Celej tejden nestál za nic, frmol v práci a tak jsem se na svý povinnosti v elefernu vykašlala.Torm je svým způsobem hodnej Pán a neprudí přes moc, ale během tejdne se mu ozval Pán Yogee, kterýmu jsem už minulej tejden slíbila udělat nějaký úpravy a úplně mi to vypadlo z palice. Když mi od Torma přišel otazník a hned po něm forward toho mailu, už jsem tušila, že je to špatný. S Lízou jsme se v pátek večer daly do díla, než Páneček dorazí, ale moc platný to nebylo, i když jsme se moc snažily a díky nápovědě Pána Ridera se nám podařilo rozběhat newsfeed i hledání přes bdsm.cz. Já píšu nám, ale ono je to hlavně lízino dílo, já tak akorát naformátovat text. Zkoušely jsme Torma opečovávat (lenka je v nemocnici), ale tak chytrej je, aby se nenechal oblafnout. Projel si web a bylo zle, bičík měl posvícení. Musely jsme odnýst počítač do sklepa a chudinku Lízu Torm přivázal nad klávesnici a ještě ji celou olepil páskou, nechal jí volnej jedinej ukazovák, aby mohla psát. Tohle nemá ze svý hlavy, to jste mu musel někdo poradit. No nic, já si taky užila, říkat tý věci na konci Jima tlapička je nejpříšernější eufemismus, jakej jsem za svejch přesdvacet let života slyšela. To je pazour, nic jinýho. Mám od něj pošlapaný kozičky nahoře, dole i po stranách. Vlastně všude. Bolej.

Nad ránem jsme toho měli dost všichni tři, Torm mžoural očima jak sůvička, ale bylo vidět, že je mu líp, kožennej ksicht povolil a začaly se mu dělat vějířky kolem očí, to je vždycky dobrý znamení, že je veselejší. Poslední dobou moc není, tak jsme měly radost. Líza vlezla do vany smejt ze sebe to lepidlo, zavřela se a usnula jak mimčo. Torm se ji pokusil probrat po zlým i po dobrým, pak se na to vykašlal, kouknul se na chat, poklábosil s Pánem Profoussem a pak vlezl do sprchy. Mně se teda dom nijak nechtělo, máme s mužem tichou (vlastně hlučnou) domácnost, tak mně napadlo udělat si vejlet k rodičům. Já jsem ze Šumperka, pokud to někoho zajímá, a to je z toho místa, co teď žiju zatracenej flák světa, ale Torm má pro nenadálý šílenosti pochopení, na rozdíl od mýho mouly šmouly. No, taky se mnou pořád nežije, to je pravda. Lenka není doma, my jsme vyprat nestihly, tak si Torm natáhnul apartní červenou flanelku, co nosí do dílny a příšerně odřený džíny, pamatující Lennona živýho. Pán, jak ze sadomaso žurnálu, ale vono to není o tom, jak Pán je oháknutej. Sedli jsme do auta, ještě jsem se zastavila v práci pro kartu a doklady a vyrazili jsme do šumperska, jak tomu Torm říká. Dost dlouho povídal, vykládal historky a bavil mně, pak ztichnul, bylo vidět, že je ztahanej a přemejšlí. Pak si pustil rádio. Já ocením, když se mi mužskej věnuje a snažím se revanšovat, Torm s lenkou toho pro mně udělali opravdu hrozně moc, tak jsem poočku koukala, jak bych mu udělala radost, ale furt mně nic nenapadalo, lízt mu do rozkroku mi přišlo blbý a taky byl dost provoz, jeli jsme po silnici smrti z Hradce na Žamberk a tam jsou dost ošklivý a zrádný místa. Když jedu sama, jezdím radši spodem přes Litomyšl, i když je to zajížďka, týhle silnice se bojím. Pak začali hrát tu písničku z Jesus Christ, jak začíná blízkost tvou stále cítím a Páneček jako kdyby dostal ránu mezi voči, úplně mu ztuhla tvář, zbělely mu klouby na volantu, fakt jako by na něj šáhla smrt. Asi vím proč a přišlo mi ho strašně líto, snažila jsem se mu říct něco milýho ale během pár vteřin změnil výraz a oči mu zajiskřily. Tohle na něm obdivuju, jak se umí držet, nevím jestli ho něco dovede vyvýst z míry, sama jsem to ještě nezažila a že se někdy dovedu snažit, aby si mně všimnul. Zajel ke krajnici, vytáhnul mobil a měl krátkej hovor s Pánem Frodem.

