Včerejší den byl zcela ve znamení chaotického popojíždění sem a tam. Oba ToDo listy - jak vanilkový, tak i úchylný - ve zcela nesmyslných kombinacích vyžadovaly kravaťákovu přítomnost (mnohdy i současnou) na různých, od sebe notně vzdálených místech republiky.
Kravaťák si potrpí na lyže a lyžování. Je ale pravdou, že čas a prostor nejsou již dlouho této kravaťákově zálibě nakloněny a konec uplynulého roku nebyl v tomto směru žádnou výjimkou. Své k tomu řekla i normotvorná smršť OICA (a také ACEA, byť ve smyslu přibližně opačném), pročež nebylo kravaťákovi popřáno prožít konec roku v klidu a pohodě. S rozlítaným Silvestrem ale zmatky alespoň na čas pominuly, vášně utichly a kravaťák vyrazil na lyže.
Když vloni touto dobou bojoval kravaťák se sněhem ve městě K., netušil, že mrazy vpravdě ruské jej dostihnou i v rodné zemi. Ać původem z hor a zimním strázním přivyklý, s přibývajícími roky působí zimní radovánky kravaťákovi čím dál, tím méně radosti a úměrně tomu roste i míra kravaťákova namíchnutí s každým novým stupněm mrazu a centimetrem sněhu. No, buďmež objektivní, mráz kravaťákovi nevadí a již napadlý a slehlý sníh také ne - vadí sníh čerstvý, který je nutno umístit na jiná místa, než na která ho doručila firma Snow Surprises inc. Místa, určená k redistribuci sněhu mají podobu příjezdové cesty, stání pro tři v rodině nutná auta (kravaťákova dcera ani žádný z členů kočičí smečky dosud vůdčím listem nedisponují) a několika cest a cestiček významu spíše marginálního. Při půlmetrové vrstvě sněhu to představuje celkem něco přes padesát kubíků a pokud je to sníh předvánoční, složený z velikých navlhlých vloček, kravaťákova fyzické námaze odvyklá záda úpí a dožadují se mazání opodeldokem či alespoň arnikou v lihu. I namíchnul se kravaťák hned poté, co první letošní sníh dorazil koncem října a zakoupil sobě Stroj.
Kravaťákovy hudební vlohy nestojí za nic. Ač obdařen v následstvo sluchem po dědovi muzikantovi téměř absolutním, tolent hudbu provozovati zůstal prakticky nerozvíjen, v důsledku čehož není kravaťák (s výjimkou nečetných stavů pod vlivem) hudbu provozovati na žádném z nástrojů, kde tóny nejsou instantně předpřipraveny k použití a i pak bývá výsledek tristní. Kravaťák je ovšem vcelku podrobně obeznámen s teorií vzniku tónů a pár desítek zařízení, k provozování hudby sloužících svého času postavil. V souvislosti s tím byl ovšem nucen nastudovat nemalý objem literatury o elektronice, hudební akustice a teorii nástrojů jako celku.A ve čtvrtek zjistil, že teorie je neúplná.
Jsou živnosti, které by kravaťák jako zdroj obživy přijímal jen s krajním znechucením. Ač - jak tvrdí velcí šéfové - kravaťák dobře a výkonně pracuje zejména ve stresu a pod zátěží v podmínkách deficitu volných zdrojů, jsou místa a činnosti, na které má kravaťák rád spoustu času a s ním spojeného prostoru. Kravaťák nechce být chronometristou.
Poté, co se kravaťákovi v rámci interakce dvou narvaných diářů podařilo dodat na místo novou dávku programmers-foodu, tedy želatinových medvídků a jako bonus i vyšetřit jeden celý luxusní večer s chilli čokoládou, švestkovým nepivem, průvodem rytířů a sádrovým obinadlem se jeho podzimně elegická nálada výrazně vylepšila. Večer se sice ukázal jako nedoplánovaný díky sice očekávané, ale nevhod přišlé nutnosti transportu kravaťákových dětiček z tanečního tréninku z města L. do města T., nicméně na transformaci z chronicky přinamíchnutého inži v celkem spokojeně předoucího kocoura chybička v plánech velký vliv neměla. Změnu uvítal i domácí kočičí uvítací výbor (posílený o nový přírůstek Kikymouru), který promptně opustil vyčkávací pozice na okrajích misek a šel si navětřit. Resumé vynesl mluvčí výboru Wizour, který namísto luxování misky s dovezenou burgundskou šunkou vyskočil kravaťákovi na klín, zabořil mohutně klenutou hlavu do kravaťákových fousů a vyjádřil myšlenku, která by šla do lidštiny přeložit jako "Tohle je moc dobře. Ale že ti to trvalo, pitomče."
