Předmětem testování je souprava samolepících elektrod Conrad, dodávaná jako náhradní komponenta k EMS jednotkám (zde třeba AB Pack). Sada má objednací číslo 84023250 a za bratru 427,- Kč v ní získáte 8 elektrod 80x40 mm a dva propojovací kablíky s extenderem na dvě dvojice elektrod v jednom kanálu. Na přiloženém obrázku je vyfotografována polovina sady. Elektrody jsou středointenzitní, v provedení s průsvitným dlouhodobě lepícím gelem. Propojovací kablík je v medicínské úpravě, vysoce ohebný, s textilní duší. Konektor odpovídá systémům AB pack, tedy jack 2,5 mm. Pro většinu v praxi používaných jednotek bude tedy třeba konektor nahradit tím správným.

Popisované zařízení je dalším ze série testů atypických hraček. Jde o novou Xdomovu akvizici, nabytou se značnou dávkou štěstí - další prvorepublikový "přístroj pro léčbu fulguračními proudy", tentokráte v kombinaci s "metodou Arsonvalovou", jinými slovy s induktorem. Oproti již popsanému zařízení Profoussovu má jednotkla celou řadu odlišností. Tou první, nejméně příjemnou je horší stupeň zachovalosti zařízení - celá jednotka byla pravděpodobně nejednou opravována s pouze přibližnou znalostí problematiky. Také vybavení jiskřivkami je méně bohaté a některé jiskřivky jsou nefunkční nebo jejich výkon není postačující. Dvě z elektrod jsou naopak doplněny atypickými koncentrátory výboje.
Jednotka vyniká spíše technicistním vzhledem, daným v nemalé míře "profi" vestavbou panelu s elektrickou částí do čtvercového kufříku černé barvy. Úložné prostory kufříku jsou vyloženy modrým sametem, víko je z vnitřní strany čalouněné. Výrobce není zcela zřejmý, pravděpodobně jde o továrnu ETA, návod se bohužel nazachoval. Teslův transformátor (na obrázku v přihrádce zcela vpravo) je spojen pevně se zařízením pogumovaným kabelem, roler induktoru je připojitelný dvojkolíkovou zastrčkou a dobovou opředenou šňůrou. Pro volbu druhu provozu slouží přepínač FARAD/ARSON, zkratující v režimu induktoru primár Teslova transformátoru. Sám přepínač má původní pouze páčku a armaturu, kontakty opravoval zřejmě zručný pionýr :-) Přívodka síťové šňůry je na horním panelu vpravo, její provedení budí nutný děs u každé osoby od osob poučených výše. Protikus raději nedokumentuji :-) Již zmíněný pionýr naštěstí zrušil horní kolík, určený pro provoz na 110 V.  Horní regulátor slouží k nastavení frekvence Wagnerova kladívka (též zjevně rekonstruovaného, tentokráte ovšem se znalostí věci), spodní pak určuje výkon induktoru. Použité řešení zaslouží zmínku - otáčením regulátoru se mění velikost indukční vazby budící a pracovní cívky induktoru. Pro změnu vazby je využit nejjednodušší možný princip - změna vzdálenosti cívek. Pracovní cívka je soustavou pák posouvána po vodicí tyči sem tam .. Do nitra přístroje nahlédnete zde. 
Výkon přístroje lze označit slovem průměrný - rekonstrukce a stáří zařízení se zřejmě podepsaly. Kondenzátory primární části jsou navíc propojeny velmi atypickým způsobem. Zřejmě i proto některý z původních majitelů přistoupil k úpravám elektrod, do nichž byl zjevně dodatečně vpájen koncentrátor výboje - detail zde. Soubor elektrod navíc zjevně není původní - v sadě jsou nejméně dva průměry patice.
Zmínku si zaslouží elektroda, která není jiskřivkou a mnohé vypovídá o některém z předchozích vlastníků. Jde o kovovou trubku (na obrázku zasazena do Teslova transformátoru), de-facto vytahující hnízdo sekundárního vinutí z ochranného límce.  Tato "jiskřivka" má naopak účinnost více, než postačující, byť k jejímu nasazení na lidi mám určité výhrady. Transformátor je naladěn na relativně nízkou frekvenci a skin efekt výboje se již příliš neprojevuje - výsledný vjem se proto blíží spíše sparkleru, než jiskrové diatermii :-)  

Resumé
Popsaný exemplář je dokladem toho, že mnohá zařízení se ještě dochovala a lze je i pořídit. Je třeba ale věnovat zvýšenou pozornost jejich technickému stavu a zejména pak jejich užití s rozmyslem - u popisované jednotky nebylo bez demontáže možno zjistit použitý princip funkce induktoru. Jako hračka je ovšem jednotka vynikající, při nutném zachování potřebné opatrnosti. 

Lupus Pictures jsou jako víno - čím starší, tím lepší. Tento vcelku známý fakt potvrzuje i nové dílko z pohádkové řady - Čaroděj nebo Černokněžník, jehož předpremiéra proběhla 12.7. v Nové legendě. Text, který čtete není recenzí, spíše směsí dojmů a reportáže. Nejprve tedy o samotném díle.
