Myslela jsem si, že tento text napíše někdo povolanější, ale v průběhu večera za mnou přišel Torm a to, co řekl, znělo napůl jako dotaz, napůl jako příkaz: „Napíšeš report, viď!" Hm, má, co chtěl!

Na tento sraz jsem se moc těšila, jednak proto, že jsem poprvé šla se svým Pánem, a jednak proto, že téma bylo velmi zajímavé: Domík s doutníkem - aneb stimulace řízená zpětnou vazbou. Moje úchylné představy se rozjely naplno, gynekologické křeslo, na něm subinka olepená elektrodami, blikající monitory, bzučící generátor, a samozřejmě křeslo, v něm Torm s doutníkem a koňáčkem, v ruce dálkový ovladač. Už předem jsem obdivovala tu, která to před zraky zvědavých úchylů podstoupí. 

Myslela jsem, že na poslední elesraz nepojedu, ale v pátek v 11:01 jsem dostala SMS od kamaráda, že jede a já můžu s ním. A tak jsem v 17:40 v Mělníku přesedala do jeho auta a vyrazili jsme na Prahu.

Mimochodem, začátek v 17:00 je pro nás mimopražské nereálný, ale doufala jsem, že Torm svoji přednášku odloží na později. Doufala jsem správně, v Atelieru bylo zatím jenom pár lidí a nic se nedělo. Stačili jsme s kamarádem ukojit hlad skvělým Vaškovým pečeným kuřátkem a porozhlídnout se, kdo je přítomen. Postupně ještě někteří dorazili, celkem nás bylo cca 19.

Serža: Tak hele, kluci, už to dýl utajovat nemůžete, jak je to s váma?
Torm: Co máš na mysli?
Milkov: Co máš na mysli?
Serža: Mluvte jen jeden. Já vím, že jste jednovaječný, ale každý z vás je snad samostatná osobnost, ne?
Torm: Brácho?
Milkov: Ach jo, zase já. Dobrá, tak se ptej mě.