I Simpsonovi si to občas v posteli okoření :-)

BDSM je zkratka pro "B&D" (Bondage & Discipline, čes. bondáž a disciplína), "D&S" (Dominance & Submission, čes. dominance a submise) a "S&M" (sadomasochismus). K "BDSM" patří všechny tyhle fenomény a řada dalších, například různé fetiše.

Spoutat vašeho partnera je BDSM, stejně jako ho zmrskat, dávat mu rozkazy, hrát různé role. BDSM je velmi erotické, obyčejně (ale ne vždycky) zahrnuje sex nebo sexuální vzrušení a má silný duševní náboj. Jeden člověk ("submisiv") se dobrovolně poddává druhému ("dominantovi") anebo opačně, jedna osoba dostává od druhé nějaký druh vjemu, třeba výprask.

Někteří lidé jsou rádi submisivní po celou dobu, někteří jsou dominantní pořád; další rádi switchují ("přepínají se"), a polohy střídají.

Mnoho lidí ve svém sexuálním životě praktikuje nějaké prvky z BDSM, aniž by si toho byli vědomi.

Mohou si myslet, že BDSM je "ta zvrácenost, co lidi dělaj s bičem na dobytek, oblečení celí v kůži a v latexu", přitom se navzájem spoutávají, zavazují si oči, hrají se šlehačkou...

Tohle všechno spadá pod "BDSM". BDSM nemusí být nutně hardcorový sadomasochismus, může to být pozoruhodně jemné a smyslné. Přitlačit svého partnera k posteli a přejíždět po něm kostkou ledu, hedvábím nebo kožešinou sem také patří, kokrétně se tomu říká "sensation play" (čes. senzuální hry).

BDSM nemusí zahrnovat tohle všechno.

Existuje řada lidí, kterým se líbí spoutávat druhé nebo být spoután, a nic jim neříká SM - to znamená působení nebo přijímání bolesti ("bondážisti"). Pak jsou tu třeba lidé, kteří se soutředí na psychologickou kontrolu a na nějaké spoutávání kašlou. Další třeba rádi bolest působí / dostávají, ale už je nebaví to "pánečkování" okolo.

Jinými slovy - nikomu se nelíbí úplně to stejné, co druhému a neexistuje "jedno" BDSM nebo způsob, jak ho dělat "správně".

Klíčovou věcí v BDSM je výměna moci ("power exchange"), ať už se děje jakýmkoliv způsobem - dovolíte svému partnerovi, aby vás spoutal; nebo si on nechá od vás naplácat, nebo mu budete jenom dávat úkoly.

BDSM není týrání!

Lidé, kteří praktikují BDSM v jeho tisících formách ho pratikují dobrovolně, pro potěšení. Vše, co se děje, se děje konsensuálně - se souhlasem a věřte tomu, nebo ne, i když to tak může vypadat, není to o tom, že dominant "dostane, co chce", ale daleko spíše o tom, po čem touží submisiv.

Tyran nebere ohled na myšlenky, pocity, přání a limity oběti. Dominanta v BDSM všechno tohle hluboce zajímá, fakt.

DS a týrání
Ono s týráním je asi problém ten, že si nedokáži představit skutečného dominanta, který by týral svoji subinku. Protože násilí je většinou zbraní slabochů - a dominant by neměl být slaboch, ale silná osobnost. On chce svoji subinku lepší a silnější - slaboch si potřebuje dokázat, že on je ten silnější. Takže spíše bych čekala týrání dominy submisivem ve vanilkovém vztahu než naopak. Ale samozřejmě, že s rozvojem internetu je mnoho takových, kteří to berou jako módu a možnost ukrytí svého slabošství za maskou silného dominanta - a už to, že si najdou subinku jim dá pocit moci, který musí prohlubovat vždy, když vidí, že ta subinka je ve skutečnosti silnější než oni. Uznávám, že znám jen málo příkladů, ale působí to na mne právě takto.

- Xila, z diskuse

BDSM není to, co vídáte v levném pornu.