Když jsem pochopila, o co mu jde, protočily se mně panenky ale nějak se mnou nehodlal diskutovat a poručil mi, ať přes asistent zjistím číslo jedný holčiny ale nevytáčím ho, že si jen ověřuje, jestli by to šlo udělat. Mezitím volal někomu, komu říkal Seržo (nejdřív jsem slyšela Serjožo a strašně jsem se polekala) a vyptával se na nějaký pégéčko a dráty. Pak na odpočivadle otočil auto a suše mi oznámil, že se vracíme do Vamberka pro pár věcí na hraní a zkusíme si jestli bychom byli schopni i za těchto podmínek v - jo, nesmím to místo jmenovat, i když je to blbost, stejně to každýmu dojde - tak tam, zasvětit nějakou mladici, tu, co jsem už měla její číslo domů. Má nápaditej nick, teď mi to teprv došlo, proč jí Páneček říká koťátko. Myslela jsem si svý, bylo mi jasný, že Páneček se rozhodnul. Ve Vamberku jsme zastavili v nějaký boční uličce, Torm zatroubil a z baráku vylezl nakratičko ostříhanej stokilovej chlap v khaki s lopatama místo rukou a v těch lopatách měl hrst drátů, nějakej generátor a úplně stejný véčko, jako má Torm ve sklepě. Strčil na Tormově straně hlavu do vokýnka, kouknul na mně, vočima mi svlíknul blůzu a zeptal se Pánečka něco jako ´to je vona ?´ Páneček se zašklebil a zakroutil hlavou. O mně řek, že jsem stará bréca a že jede prubnout ještě jedno mládě, než si hodí mašli a něco o parašutistech a náhradním padáku. Chvíli takhle plkali, mně přehlíželi, jako bych tam nebyla, pak Torm vzal tu hrst věcí, hodil ji dozadu na sedadlo, nějak nostalgicky se podíval na to véčko, zeptal se jak slouží a vzal si ještě nějakou krabičku, co ten člověk vytáhnul z kapsy. Ten člověk mě docela dostal, obešel auto, otevřel na mý straně dveře a řek mi ´ty seš Gábina, viď. To bude dobrý.´ a tou tlapou mně pohladil po vlasech. V tu chvíli jsem se málem rozbulela, když mně došlo, že lidi, co si sami říkaj úchylové se o mně staraj víc, než vlastní muž. Staraj ne, to je blbě řečený, projevujou víc pochopení. Ta tlapa voněla olejem a benzínem a já si říkala, že by s ní byla příjemná i facka. Asi už jsem fakt durch subina. Cos to se mnou udělal, Torme. Řekla jsem Ti, že je mi jasný, že to chceš udělat, ačkoliv jsem se zeptala :)

Vyrazili jsme potřetí po stejný silnici a Torm mi začal vykládat, co a jak se chystá udělat, aby všechno klaplo. Přišlo mi to úplně šílený, ale zase z druhý strany se mi celá věc začala líbit a na to koťátko jsem byla dost zvědavá. Torm rozkládal rukama a já byla ráda, že je ve svý činorodý kůži. Vytočila jsem to číslo na mobilu a když se ozvala maminka koťátka (nepříjemnej hlas, zupáckej), představila jsem se jako kámoška a slušným infantilním hláskem jsem poprosila, jestli by nemohla k telefonu. Tormík se šklebil jak čert a mával Jimem, ale podařilo se mi nevypadnout z role a vysvětlit kotěti, jak se věci maj. Kotě chvíli nevěřilo, ale ukecala jsem ho, dohodly jsme se, že to zkusí. Chvilku se vyptávala, co si má oblíct a jak moc se pak musí svlíknout, asi jsem ji moc nepotěšila ale vod toho tu nejsem, říkala jsem si. Jak mně Torm instruoval, řekla jsem jí, čím jedem a jak vypadáme, aby se mohla nenápadně kouknout a případně se nedat poznat a zmizet. Teď přemejšlím, tohle není improvizace, tohle musí mít Páneček nacvičený, když mi to říkal, ani vteřinku o tom nepřemejšlel. Holky ? Máte na mně mejl, že jo ? Torm mezitím s kýmsi volal, ale oslovoval ho občanským jménem a dobře se bavili. Pak z Pánečka vypadlo, co potřebuje a oba se dlouho smáli nějakému soukromému vtipu. Za chvíli Tormovi přišla esemeska a když si ji přečetl, začal si s rádiem notovat příšerně idiotskou písničku Když se zamiluje kůň. Zpívat neumí ani trochu. Brala jsem to jako součást svého výcviku k poslušnosti.

