskání důtkami máčenými ve svěcené vodě se taky nebude konat.

    To snad už nemůže zkazit ani přípitek matonkou, ale nešť. Co se tak dá přát lidem do začátku společné cesty.

Číst dál: Kéž vaši hříchové si rozumějí!

Když tělo zvedne hlavu z prachu země, bouří a pučí slunci vstříc a sílí a v něm tepe míza, kterou tvrdnou bradavky a mysl jankovatí z toho svrbění na tom jednom místě.
Když vzhůru se z těla ke slunci začne drát žalud na pyji, tak, jako větve se rozkládají od stromku, i mysl rozkošatí se a erotických objektů najednou vidí všude jako listí.
Když strom už nemá kam by rostl, žije z vláhy kořenů a ze slunce, jako tělo nachází rozkoš v jídle a radost v dalším jitru, kdy se probudilo.
Bílý sex se už stal atelierní tradicí. 

Sushi, Mexico, teď sedím na Indii.
Střídám misky a věrnost jednomu kuřeti neslibuji.
Se svou plackou pronikám do misek a smáčím jej rozkošnicky tu v té voňavé šťávě, tu zas v oné omáčce, nedbám na pořadí ani barvu.

Číst dál: Atelier -- orgie v bílé

Ach jo.

Krab má svoji krabici, had má svoji hadici, Samwica má svoji Samwici, zima zimnici a polák polici. Motolští si pořídili motolici a starej Páleč, přítel Husův, ten měl ale palici! 

Ach jo.
A náš pár furt hledá nějakou pářici se pářící.
Ach jo.
To furt vidím "čtěte profil, jen odpovědi delší než dvě řádky, na dvouslovné nabídky nereaguejme, negramoti nepište,..."
Ach jo.
A člověk odešle metafysický traktát na esotení théma "není člověku dobré honit si samotnému" a vono nic. Kolikrát ještě napíšou, že tomu nerozuměj.
Ach jo.

Číst dál:        Věnováno osvícení

Kandauista, to je takový podivín, který se chce v koutě vysmíván dívat, jak mu soused šuká ženu. Prej. Je to celé divné, zvrhlé a fujtajbl a na holý pupiky, že se to nedělá. Prej.

Tak ale... všechno má svoji domácí verzi pro papuče, gauč a orchestrion.

Před drahnými lety jsem si dal sraz s čundračkou, toho onoho času mojí tehdejší drahou, ve vlaku na Zdice. Já že přistoupím v Berouně. Mobily jsme tenkrát měli čtyři lidi ze sta, takže se ještě hrálo na domluvy a na srazy.

"A bude to výlet jako bratr a sestra, nebo jako bratr a bratr?" zeptal jsem se v předvečer odjezdu.

Číst dál: SkoroKandaulista na osadě

                Třpytky na cizích tvářích

    "Čistotný lízací sluha k páru, mohu i kouřit, jsem zdravý... teda už jsem pár chlapeckých zadků naostro taky projel, to se člověku stává, ale jsem zdravý a věrný sluha, chcete mě?"
    "No, hele, zní to zajímavě, alééé..."

    Jistě, na něco člověk umřít musí, ale já bych přecijenom radši, kdyby to bylo na stáří nebo na psotník.
    Drahá přišla kdysi do hospůdky v blejskavým tričku posypaným třpytkama a ty se po vyprání už houfně odlupovaly.
    Políbila svoji milou, objala se s její milou, s pár kamarády si padla do náruče. Tak pět lidí maximálně. V lokále přes padesát hostí.
    Za pět minut se začaly objevovat třpytky na tvářích nám zcela neznámých lidí.

Číst dál: Třpytky na cizích tvářích

               Paní z obrazu

    Dnes ji určitě najde.

    Dnes to už musí vyjít.

    Měsíce píle budou korunovány zaslouženým uznáním a Ona mu konečně odpoví.

    Je to od ní zákeřné a hravé a lstivé a provokativní a koketné a zlé, takhle jej zkoušet.

    Ale najde ji a osloví, není přeci takový hlupák, aby nerozšifroval ty náznaky, které k němu stále vysílá.

    Je jasné, že k němu nemůže Ona jen tak přijít, položit mu svoji ladnou ručku na rameno a říct "Můj princi, zde jsem, jen na Vás jsem čekala a jen po Vás toužím."

Číst dál: Paní z obrazu

      Chvála nectnostem

    Ve dnech lásky a mladosti pojďte se mnou opět proti davu a oslavme ty neprávem pohrdané vlastnosti.
    Však to dobré si závidíme, logicky co je tedy nástroj k dosažení dobrého? Závist.
    Za každou ctností stojí aspoň jedna nepochopená neřest.
    Však kolik kazatelů ctnosti se  pro neřesti válelo v kriminále.
    Skoro to až vypadá, jakoby ze dna hlubin mizérie člověk vzhlížel k tím užšímu bodu světla toho okna kdesi nad sebou.   
    Jako by člověk, který je stropnímu oknu svojí cely blíž, měl nad sebou skoro celé volné nebe, kdežto z hlubin svých pekel vidí jen radikální, konkretní bod, od jehož morálky a pravdy se nesmí odchýlit ani na píď, jinak ztratí svoji naději na nebe nad hlavou.
    Možná proto se lidi tím radikálněji drží neomylné a jediné cesty, čím hloub klesli a přitom by možná stačilo nedat se strhnout svými neřestmi do hlubin morálního odsouzení.
    Považme kupříkladu, jak lze oslavit takovou nenávist.