"U všech mořských potvor, ten mys obeplujeme, i kdyby to mělo trvat do soudného dne", prohlásil svého času čacký kapitán Van der Decken, aniž by tušil, že jeho větička je větou prorockou. Jméno jeho lodi se nezachovalo, ale bludný Holanďan se s ní nyní plaví dole kolem jižní Afriky a s netrpělivosti očekává soudný den. Jedna softovější legenda, pravda, povoluje kapitánovi jedenkrát za sedm let přistát a během jediné noci se pokusit najít dívku, která z něj - blíže neurčeným postupem - kletbu sejme, nicméně dle dochovaných pověstí a slov očividců je jeho snaha zatím neúspěšná.
Je to jednoduché. Najednou se kolem rozhostí zvláštní klid a mourovatá kočka Kikymoura, která se až do téhle chvíle tiskla k vaší mámě a hluboce u toho předla vstane, vyskočí vám na klín, čenichem se vám zaboří pod bradu a krátce mňoukne, jako by říkala "Nebreč." Opatrně dovřete oči, které najednou ztratily živý lesk, pohladíte do stříbrna prošedivělé vlasy a učíte se žít s myšlenkou, že od téhle chvíle je vaše rodina už jenom to, o co jste se sami přičinili.
Penězodárcovy reakce na vývoj projektu, za jehož část mezi Magdeburgem, Chabarovskem, Alma-Atou a severním pólem kravaťák odpovídá by se asi nejlépe daly přirovnat ke stavu po neúspěšném zvěrokleštičově zákroku mírně zmateného a hodně nasraného býka. Změny rozhodnutí, probíhající s periodicitou hodin či dokonce minut a měnící jejich stav na přesně opačný už namíchly dobrou polovinu kravaťákova top teamu, o kravaťákovi samotném nemluvě. O produktivitě práce se nedá mluvit, proto bylo pondělí ihned po útvarové poradě vyhlášeno dnem pracovního bordelu. Kolegyňka Evelýna byla vyslána do blízkého lahůdkářství pro místní variantu chlebíčků. Osvědčená pizzerie dodala teplé krmení a protože celé skupině, do níž se brzy zapojili i kolegové odpovídající za druhou a třetí půlku světa byla velká zasedačka malá, došlo k obsazení auly, tedy prostoru, procházejícího lodí od přízemí po střechu. Požadavek části přítomných na hudbu byl nejprve neúspěšně řešen postupně iPodem, notebookem s bedničkami a prezentačním projektorem, finální řešení nakonec poskytlo kravaťákovo černé auto. Komusi ze spřátelené skupiny se podařilo ukecat službu konajícího hasiče o klíče a odblokování technického vchodu a černé auto se spuštěnými okénky, zaparkované v lodi hned vedle fontánky poskytlo dostatečný akustický výkon pro ozvučení. Pravda, Verdiho Dies Irae byl jako hudební doprovod žranice zavržen hned zkraje, zvítězil geekovský mix šedesátých a sedmdesátých let. Chyběly už jen ty dívenky v minišatečkách a batikovaných sukních.
Přítrž Woodstocku učinil až příjezd securiťáků z centrály, kterým mejdan na obrazovkách zjevně kazil náladu i morálku.
S programem, přišedším vniveč a sobotou, během níž se nedařilo vše,
co se nedařit mohlo zvednul kravaťák telefon s neznámým číslem. Pod ním
se skrýval kousek kravaťákova minula - hned v dvojím smyslu. Něco následného času
pak padlo na dohledání černooranžové přilby a přemýšlení nad tím, nakolik
jsou eleferní montérky vhodným oděvem pro zamýšlenou akci. Zvítězil
zdravý rozum a slib zapůjčení kombinézy, takže kravaťák vyrazil v
civilu, tedy ve džínách a flanelové košili, s přilbou v kufru černého
auta.
Ten závod se kdysi jmenoval Krakonošův pohár, aktuálně je
to (s jistým soukromým jokem) B+B Elektro Cup. Jezdí se po opačné
straně kopce, než ten závod, který kravaťák míval rád, ale i na této
straně je to adrenalinová záležitost o délce 3805 metrů, s převýšením
191 metr a s tuctem zatáček, z nichž jedna je opravdu ohavně zákeřná.
Oproti opačné straně kopce jde sice o trať spíše náhražkovou a o hodně
pomalejší, ale svezení je na ní pěkné.
V rámci exhibice projel
kravaťák trať dvakrát - jednou se svým sériovým černým autem s necelými
sto desíti kilowatty, jednou pak s půjčeným vrchařským speciálem v
penězodárcových červeno-bílo-zelených barvách o sto padesáti
kilowattech. Na čase se v obou případech podepsala kravaťákova hodně
detailní znalost trati, takže naostro by to bylo velmi slušné umístění
v rámci první desítky, vůči těm, kdo po téhle silnici ale nejezdili
deset let sem a tam dvakrát denně by to bylo poněkud nefér.