V Hanušovicích jsme nakoupili náplast a kousek za sedlem Torm zahnul k přepěknýmu penziónku, kterej taky nemůžu jmenovat. Paní asi věděla, o co jde, ukázala nám v patře krásnej pokojík s balkónem a výhledem z něj, že se mi tajil dech. Torm vyložil těch pár věcí z auta a vlezl okamžitě do sprchy, jako by neviděl vodu tejden. Rochnil se jak hroch a zpíval ten refrén o zamilovaným koňovi. Pak se vysoukal ven a začal mi vykládat o svém mládí a dávných láskách v tom městě, kam jedem. Torm na svých dvaačtyřicet nevypadá, ale v tu chvíli mi došlo, že bych klidně (no, musel by sebou mrsknout) mohla bejt jeho dcera a ty holky, co o nich vykládá maj děti ve skoro mým věku a že se třeba právě chystáme některý z nich zprznit. Když jsem mu to řekla, odtáhnul mně do sprchy, odšrouboval z ní rukojeť a udělal mně tím proudem vody.

Sjeli jsme dolů do města (v životě jsem tam nebyla a nijak po tom netoužím, nic moc) chvíli jsme bloudili kolem náměstí, Páneček vrčel, že je všechno jinak, nakonec se chytil a dost rutinně projel zbytek cesty a zapíchnul auto u nějaký historickosti. Pak mu nějak zvlídněly voči a chvíli koukal nepřítomně na druhou stranu přes náměstíčko, asi vzpomínal. Chvilku to vypadalo, že chce vystoupit, ale pak si zapálil cigáro a začal povídat banality. Od Renči vím, že nesmím vyzvídat, tak jsem se rozhlížela kolem - bydlet bych tu nechtěla. Byly skoro dvě, tak jsem přes blůzu natáhla mykynu, aby mně kotě poznalo a vylezla jsem ven.

Kotě se přitoulalo jak na rande, mejkap, linky, stíny, rtěnka, lesk, vlásky nafoukaný do ohonu, vytrhaný obočí. Za tu chvíli odvedla kus práce, nebo je kosmetička. Hábky na sadomaso nic moc, svetřík přes hlavu je blbej nápad a punčocháče jak by smet, i když jsou nóbl černý prolamovaný. Ale pěkná holka, musím uznat. Neviděla mně, nešla po chodníku, ale na druhý straně, tak jsem na ni mávnula rukou. Škubla sebou, chvilku to vyhlíželo, jako by chtěla vzít roha, ale pak přicapala blíž. Představily jsme se, počáteční rozpaky, znáte to - nedělám pánovi nadháněčku či jak se tomu říká často. Kotě si sedlo dopředu, já dozadu, Torm se kotěti představil sám - kam na tu noblesu chodí, ten šlechtický úklon hlavy ! , div jí ruku nepolíbil - a vysvětlil jí, kam jedeme, že zůstávat ve městě asi není tak úplně dobrý nápad. Kotě kývlo, ale vypadalo, že v té chvíli nějak moc neví, co se s ním děje. Páneček ji chvíli nechal a pak se asi cvičně proměnil v kocoura a udělal z ní myšičku - konverzačním tónem jí nastínil spoustu ošklivých perspektiv, které se subince můžou stát, když není dost opatrná. Možná to i trochu přehnal protože koťátko mírňounce zpanikařilo, viděla jsem zezadu, jak mačká kabelušku a přemýšlí, jak ze šlamastyky ven. Zkoušela jsem to uvést na pravou míru ale asi nejsem dost dobrá na psychologii, vypadalo to, že se rozbrečí. Páneček to nenechal dojít tak daleko a zastavil u budky. Torm je o dost lepší psycholog, nebo to má nacvičený, kotě se mžikem uklidnilo, jen ty červený oči ho prozrazovaly.

