Kocour je pryč a myši mají pré. Konečně jsme se dostaly k nějakému samostatnému projektu a protože jsme baby zvídavý (a ještě po včerejšku pěkně líznutý), bude tahle část recenze trošičku atypická. Ale najdete v ní, jak si dvě úchylky oměřily ítího, teda ET-312B a na co přitom přišly.

Na vyzkoušení krabičky jsem se těšila od chvíle kdy jsme ji od MKrtka převzali. Musím říct že se opravdu divím že nám ji půjčili, já bych nevydržela čekat. :) 

Tak tedy. Fotky jste už viděli. Osobně mi přijde, že si autoři mohli trochu lépe vyhrát s designem. Vím že to není to, proč si to lidé kupují, ale vzhledem k ceně a k exkluzivnosti hračky by to mohlo vypadat vymakaněji.

Zkoušeli jsme s Tormem postupně snad všechny programy a to v intenzitě low. Ostatní intenzity jistě stojí za prozkoumání, ale v rámci seznamovaní jsem chtěla mít jistotu, že intenzita zážitku nepřesáhne určitou mez. Osobně jsem měla totiž ke krabičce ze začátku lehkou nedůvěru. Jak je hračka moc velká, nebo vypadá příliš technicky (nebudu Interdyn jmenovat), tak získám lehký dojem černé skříňky, že to, co bude jako výsledek, není stoprocentně určováno tím, kdo má hračku v ruce. Z kraje testování jsem se při programech využívající postupné narůstání síly lekala, protože jsem si nebyla jistá, kde se to zastaví. Každopádně intenzita 99 v módu low je něco co už bolí, ale je stále snesitelné a tak jsem se po ošahání hranic přestala bát. Poznámky jsem si začala dělat až asi u třetího programu, takže poznatky o předchozích doplním (snad) až později. Jednotlivé programy budu popisovat tak, jak si je pamatuji, a protože toho bylo dost, tak mě nebijte, pokud se spletu.