Obraz BDSM tak, jak je ukazován touhle produkcí má s realitou asi tolik společného jako pohádka "Jack a kouzelná fazolka" se zemědělstvím. Tyhle materiály ukazují málokdy víc, než neoriginální scénky, kde jsou ženy násilím nuceny dělat mužům dobře. (Vynechávám zmínku, že ve skutečnosti je více mužů-submisivů, protože si myslím, že jde nutně pouze zkreslený dojem vycházející z prostředí, kde se autor pohybuje, případně získaný díky známým činitelům - obecně výrazně nižší skutečných počet žen v internetových seznamkách, jejich neochota a strach seznamovat se touto cestou, menší nápadnost maledom vztahů v naší kultuře... blíže pravdě by bylo tvrzení, že se jeví, že subíků, kteří nemohou najít partnerku je více. Ze zřejmých důvodů.)

Ve skutečnosti je BDSM vzájemná aktivita, jejíž děj je často směřován spíše přáními submisiva, než dominanta. (K tomu se váže Tormovo oblíbené úsloví, komentář k nějaké fotce ze Staré Pošty: "Čtyři dominanti se dřou a jedna subina si užívá.")

No dobře teda... potřeby submisiva... dominant je ten, co štěká okolo sebe rozkazy; na to musí bejt jeden pěknej magor.

I když se zdá, že to na povrchu dává smysl, pravda je přesně opačná. Lidé, kteří jsou dobří dominanti, to znamená, že jsou dobří v dominanci nebo působení bolesti, jsou zřídkakdy magoři.

Proč? Protože aby v tom mohli být dobří, potřebují se na svůj protějšek umět vyladit. Sobci jsou obecně mizerní dominanti, protože si neumí přečíst a posoudit reakce svého partnera a vést dění tím správným směrem. Magoři brzo zjistí, že už není nikdo, kdo by "si s nimi chtěl hrát" a lidé, kteří jsou empatičtí, zase nebývají magoři. Skuteční dominanti jsou přirození psychologové.

(...) dominant není romantickou představou vysokého tmavovlasého muže s uhrančivýma očima, který rozkazuje pouhou silou pohledu někomu, kdo si nechce nechat přikazovat. Rovněž to není vulgární psychopat, který někde sbalí nějakou chudinku, oblbne ji sladkými řečmi, odvleče ji do svého doupěte a tam ji nekonsensuálně trýzní. Je to tedy člověk z masa a kostí, s ujasněnou představou, velkou mírou sebekontroly a zodpovědnosti, schopný naslouchat a prostý jakékoliv snahy někoho násilím či manipulací ovládnout proti jeho vůli.

- Waco

Vyladit se na submisiva? Vždyť dominant je ten, co píská. Proč by se měl starat o subíka?

Veřte tomu, nebo ne, dynamika BDSM vztahu je často určována spíše submisivem ("spodkem"), než dominantem ("vrškem"). Submisiv stanovuje limity; submisiv stanovuje, která místa mohou být prouzkoumávána, submisiv má právo scénku zastavit. (Dominant samozřejmě také.) Dominant je, dá se říct, určitým způsobem jenom facilitátor. Usnadňuje dění tak, aby ve vytvořené atmosféře mohl subík prozkoumávat svoje fantazie

Být vůči partnerovi dominantní neznamená, že ho nechcete potěšit. Není to vždycky, dokonce ani běžně, pravda že dominantovi jde hlavně o vlastní uspokojení. Ve zdravém BDSM vztahu čerpá dominant právě tolik rozkoše z toho, že potěší submisiva, jako submisiv z toho, že potěší dominanta. Tahle věc prostě není "jednosměrka".

Takže všechno kvůli subince? Okej. Subík nebo subinka je ten, kdo se nechá řezat, buzerovat, svazovat a tak dále. Jak můžeš říct, že to není zneužívání?

Snadno. Dva důvody:

1. V BDSM vztahu je spodek ten, kdo stanovuje hranice. Oběť zneužívání nemá mandát - nemůže tyranovi říct, co dělat, nebo jak moc. Když už jsme u těch hranic, říká se, že existují dva typy: "měkký" a "tvrdý" limit. Tvrdý limit znamená, že na to není ani pomyšlení, nechtějí to ani zkoušet. Tvrdé limity jsou obvykle brzy ve vztahu předmětem diskuse a probírají se i při jednorzových scénkách. Pak existuje měkký limit, to znamená hranice, za kterou jsi ochoten jít a chceš k tom být "donucen". Mezi oběma limity je zajímavá oblast k prozkoumávání.
2. Submisiv má možnost to stopnout. Může to být kód, domluvené slovo ("stopka", ang. "safeword"), nějaké znamení, které spodek dá, když už má dost. Oběť týrání takovou možnost samosebou nemá.