Proč do sebe Torm leje před akcí tolik kafe, je mi záhadou. Neví to ani Renča a ta ho zná z dob, kdy ještě dinosauři žrali přesličky, i když to nemůže bejt ani pravda. Páneček si kotě posadil proti sobě a jak Renča říká, začal plyšákovitět. V kostkovaný flanelce a skoro vybělenejch džínách vypadal úplně božsky, hned bych mu dala ... hm, lízátko. Po dominanci ani stopy, dokonalý mimikry, přátelský úsměv, rodinná pohoda. Já tohle už znám, ale kotě působilo trochu zmateně a začalo se uvolňovat. Přece jen asi čekalo zkraje nějaké tvrdší zacházení a bálo se ho, já koneckonců poprvé taky. Páneček vysvětloval teorii, základy, odpovídal koťátku na stovky otázek, na který teď koukám s nadhledem ale který by mně svýho času strašlivě pomohly, kdyby mi je někdo vysvětlil a koukal na kotě, jako na novou hračku. Tý se to zjevně líbilo, asi má hodně mladýho přítele, co tyhle kousky starších pánů neumí. Na koťátu bylo vidět, jak se rozhoduje, navíc jí dělalo pořád problém Tormovi tykat. Nakonec vzala Torma přes stůl za ruku a chvilku ji studovala. Nevím, co hledala ale rozhodla se hned - zeptala se, kam má jít. Páneček ji vzal za ruku a odvedl ji ke schodům. Paní majitelka se pobaveně culila za barpultem. Zeptala jsem se, jestli se nechce přidat jako čtvrtá do maryáše.

Vylezla jsem za těmi dvěma, koťátko stálo uprostřed pokoje, pacičky překřízený přes prsa a vysvětlovalo Tormovi, že se stydí. Vysvětlování nebylo nutný, že se stydí, bylo vidět dost dobře i bez něj, ale koťátko pociťovalo potřebu to vysvětlit, asi se necítilo příliš dobře a tak vysvětlovalo, že i přítel ji pořádně nahou ještě neviděl, že se milujou jen potmě. Pane jo. Torm se otočil ke mně a pohnul ukazováky dolů. Základní výcvik mám a svlíknout se umím dost rychle, akorát kotěti nikdo neřek, že mám za sebou vášnivou noc s Jimem a že mám od něj kozičky pěkně ze všech stran oplácaný. Vysvětlila jsem jí to. Poprosila Pánečka, jestli by nemoh jít na chvilku pryč a ten chápavě vylezl na balkón. Koťátko se zhluboka nadechlo a začalo ze sebe loupat ty hábky. Pane jo, s přítelem šoustáš potmě, ale za prádlo dáváš majlant, holka, tomu ve firmě říkáme nevhodná investice. Hezká je, opravdu, bejt chlap, neváhám ani chvíli. Kozičky mám asi větší, ale zas mi takhle pěkně nečouhaj bradavky. Opravila jsem jí trochu postoj, aby stála správně a pohladila ji po vlasech, bylo vidět jak je nervózní. Zašeptala, že se bojí.