    Nenávist je nesmmírné bohatství, ku kterému je třeba se těžce dopracovat.
    Budou vás od ní někteří zrazovat, ale považte:
    slabého dělá mstitelem.
    Hloupý se stává nepochopeným.
    Chudý neprávem oloupeným.
    Nemehlo nedoceněným a mizera se jenom ve své nenávisti stane neprávem pronásledovaným.
    Pokud vám někdo chce brát nenávist, jistě vás nemá rád a určitě by vám chtěl vzít to poslední, co vám zbývá: poklad výjimečnosti, protože nenávist dává člověku vždy zapravdu a neptá se po argumentech.
    Dává mu bohatou společnost stejně oloupených, když se od něj všichni slušní odvracejí.
    Každá prohra se dík nenávisti stane jen neprávem či spiknutím nepřejícníků vynuceným ústupem.
    Chudému, hloupému i mizerovi, životem i světem zavrženému vždy zbyde jediné bohatství, které jej povyšuje nad zbytek světa: nenávist.
    Když zmizí radost, když vytratí se spolupráce, když dojde talent, když se duše propadne do čtvrté cenové skupiny, do té čekárny na nádraží  navěky zpožděných rychlíků k jasné budoucnosti, nezbývá, než hrdě vztyčit bradu a zvolat:
    "Končíme! Zbejvaj už jenom buřty, pivo a nenávist!"
    
    Já vám říkám -- hýčkejte si svoje hříchy a nestyďte se za své nectnosti.
    Třeba jsou tím jediným, na čem si lze zakládat.
    Jak praví Eliphas Levi -- ďáblu nejde ani tak o to, abychom zhřešili a ztratili svoji duši věčnou, jako spíš o to, abychom svých hříchů usedavě litovali a promarnili tak celý svůj život.
    Mějme rádi svoje nectnosti. Kolikrát by z nás lautr nic nezbylo, kdybychom se úplně celí dočista polepšili :-)

                  Žalm 71

    "Ahoj, co to bude, až to bude? Píšeš Jejíškovi, žes bylo hodné dívče?" Odsunul jsem židli a rádoby kurážně si přisedl.
    "Mám napsat Pánovi vyznání," brouklo ďouče stydlivě a uraženě.
    "A jde ti to samo, koukám?" Konec propisky byl okousaný stejně intenzivně, jako měla tři prsty umodřené.
    "No, já nikdy na slohy nebyla. Ale když on řekl, že mě hýčká, vychovává a pečuje o mě a žeby chtěl slyšet..."
    "Tak mu řekni, že ho máš ráda jako sůl."
    "No, díky. To by to asi moc nedopadlo."
    "No, já bych tě hned poslal pro pytlík soli a tlustší rákosku a prověřil bych to, jak moc se dá věřit pohádkám."
    "No, jenomže on by to udělal doopravdy."
    "No, takže...?"
    "No tak co, ty Notakže." Naštvaně popotáhla nosíkem. Poposedávala a nedzvedávala se na židli, jakoby jí to sezení bolelo.
    "Ukaž, co máš... tři řádky. Černou tužkou a držíš modrou propisku. To už je druhej pokus?"
    "...mám to dopsat. Než půjdeme domů."
    "Jinak ti to doplatí, žejo?"

Číst dál: Žalm 71

          Na světě se třemi šestáky

    A zase jsem na chatu potkal zajímavé duše.
    A zase jsem narazil na podezírání, co od toho vlastně očekávám.
    A zase bylo nejpodezřelejší to, že fakt nečekám dnes večer sex.
    Ať už mláďata, všvědoucí a přesto tak nezkušená, nebo harcovníci, co si hledaj tu dominu, která jim narozkaz vyhoní... všichni máme svoje vesmíry a jenom kapitalismus nám nakecává, že si prostě objednáme ideální protivesmír a on nám prostě na inzerát přijde.
    Takže... no jo, fousatí strejdové posedávají na chatu a Zpovědnici a oslovují duše trpící a zbloudilé. Marní desítky hodin svých životů a je podezřelé, co od toho vlastně očekávají.
   

Číst dál: Na světě se třemi šestáky

    Jaro na krku, jaro v trysku takovém, že nám, nepřipraveným, podráží nohy a jako voda v jarním potoce protéká mezi prsty a já sedím s noťasem v parku a kochám se tím jarním povětřím.
    Honí se v právě vyrašeném listí keřů, zaplétá svoje proudy do korun stromů a táhne mraky po nebi jak burlaci lodě řekou.
    Na lavičce přes park proti mně se kočkují dvě dívčice.
    Pod lavičkou našly jakýsi z typizovaných časopisů, kterými lze pouze listovat, protože už titulek každého článku vypověděl veškerou jeho myšlenku.
    Vážnou dikcí předčítají ty titulky a prskají smíchy.
    Nad stránkami s módou, kde cena je dlouhá jako katalogové číslo zvážní a jedna vykasá tričko z děje chápu, že říká něco jako "...no šáhni si, seděj mi v ní úplně skvěle a nemusela bejt zlatá."

Číst dál: Jaro OffLine

Pošta

Nejsi přihlášen.

Kdo je online

Celkem přihlášeno: 125 uživatelů
No members online
Členů: 0 / Hostí: 125

Kalendář

září 2017
Po Út St Čt So Ne
28 29 30 31 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 1
20 zář 2017
06:00 - 11:00
Saunovací středa v Ateliéru
Ateliér
21 zář 2017
05:00 -
Pravidelné povídací čtvrtky v Ateliéru
Ateliér
27 zář 2017
06:00 - 11:00
Saunovací středa v Ateliéru
Ateliér
28 zář 2017
05:00 -
Pravidelné povídací čtvrtky v Ateliéru
Ateliér
29 zář 2017
05:00 - 02:00
Spanking Workshop
Ateliér
02632251
Statistik created: 2017-09-20T21:52:23+02:00