Na motivy pohádky Sůl nad zlato se autorské skupině Šťastný / Valášek / Schertel podařilo vytvořit film, povznášející (formálně neexistující) žánr spankingové komedie do nové úrovně. Z triviální zápletky, spočívající ve smutném faktu, že krásná královská dcera odmítá pojmout za chotě ohavného černokněžníka vytvořil um scénáristů a v neposlední řadě i živá inspirace před kamerou dobře plynoucí příběh, bohatě kořeněný vizuálními i slovními gagy prakticky všech protagonistů. Děj se navíc odehrává v krásných prostorách Rožmberku a nemalou úlohu přiřkl scénář tamní mučírně, včetně autentických rekvizit práva útrpného.
Hned v úvodu je nastíněno nosné téma děje - při bohatém obědě Krále, jeho krásné Dcery a Rádce jsou podávána pouze jídla "chuti sladké, hořké a kyselé". Příčinou absence jídel chuti slané je, jak se ukazuje z promluvy Rádce, nezdvořilé chování královské dcery vůči trojici nápadníků, žádajících její ruku, najmě pak vůči Čarodějovi. Ten, dotčen do hloubi své černokněžné duše způsobil zánik veškeré slané chuti v celém království, které se postupně v důsledku této zlovůle vylidňuje. Nastalá situace je za stolem rozebírána ze všech aspektů, přičemž se její protagonisté se zjevnou nechutí nimrají v předkládaných lahůdkách. V pozadí scény je nenápadně umístěna trojice portétů nápadníků, zobrazených ve vizuálně naprosto šíleném polokomiksovém stylu. V klíčové scéně pak portrét Čaroděje ožívá, aby v břitké promluvě sdělil strnulé trojici požadavky mága. Ty spočívají v jednoduchých, algoritmus tvořících bodech - královská dcera má být za svoji zpupnost potrestána řádným výpraskem, poté má pojmout Čaroděje za chotě a následně bude do království vrácena slaná chuť. Oživlý obraz Čaroděje se od této chvíle stává součástí scény a patří k tomu nejlepšímu, co dosud v LP bylo vytvořeno - jakoby oknem hledí divák do kouzelníkova obydlí, aby jej mohl shlédnout netrpělivě přešlapujícícho či glosujícího probíhající dění.
Mnoho chuti k výprasku princezna nemá, proto Král vyzývá Rádce k hledání náhradního řešení. To mudrc vskutku nalézá v podobě dublérky - problém je komplikován tím, že v důsledku plíživé emigrace na zámku zůstaly pouze dvě ženy - Komorná a Poběhlice. Poběhlice je již jata, komornou dává Král odvléci do mučírny, kde je natažena na skřipec. Díky nepochopení zadané úlohy je pak právem útrpným nucena k přiznání, jehož skutečnou podstatu ale Kat a jeho pacholci nechápou. Proto je použit norimberský trychtýř. Král, Rádce a z magického obrazu zprostředkovaně i Čaroděj pak netrpělivě (a marně) očekávají nářek princezniny dublérky, úpící pod požadovaným výpraskem. Znervózněn dlouhým čekáním, dává Král pokyn Rádci k řešení situace - nové instrukce Katovi a pacholkům pak vděčnému divákovi umožňují shlédnout převázání komorné do dvojitého V a následný masivní výprask metlami, důtkami a rákoskou. O práci pacholků a mistra Kata bude řeč dále. Zde budiž řečeno pouze, že Čaroděj se dočká požadovaného nářku.
Princezna je předvedena před kouzelný obraz, ale její forma v ostražitém mágovi vyvolává pochybnosti o síle výprasku, přerůstající postupně v podezření na neexistenci výprasku samého. To je nakonec potvrzeno, když královská dcera prudce usedne. Rozzuřený černokněžník vyhrožuje odejmutím dalších chutí a jeho promluva o sedmi ranách egyptských má šanci vstoupit do zlatého fondu českého filmového jazyka spolu se "stírače stírají" a "Hliník se odstěhoval do Humpolce". Král i Rádce zlovolného mága chlácholí a v rámci kompenzace nabízejí náhradní řešení, které by mu umožnilo přítomnost při exekuci princezny - podle však zatajují, že namísto princezny má býti potupě vystavena nevinná Poběhlice. Ta je vskutku vyvlečena na nádvoří a nahá usazena na oslici, aby byla následně zmrskána metlami za dohledu krále a magického obrazu, přidržovaného Králem v okně. Samo vystavení obrazu je doprovázeno nevrlými mágovými poznámkami - "Nesnáším výšky", dí do okna vystavovaný Čaroděj. Výprask metlami je opravdu masivní a prožitek Poběhlice je nefalšovaný, je třeba ocenit, že oba pacholci se vyhýbají ledvinám. Posezení na oslici si Bitchinka v roli Poběhlice ovšem opravdu užívá.