Páneček se vrátil v civilu a plyšově naladěnej, s cigárem v ruce. Očička se mu na chviličku zúžily, když natáhnul šluka a udělal náznak kroku ke kotěti s významným pohledem na její prsa, když ale viděl jak zbledla, típnul cigáro do popelníku a pousmál se. Starej trik a účinnej, vždycky se taky leknu, ale Torm je nevyzpytatelnej a věřím, že občas to i udělá. Chvilku si kotě prohlížel, ani ne snad jako ženskou, spíš jak novou hračku, pak si ji za ramena přitáhnul k sobě a zeptal se, jestli mu důvěřuje. Pokaždý odpovím že jo, každá odpoví, že jo, kotě taky. Ne, to kotě ho líblo ! Odsunul ji na vzdálenost natažených paží, pořád ji držel za ramena a zeptal se podruhý. Kývla hlavou a Páneček ji posadil na židli. Začínal úplně stejně, jako se mnou, jenom ten generátor je jinej a ty polštářky držej samy, nemusej se lepit náplastí a natírat tím modrým želé. Zajímalo by mně, jak Torm ví, kam je správně nalepit, každá ženská má přece ty prsa jiný, to nechápu. Koťátko koukalo, trochu vyplašeně, ale vypadalo to, že se jí to zatím líbí. Páneček přidělal dráty, zapnul to, kotě sebou cuklo, když o cvaklo ale vydrželo nezaječet, to se mně nepovedlo, i když není nic cítit. Torm jí chvíli něco vysvětloval a pak jí dal krabičku do ruky. To mi taky někdy dá, ale na to, že kousek za polovinou rozsahu je to hoodně příjemný jsem přišla až po dost dlouhý době, to kotě na to přišlo za chviličku a jen jsem koukala, jak začíná zrychleně dejchat a ujíždět. Líza je taky na šáhnutí, říká Torm, ale tohle je tedy něco. Od radiátoru jsem jí dobře viděla mezi nohy, jak se jí otvírá štěrbina. To sice Torm ze svého úhlu pohledu vidět nemohl, ale asi mu to bylo jasné, vypnul kotěti hračku a k té židli ji prostě přibandážoval náplastí, pak ji překlopil i se židlí dozadu a teprv, když jí roztáhnul kolena, došlo kotěti, že je něco jinak. Chvilku se kočkovali, ale šanci neměla. Páneček se chvíli rozhlížel, pak z kapsy od košile vyndal nějakou předpotopní propisovačku, rozebral ji, tím spodním dílem párkrát fouknul kotěti na bradavky a pak si sednul na zem před tu povalenou židli, odhrnul koťátku lupínky a tím ostrým proudem vzduchu jí začal foukat na poštěvák. Kotě nejdřív syčelo, pak kňučelo a nakonec za pokoušelo uhejbat, což na židli a s pěti metrama náplasti kolem sebe jde blbě, takže pak už jenom vřískala. Radši jsem zavřela balkónovky, venku chodili lidi.

Páneček si vyhrál, kotě bylo skoro hotový a Torm na něj koukal, jak na novou hračku, oči mu svítili a byl v tý kostkovaný košili k sežrání. Kočičce docházel dech, tak ji Páneček chvíli nechal vydejchat a vytáh si z kufru štětečky. Ty jenom vypadaj, že jsou měkkoučký a mazlivý, ve skutečnosti jsou to pěkně pichlavý svině, a na bradavkách nejvíc. Chviličku jí s nima jezdil přes boky a po prsou a kotě předlo blahem (ani stopa po špeku, já mít takovou figuru, grrr) a pak se pustil do bradavek a to už se jí tolik nelíbilo, otevřela oči úplně dokulata, panenky jak rozkapaný od vočaře, něco takovýho jsem ještě neviděla. Jak jí ty bradavky trčely tak je Páneček vzal mezi ty dva štětečky a točil s nima proti sobě, to mi občas taky dělá a je to pocit, o kterým nevím co si myslet, někdy mi přijde, že v těch štětcích má elektriku. Koťátku to asi přišlo taky, protože skřípala zubama, ohavnej zvuk. Chvilku mi přišlo, že ji Torm chce vytáhnout na stopku, ale pak toho nechal a vzal si elektriku. Dlouho si s ní hrál kuličkou po celým těle, prevít, střídal příjemný a nepříjemný a vzdycky kousek přidal a to kotě na něj začalo koukat úplně zbožnejma vočima. Nechápejte to špatně, já už jsem docela zvyklá, koukat se na Torma při práci a rozhodně si ho nechci přivlastňovat, ale v tý chvíli jsem úplně po samičím začala žárlit, kdyby to šlo, tak bych jí snad vyjela po tom namalovaným ksichtíku, ale rychle to přešlo, když se po mně otočil a tázavě ukázal očima na to rozdělaný stvoření na židli. Torm je zvláštní, on má prostě všechny ženský stejně rád ... ale než mi to došlo, ono mi to vlastně samotný nedošlo, ona mně na to navedla Renata.