Takže nemusíš bejt vadnej nabo šáhnutej, abys něco podobnýho dělal?

Ne.

Ale vážně... prostě... svazovat lidi a tak... není to šáhnutý?

Ne.

Lidi, kteří dělají tyhle věci, jsou většinou dobře přizpůsobení. Jenom málo z nich pochází z prostředí, kde byli zneužíváni, protože potom tě obvykle vzdání se moci nemůže vzrušovat. To neznamená, že neexistují žádné destruktivní BDSM vztahy - žádná forma lidského vztahu není vůči zneužívání imunní.

Časem dokonce zjistíš, že - zvlášť pokud jsi submisiv - ti BDSM pomáhá stát se psychicky odolnějším a vybudovat si sebevědomí.

Někteří si myslí, že zájem o BDSM nutně znamená, že jste byli v minulosti zneužíváni a si tím jenom opakujete minulost. Tohle tvrzení nejčastěji pronášejí ti, kteří BDSM nerozumí. BDSM může být formou, jak se dostat přes trauma, ale rozhodně to nefunguje takhle primitivně. Lidská povaha je příliš složitá na to, aby někdo mohl říct, že všichni praktikující BDSM jsou zoufalci.

BDSM je taky potřeba odlišit od sebe destruktivních sklonů ("self-harm, self-injury") typu řezání se žiletkou, vytrhávání vlasů a podobně. Nejčastěji sebepoškozováním trpí dospívající dívky, může jít o součást deprese nebo jiné poruchy, nebo taky samostatný problém. BDSM se nesmí stát prostředkem sebezraňování a v tomto případě je na dominantovi, aby měl rozumu za dva.

I psychiatři (Diagnosticko-statistický manuál IV) se shodují v tom, že aby sexuální sadismus nebo masochismus mohl být považován za poruchu, je potřeba, aby tyto touhy a potřeby závažně narušovaly fungování jedince ve společnosti.

BDSM není to, co vidíte na povrchu.

Není to o tom spoutávat lidi a mít s nimi sex; ani mrskat je do omrzení, to by bylo primitivní, a dost nudné. Je to druh role-playingu, kde si lidé realizují fantazie, ve kterých se jeden oddává druhému. Sex je obvykle součástí, ale ne vždycky.

Role-playing? Fantazie? To zní jako nějaká hra.

Taky, že je. Používáš svoji představivost a s druhým si hraješ. Můžete si vymyslet nějaký scénář a zrealizovat ho. Jeden v roli šíleného vědce a druhý v roli nevinné oběti jeho experimentů. Cokoliv.

BDSM jako hra
Ano, neustále mezi sebou s mojí ženou hrajeme různé divadlo a různé hry i scénáře... kdy, jak a proč a čím a kolik a za co. Což je pro nás docela zajímavá i zábavná dlouhodobá, ale stále vzrušující životní hra.

Al, z diskuse

Na druhé straně musíte mít na mysli, že BDSM není jenom tak nějaká hra. Dotýkáš se intimních pochodů v duši druhého a můžeš vyvolat reakci, kterou jsi nečekal. Takže je nutné mít rozum a být opatrný.

Část lidí si pro ten účel domlouvá stopku - což je dobrý nápad, pokud druhého dobře neznáš - pokud už ho znáš jako svoje boty, možná zjistíte, že žádnou stopku nepotřebujete. Nezbytně nutná kontrola je vždycky u praktik, kde druhý nemůže mluvit, má sníženou pohyblivost, nebo je více, než symbolicky spoutaný.

BDSM ti umožňuje vytvořit atmosféru, ve které prozkoumáváš hluboko položené a silně "nabité" části svojí osobnosti. Dá se říct, že je to určitým způsobem metoda sebepoznání.

Počkej, počkej. Bavíme se tady o peprným sexu, ne buddhismu. Jaký sebepoznání? Co tím myslíš?