Obraz s mágem je po shlédnuté exekuci přenesen zpět do hodovní síně, kam se vbrzku dostavuje i kvazizmrskaná Princezna. Když ale bdělý mágův zrak zjistí další podvod, naplní sám Mág své výhružky a odejme království zbývající chuti. Definitivně frustrovaný Král s Rádcem proto přemluví Princeznu, že sňatek s Čarodějem bude ve státním zájmu a vzpírající se královská dcera je jata biřici, připoutána na lavici před obraz a úchylná choutka černokněžníkova je konečně naplněna mocným výpraskem pruty, kterých vezme jen ve scéně za své tré. V mukách pak konečně vyřkne svůj souhlas se sňatkem, což konečně umožní černokněžníkovi vystoupit v obrazu. Pointu děje si zde nedovolím uvést, abych diváka nepřipravil o potěšení.
Z odborného hlediska prozrazuje film zkušenou ruku Pavla Šťastného ve scénáři i realizaci. Rány jsem protentokrát nesčítal, ale jen málo jich nepadne tam, kam má. Zejména závěrečný výprask Princezny je spankovým koncertem, doprovázeným odlétajícími třískami máčených prutů (!). Rány sedí přesně symetricky, s vyjímkou jedné mimořádně ohavné, sklouznuvší po pravé hýždi až někam na stehno. Výprask Poběhlice na oslici je pak, pokud je mi známo, premiérovou záležitostí, v tématických filmech dosud nevídanou. Autenticitu divákova prožitku zvyšuje i dobově věrná fixace rukou do háku potupné masky a vedení kamery při sledování snah Bitchinky nalézt na hřbetě oslice snesitelnější polohu. Zlepšení by naopak zasloužila práce obou pochopů - střídavý výprask (metlami i důtkami) vyžaduje lepší souhru, než je ve filmu předvedena. Problém je pravděpodobně v rozdílném tempu obou, takže biřic napravo setrvává před svou ranou ve vizálně rušivém nápřahu. Naopak naprosto dokonalá je pohybová improvizace hradních stráží při jejich výměně. Jen pro tento skeč stojí film za shlédnutí - chybí už jen Pištěkovy operetní uniformy.
Kapitolou sama pro sebe je Rider v roli čarodějné kreatury, přecházející netrpělivě po místnosti a glosující dění ze svého obrazu, případně se podivující, proč nemůže z obrazu ven, když si to všichni tak upřímně přejí. Technicky náročná scéna nepatrně skřípe vinou chybějící zpětné vazby - při realizaci byla použita pomocná kamera a plazmový zobrazovač, nikoliv vložený obraz z modrého pozadí. V důsledku zvoleného řešení se Čaroděj z obrazu občas dívá mimo scénu a synchronizace zvuku pro velmi, zdůrazňuji velmi pozorném pohledu klouže přes veškerou snahu jinak precizní střihačky Renaty. Tyto z divákova hlediska zanedbatelné nedostatky ale bohatě kompenzuje Pavel Šťastný v dvojroli Krále a Kata. Jeho Král je perfektně stylizovaný v duchu české pohádkové školy, Kat je naopak profesionál každým coulem co do techniky a vykonavatel, co do vlastní vůle. Dialog aktérů v mučírně nad tím, k čemu že se to vlastně ubohá komorná má přiznat by zasloužil pero povolanější, než mé.
Resumé recenzní části je jednoduché - divákovi je nabízeno 40 minut inteligentní zábavy, která potěší oko spankera i úchyla, spanku neholdujícího, rozesměje, pobaví a pohladí po duši. Všechny tři hlavní protagonistky jsou dobře rostlé a v tématu zběhlé, takže je patrné, nakolik si v mezích možností užívají dění. Dění si ostatně užívá celý štáb a realizační tým a jejich potěcha z práce je ve filmu dobře patrná. Dojem umocňuje autentické prostředí, v němž film vznikal a plná absence jakéhokoliv markýrování.
Krátce o atmosféře při předvádění - Nová legenda je v podzemí a mnoho prostoru neskýtá. Prostor sám rozhodně není optimalizován pro audiovizuální projekce, některé dialogy proto byla zahlušeny na samou hranici srozumitelnosti. Mnohé dialogy mi unikly pro výbuchy smíchu, jimiž byla projekce často přerušována. Předpremiéry se účastnilo přední české úchylstvo a jak zaznělo v úvodním slově Thomase Marca Schertela, skoro polovina z přítomných ve filmu hraje nebo se podílela na jeho realisaci. Oficiální akce se tak do značné míry změnila na milé posezení dobrých přátel, končící s půlnocí s ohledem na velmi vstřícný a přátelský personál.

Recenzi či recenzi se obvykle podrobují předměty, snadno dostupné. Popisované zařízení je proto výjimkou, výjimkou v tom smyslu, že představuje předmět dostupný obtížně - zařízení, známé například z Hrabalových Postřižin jako přístroj pro léčbu fulguračními proudy. Striktně řečeno, Teslův generátor nebo též violet wand dle anglosasské literatury. Popisovaná jednotka je atypická tím, je její stáří dosáhlo mnoha desítek let, jichž se jednotka dožila ve slušném stavu. Exemplář k recenzi laskavě zapůjčil Profouss a sama recenze bude pojednána spíše popisně, neboť možnost nabytí této jednotky přes pult je bez notné dávky štěstí mizivá.