Objektivní měření sexuálního vzrušení není natolik jednoduché, jak by se mohlo zdát. Teze "podívám se a vidím" tady zcela objektivně nefunguje a subjektivní metody pro potřeby forenzní medicíny nestačily. Já se ale pokusím pojmout toto téma mírně odlehčeně a byl bych rád, kdyby konstrukční skupině posloužilo jako téma inspirativní.

Co by měl elektroúchyl vědět o nervech.
Nervy z hlediska elektroúchylova představují vodiče vzruchů, tedy signálů, určených k distribuci. Rychlost šíření vzruchu nervem činí přibližně 120 m/s. V molekulárním měřítku jde o změnu potenciálů na membránách ovlivněných buněk, v globálním měřítku jde o průchod elektrického proudu podél nervu (vnitřkem nervu se proud šíří jedním směrem, povrchem se pak vrací). Nervové vlákno (axon) je ukončeno tzv. nervosvalovou ploténkou. V jejím blízkosti se myelinová pochva vlákna štěpí na větší počet zakončení, obsahujících transmiter aceltylcholin. Ten přenáší vzruch mezi membránami nervových a svalových buněk (které jsou odděleny tzv. synaptickou štěrbinou). Na každé nervosvalové ploténce končí právě jedno nervové vlákno, s výjimkou svalů nitroočních, které ovšem leží mimo oblast elektroúchylných zájmů.

S ohledem na množící se diskuse o bezpečnosti používání elektrického proudu k BDSM hrátkám, zejména pak v souvislosti s rizikem vzniku srdeční fibrilace vznikla potřeba tohoto textu. Jde o shrnutí vcelku běžně známých fakt a doporučení ČSN IEC 479-1, upravené pro potřeby úchylné obce.

Pořád to samé - zastrčit, vytáhnout, zastrčit, vytáhnout... První měsíc to baví, je to relativně nové, neokoukané, partner(ka) ještě leckdy něčím zcela novým překvapí. Druhý měsíc je to už rutina, přecházející v pravidelný středeční sex v misionářské poloze potmě pod dekou a třetí měsíc začíná soužití připomínat práci. Malomyslný zmalomyslní ještě více, melancholik upadne do depresí, flegmatik se vrátí k lepení modelů letadýlek, sangvinik se začne poohlížet po novém modelu partnera(partnerky), cholerik partnera nejprve zbije a poté upadne do depresí, ti tvořiví se pak začnou rozhlížet po okolí, jak by náhle zešednuvší vztah učinili barevným, nápaditým a jiskřivým. Jiskřivým ... Jiskřivým !  To zní dobře. Elektřina do sexu patří, i když ne ve své prvotní podobě. Zajiskřit by to mělo ještě předtím, než si spolu lidé vlezou do postele (do auta, na záchod ve vlaku, na půdu, do stohu atd. atp.) nebo se v náhlém poryvu vášně rozhodnou vstoupit do Klubu desíti tisíc majlí.  On i ten sex, pozorovaný na složitých a k obsluze komplikovaných přístrojích s krypticky znějícími názvy jako EEG, EKG, EMG jsou v podstatě jen nejrůznější formy elektrických impulsů, poctivě na jedné straně tahajících za příslušná svalová vlákna a záklopky na topořivých tělíscích, na druhé straně meldujících po nervech a míše do mozku něco jako "jóóó, tohle se mi líbí" nebo "stříkat, teď !" Leckoho napadlo, že tohle všechno by se dalo udělat na baterky nebo do zásuvky a užívat si, ať už individuálně, nebo v páru. Jde to, ale chce to trochu základních znalostí, hodně opatrnosti a hlavně souhlas partnera s tím, co s ním hodláte provozovat. Zaujalo ? Čtěte dál.