Jedna starší reportáž začíná slovy Iževsk je veliké město - tato reportáž může zcela oprávněně začínat slovy Solomonovo je veliká díra.

Tedy, Solomonovo je opravdu veliká díra - jak se vyjádřil jeden z kolegů, má-li Evropa někde řiť, je to právě v těchto místech, pokrytých bažinami se stády komárů. Na obzoru se tyčící Karpaty jsou na výlet příliš daleko a k jihu se táhnoucí tiská rovina neposkytuje oku nic, na čem by se zalíbením spočinulo. Ačkoliv na slovenské hranice je to, co by kamenem dohodil (alespoň v ukrajinských měřítcích), místní obyvatelé mluví podivnou směsí ukrajinštiny, ruštiny a maďarštiny, která převládá. Rusky se člověk domluví až po překonání počáteční nenávisti místních, přesněji řečeno v okamžiku, kdy je identifikován jako inostrannyj specialist, nikoliv nenáviděný Moskal. Z větších měst jsou poblíž pouze Čop a Užhorod s velkými hraničními přechody a neuvěřitelnou kastou pohádkově bohatých celníků, většina obyvatel ale žije v neuvěřitelně chudých a zpustlých vesnicích. Solomonovo je někde mezi těmito extrémy - má postsovětské centrum s paneláky a správními budovami ve stylu socialistického empíru, několik paláců chudších celníků, na které nevybyly parcely v Čopu a chudičké periferie s nakřivo postavenými dřevěnými domky a hospodářstvím kolem. V jednom takovém domku žije Oksana.