To, co říkám.

BDSM je velmi široký pojem a zahrnuje nepřebernou šíři praktik a spoustu odlišných názorů. Co je spojuje, je myšlenka prozkoumávání hranic - a to je přesně to, čemu se říká sebepoznání.

Nemůžeš znát svoje hranice, pokud jsi je nikdy neotestoval a nikdy neprozkoumal. Můžeš tušit nějaké obecné věci, ale nemůžeš sám sebe opravdu znát, pokud jsi nikdy neexperimentoval. Jak napsal Francis Bacon: Tvoje pravé já může být poznáno jenom systematickým experimentováním, a ovládáno, pouze pokud je poznáno.

BDSM poskytuje prostor a nástroje, jak zkoumat svoje vlastní hranice bezpečným zábaným a vzrušujícím způsobem, oboustranně uspokojujícím. Je to prostředek, jak poznat hlouběji sám sebe a svého partnera, poznat ho intimněji, než sis kdy dokázal představit.

A mimochodem - často přijdeš na to, že tě něco překvapí! Nejspíš jsou určité věci, které tě vzrušují, a ani o nich nevíš. Bez experimentování na ně nikdy nepřijdeš.

Ale kde je ta hranice? Jak moc už je moc?

Hranice je kdekoliv, kde ji chceš mít. Neexistuje jeden způsob, jak dělat BDSM. Každému se líbí něco jiného. Pokud se ti líbí svazování, ale ne třeba doggy play - ok! Každý člověk je jedinečný - a i když se to tak z některých obrázků nemusí zdát - všichni vážně neděláme to samé a neexistuje žádný zaručený návod.

BDSM se obvykle definuje v rámci tří zásad: safe, sane, consensual. (Bezpečně - tělesně i duševně a se souhlasem.)

To znamená: nedělej nic očividně nebezpečného, než se do něčeho pustíš, zjisti o tom vše, co můžeš, nejlépe od někoho, kdo tomu rozumí, pokud si nejsi jistý. Pornografie není dobrý návod, protože může být klidně triková. V povídkách je spoustu nesmyslných věcí. Naučit se hrát si bezpečně je důležitý úkol - poznat rozdíl mezi fantazií a realitou. Na nějaké věci přijdeš sám, jiné ti třeba někdo poradí. Netlač svého partnera do ničeho, co nechce, nestojí to za to.

Ale když se do toho jednou pustíš, nebudeš pak chtít pořád víc? Můžeš to ještě nějak zastavit?

To není ani tak otázka o BDSM, jako o lidské povaze.

Upřímně řečeno - pokud se pustíš do BDSM a zjistíš, že tě to bere, věci už nikdy nebudou stejné. Stejně jako když se v životě pustíš do čehokoliv - do vztahu, založíš rodinu, začneš se zajímat o filosofii. Nemá smysl se ptát, "jestli se ještě budeš moct vrátit do stavu předtím."

Nikdo nestojí na místě. Takže, dá se říct - nejde to zastavit. Pokud nejsi zoufale povrchní, stejně se v životě měníš. Pravděpodobně objevíš, že tě vzrušují nové věci, i když se BDSM vyhneš obloukem.

A samozřejmě, že to můžeš zastavit. To, že zjistíš,že tě něco nečekaného vzrušuje, neznamená, že se z tebe stane totální cvok. Znamená to jenom, žes objevil něco nového. To je celé.

Ale jak poznám, co je pro mě? Jestli jsem dominantní nebo submisivní?

To záleží. Především vůbec vyhraněný být nemusíš. Nenech se omezovat nálepkami.

A jestli je tohle pro vás jako celkově? Měli jste někdy sexuální fantazie o "strašlivých" věcech? Vzrušilo vás někdy čtení nějaké "ujeteé" scény v knize? Co takhle si to zkusit zrealizovat? Hej, jsou přeci i horší věci na světě, než mít pestrý sexuální život.

Komentářů

Hledat RSS

Janette  - krásný   |31.08.10 15:40 Opravdu krásně napsané, je skvělé jak se člověk najde a pochopí, nechápu proč mě todle nemohli dát přečíst už na základní škole...:o)

Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář!

Powered by !JoomlaComment 3.26

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."