Tormík chvilku něco šeptal kotěti do ucha, hladil ho po vlasech a ono pak kejvlo a úplně křečovitě zamhouřilo oči. Páneček ho líbnul na nos a říká ´ne, dívej se´ a kotě ty oči otevřelo a dost vyplašeně koukalo, jak páneček natírá véčko želé. Popravdě to želé bylo zbytečný, kočička mazala přebohatě, ale ona je to asi součást scénky, protože si s tím Páneček sednul přímo koťátku před čumáček. Pak jí to véčko opřel mezi pysky, kouknul na ni, řekl ´otevři ty oči´ a véčko bylo uvnitř, jen kotě vydechlo. Koncert nastal pak, Páneček si ji vodil jako štiku, těsně před uděláním jí ubral, nechal ji vydejchat a začal znova jinak, kotě se nejdřív vždycky těšilo, že tentokrát ho Torm už udělá, pak jí došlo, jak se ta hra hraje a zkoušela si pomoc sama ale na Torma nemá, pak začala prosit a po bůhvíkolikátým nájezdu se rozbulila. S namalovanejma vočima blbej nápad, řeknu vám. Popravdě, na slzičky je Torm citlivej, ale pššt, to jen mezi náma. No jo, budu bita. Chvilku si špitali, neslyšela jsem co, pak ji Torm křivákem přeřezal ty náplasti, zkontroloval jí oběh na nártech, položil ji na zem vedle tý překocený židle a dal jí krabičku do ruky. To už si kotě orgáč utýct nenechalo a musel bejt, našponovala se jak luk. No, taky jsem měla dost mokro v rozkroku a Páneček si na džínach před sebou taky tlačil pěknou bouli. Chvíli se koukal, jak se kotě mazlí s tím véčkem, jako by bylo živý a pak zmizel. Kotě se šlo vysprchovat a já jsem neodolala, sebrala jsem ten generátor a dělala jsem si dobře. Za chviličku vylezlo zmáčený kotě ze sprchy a přisedlo si ke mně, chvilku koukalo na ty šlápoty po Jimovi a pak si na ně tlapičkou sáhlo. Má měkounký tlapičky, takový elektrizující. ´A já se tak bála´, špitlo.

Povídaly jsme si a nějak jsme zapoměly na Pánečka, když jsem si to uvědomila a začala se rozhlížet, seděl u dveří na balkón a pokuřoval. Kdy přišel, vůbec netuším. Z jednoho kafe upíjel, dvě tam stály na stole. Šla šestá, kotě muselo zpátky k mamince, tak jsme rychle ty kafata vypily, Torm mezitím sklízel věci a nenápadně mně lámal, jestli bych tam s ním nechtěla přenocovat. O chtění by nebylo, kdyby na mně nešly krámy a kdybych měla sebou místo kabelky tašku. Ale dlouho jsem se rozmejšlela, bylo tam hezky. Kotě se našminkovalo zpátky, je hódně šikovná, má se v ruce, rozloučili jsme se v recepci a Torm to kalil dolů, dohadoval si přes hendsku nocleh s nějakejma známejma ze Zábřeha a točil volantem s pohodově nataženejma rukama, takhle už jsem ho dlouho neviděla. Kotě sedělo vedle něj, koukalo na něj jako na svatej obrázek a průběžně se vyptávalo, vlásky rozpuštěný a koketně si s nima hrálo, pusinku pootevřenou, kolínka od sebe. Kam na to ty holčiny choděj, to je teď snad musej učit na škole. Chvíli jsem ji v tom chtěla nechat, pak zvítězilo mé lepší já a upozornila jsem ji na vlasy. Stáhla si je zase gumičkou do ocasu, ale stejně si máma všimne, že jsou vlhké, navíc voněla šampónem a sex jí koukal z očí. Když vystupovala, vypadala, že chce Torma políbit, ale neodvážila se. Torm se za ní chvíli koukal a když mu zahnula za roh, vyrazil na Šumperk a broukal si refrén o zamilovaném koňovi. Humor ho přešel až na sedle, když mrňavou lopatou vyhazoval po prahy zapadlé auto z cestičky pro lesáky.