|
Starý ionský filosof, který pronesl tento výrok, měl na mysli něco úplně jiného než "nevyspíš se s bývalým". Když se podíváme na řeku, tak hlavní její charakteristikou je, že teče a tento pohyb je jádrem její přirozenosti, pokud neteče, není to již řeka, ale mrtvé rameno nebo stoka. Nemůžete ji zastavit v čase a podrobně popsat, protože její podstatou je pohyb.
Pokusím se tento obraz poněkud nesouvisle převést na svoje poznání o vztazích. Zjistila jsem, že o této řece nedokážu již nic s jistotou říci, neboť není zřejmé, zda se moje poznání týká této řeky, jak je tu nyní, nebo té, co tu byla, když se to stalo, a jakou platnost má vlastně každý takový výrok o budoucnosti. Mezilidské (milostné) vztahy jsou řeka, neboť je také dokážeme pozorovat pouze z časového odstupu, odehrávají se v čase. Jsou to děje. V bezčasí neexistuje žádný vztah, možná cit, ale spíš jen přímé zakoušení.
Došla jsem do bodu, kdy mi zase nezbývá nic než to přímé zakoušení bez jakýchkoliv pokusů o analytickou klasifikaci, na které si hodně potrpím a stejně je mojí přirozeností, že brzy s nějakou fantastickou teorií přijdu. Osvojím si nějaké úplně nové pojmosloví, nastoupím novou cestu, začnu se o něco zajímat. Člověku není dobře bez vlastního příběhu.
Faktem, že moje dosavadní funkční příběhy, moje osobní mytologie, přestaly jaksi fungovat. Tříletá hra na manželství se ukázala být předčasná a falešná, jaksi v samém základu. Musela jsem ustoupit realitě a složit zbraně a sbalit svoje ležení, jelikož bojovné lpění na dlouhodobé strategii, kterou jsem si vytvořila a která se mi zdála plausibilní.
Stejně selhavší se jeví všechny moje dosavadní poznatky o D/s a SM a vůbec (mojí) sexuální orientaci. Kladu si otázky, nakolik může hrát roli sociální programovánía přání, které je otcem myšlenky. Nakolik se mohou jednou dané orientace změnit a jaká je pružnost těchhle škál (o nichž bezpečně nevíme vůbec nic a Milkovova typologie osob v domiantním postavení má ten vcelku zásadní háček, že se na ní nedá vyznačit switch, osoba schopná prožívat na téže ose široký rozsah pocitů). Existuje i jiná typologie, dělaná kvalitativně, nikoliv kvantitativně, která charakterizovala pro změnu sexuální submisivy jako srdeční, mentální a tělesné. (body, mind, heart), přičemž stejně jako v józe existuje i cesta královská, tedy rádžajóga, spojující harmonicky všechny roviny. Podle mého odhadu bych spadala do přihrádky body-mind submisssive, protože romantické pojetí D/s mi bylo vždycky hluboce cizí. Co hůř, sentimentalitu nesnáším.
Háček. Domnívala jsem se dlouho, řádově několik let, že nejsem schopna a možná už nikdy nebudu, bezprostředního vřelého citu, romantické lásky, poté co skončila ta první. Jako bych z toho nenávratně vyrostla nebo se cosi ve mě rozhodlo, že takhle tedy ne a od té doby už mi ten cit byl nepřístupný.
Nedávno jsem přišla na to, že tenhle můj příběh měl zásadní trhlinu: ani svého prvního kluka jsem nemilovala tím způsobem, o němž jsem se domnívala, že je jediný autentický a že už ho nejsem schopná. I tehdy jsem měla pochybnosti a velké rezervy ohledně všeho toho nesmyslného utrpení ze vztahů a koneckonců, již tehdy jsem vlastní úvahou dospěla k nefunkčnosti postindustriální romantické monogamie.
Hypotetizovaná schopnost milovat tedy buď 1/ byla zablokována, 2/ narodila jsem se bez ní (pokračuj k teoriii o other kin a argumentační linii "nejsem normální člověk, tudíž se do lidských kategorií pochopitelně nevměstnám") nebo 3/ vůbec neexistuje a jedná se toliko o falešnou iluzi duchovně nevyspělých bytostí, které se snaží najít ultimátní opěrný bod ve svém životě, přičemž tím může být pouze vědomí konečné samoty spolu s univerzální (neosobní) láskou.
Je tedy otázka, co je vlastně přesně romantická láska, kromě hormonálního poblouznění, které je příjemné, ale je rozhodně pod vládou vůle a intelektu, jedná se o potěšení nižší úrovně, asi jako sex. Snažím se přijít na to, jak vypadá sex z lásky, který přesahuje do nějaké další dimenze, a nemůžu si zatraceně vzpomenout jestli a kdy jsem něco takového zažila. Moje nejlepší kamarádka tyto dva druhy sexu rozlišuje, příležitostný pro potěšení a s milovanou osobou - no, jelikož nemáme jasno pojmu láska a milovat a v tom, jakou roli hraje v mojí sexualitě BDSM, jsme zase za začátku úlohy.
Nakonec jsou tu dvě fantastické nedořešené úlohy, a to monogamie a manželství. Domnívala jsem se, že jsem došla k neotřesitelné jistotě, že tradičně pojatý monogamní vztah nemá žádnou budoucnost a ještě bych mohla být klidně překvapená, že do něj vlezu. S osobou, která považuje zřejmě za hluboce mylné (nežádoucí) spát s někým, koho nemilujete.To už se mi ale fakt z hlavy kouří o to sto šest. Dále jsem došla k závěru, že se nikdy nevdám, přinejmenším pokud neobjevím podstatu manželství (nějakou o níž doposud nevím), jelikož takový muž, který by mi v zásadních ohledech vyhovoval, by musel být polobůh a přiznejme si, proč by měl mít až takový zájem zrovna o mně, a z čistě statistického hlediska je dost málo pravděpodobné, že se někdo takový najde (aneb zkuste si vyplnit v seznamce Googlu vyznání, sexuální orientaci a pár nezbytností).
Celkem vzato musím říct, že "Vím že nic nevím," a tuto esej uzavřít, abych již neprznila svojí myšlenkovou plytkostí památku starých filosofů.
|
pabura
Soukromý chat
Poslat zprávu
Poslat e-mail
Žena
sub 
Můžete mne oslovit 
